Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy mládí 8. kapitola

21.05.2011 (15:45) • Amour • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1529×

Bella:

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se po chvíli, když jsem se vzpamatovala z prvotního okouzlení  neznámým andělem.

„Pochybuji, že kdybych ti to řekl, tak by mě švagříček pochválil. Prý máš tak trošku zdrhací sklony,“ ušklíbl se rošťácky a já byla ráda, že ležím, protože jinak by mě nohy určitě neudržely.

„Aha, hmm, a kdo je vlastně tvůj švagr, a když jsme u toho, mohl by ses mi laskavě představit, abych věděla, s kým mám tu čest?“ odpověděla jsem už sebejistěji a cítila, jak se ve mně znovu bouří hormony. Na tyhle namyšlené frajírky, co si myslí, že stačí rošťácký úsměv a božské tělo a každá jim hned skočí kolem krku… Jednomu takovému jsem už naletěla a teď mi to to dítě bude do konce života připomínat. Ne! Na tyhle typy si ode dneška budu dávat pozor. Nejdřív najdu Edwarda, donutím ho mě odvézt zpátky domů, a pak už se na žádného chlapa ani nepodívám až do konce života!

„Co to sakra děláš? Okamžitě se vrať zpět do postele!“ vyštěkl na mě ten frajírek a násilím mě zatlačil zpět po deku. Zuřivě jsem se sice bránila, ale proti jeho silným pažím jsem neměla šanci. Evidentně posiluje, blbec.

„Ihned mě pusť! Co si o sobě vůbec myslíš, copak jsem snad nějakej vězeň?“ obořila jsem se na něj a pokusila se alespoň trochu uvolnit z jeho ocelových paží, ale marně. Jak překvapivé…

„No, nono. Na tohle já nemám náladu. Hysterická těhule, to fakt nemám zapotřebí. Edwarde!“ Poslední slovo zařval někam do domu a s úšklebkem na rtech se vytratil, hulvát jeden. Tohle si teda líbit nenechám!

Ale právě ve chvíli, kdy jsem už sahala po klice, se dveře rozletěly dokořán a nestál v nich nikdo jiný než Edward, který se tvářil jako bůh pomsty. Bomba, on nestačí jeden blbec. Já mám „štěstí“ hned na dva. Jupí…

„Okamžitě se vrať do postele,“ zavrčel skrz zatnuté zuby.

„Tobě taky dobré ráno, Edwarde. Vyspala jsem se dobře a co ty?“ odpověděla jsem ironicky a odmítala se hnout z místa.

„Bello, nehodlám to opakovat,“ zavrčel znovu a zvedl výhružně prst. Co si o sobě vůbec myslí? On není můj učitel a já nejsem zlobivý žáček a poslouchat ho nebudu ani náhodou!

„To je dobře, že to nehodláš opakovat, já totiž ani omylem nehodlám uposlechnout. Takže se ušetříme trapné diskuze na téma, kdo z nás dvou vydrží víc.“

Edward jen zakroutil hlavou a unaveně si povzdechl.

„Copak musíš být stále tak tvrdohlavá? Copak nemůžeš myslet na naše malé?“ zašeptal a rukou mi jemně přejel po místě, kde už se pomalu začínal klubat můj drobeček. V tuhle jedinou, krátkou chvíli bych mu odpustila vše, udělala cokoliv, jen abych ho potěšila.

Tohle byl jeden z těch momentů, o kterých jsem snila, když jsem se v noci probudila sama v studené posteli. Na malý, prchavý okamžik byly zapomenuty všechny neshody a nenávist, kterou jsem k němu poslední dobou cítila. V tuhle jedinou chvíli jsme byli jen  starostlivými rodiči…

Těžko říci, zda to bylo magií té chvíle, anebo jen strachem z Edwardových slov, ale na konec jsem jen pokrčila rameny a nechala se bez odporu odvést zpět do postele a jako poslušná holčička se nechala uložit a přikrýt peřinou až pod bradu. Dokonce jsem ani neprotestovala, když si Edward sedl na kraj pelesti a prsty zabloudil pod hebký satén a jemně sevřel mou ruku.

„Bello, musíme si promluvit,“ vydechl po chvíli zvláštního ticha, které se mezi námi rozhostilo.

Když jsem mu nic neodpověděla, zřejmě to vzal jako souhlas a pokračoval dál.

„Víš, rád bych dokončil náš včerejší rozhovor,“ začal pomalu a obezřetně mě pozoroval.

Rychle jsem se snažila si vybavit včerejší den, a který rozhovor může mít na mysli, ale nic smysluplného mě nenapadalo.

„Myslím ten v zahradě, hned po tom, co jsem tě sem přivezl,“ pokračoval, jako by mi četl myšlenky.

„Aha, myslíš tvůj vtípek na téma upírů,“ pochopila jsem a znovu se mi vybavil ten podivný sen a následné setkání s tím hulvátem, který svým zjevem připomínal mladého, řeckého boha.

Tohle celé už začínalo být vážně na hlavu. Rozhodla jsem se začít pěkně pomalu, vzít každou informaci postupně, pokud někdy byl ten správný čas na otázky a odpovědi bylo to právě teď.

„Dobře, a když jsme u toho, kdo byl ten týpek, který tu předtím byl?“ začala jsem obezřetně.

„Ten? To byl můj švagr Emmett, bratr Tary,“ odpověděl a nejistě se na mě podíval.

„Aha, takže jste se vzali. A to ženuška ví, s kým a kam se zašíváš?“ Já husa pitomá! Jak mě mohlo vůbec napadnout, že by o mě skutečně stál, nejspíš ho jen trápí špatné svědomí…

„Ano a ano. A pokud se chceš zeptat, jestli jí to nevadí, tak ne, je dole a čte si knížku,“ utnul mě dřív, než jsem se mohla pořádně rozpálit a hezky se s ním pohádat.

„A teď bych přesel k tomu důležitějšímu. Už ses uklidnila a jsi schopná přijmout fakt, že upíři existují?“ pokračoval jako by nic a já se nezmohla na nic jiného než hysterické uchytnutí. Tohle přece nemohla být pravda, musí to být jen nějaký hloupý vtip. Ale něco mi říkalo, že ne a já jsem podvědomě věděla, že mluví pravdu. Tak proč celé téhle šílenosti nedát alespoň šanci? Alespoň dokud se mi nepodaří vymyslet jak pryč…

„Dobře, dejme tomu, že ti věřím. Můžeš mi to nějak dokázat?“ začala jsem obezřetně a najednou jsme byli venku před domem. Já pevně schoulená v Edwardově náruči a on šibalsky se na mě usmívající.

„Stačí ti tohle jako důkaz?“

„A-n-o,“ odpověděla jsem trhaně, když se mi podařilo znovu chytit dech.

Tohle jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech. V jeden okamžik jsem pohodlně ležela v posteli a v druhý jsem už pevně spočívala v Edwardově náruči, až mi z toho přejel mráz po zádech a bezděčně jsem se zachvěla.

„Je ti zima? Odpusť, hned vás dva vrátit zpátky,“ zašeptal starostlivě.

„Ne, to je dobré. Ráda bych se trochu prošla,“ namítla jsem a zarazila ho.

„Belli, já nevím, jestli je to rozumné. Včera ses dvakrát zhroutila a podle doktora bys měla odpočívat…“

„Edwarde, prosím,“ udělala jsem na něj psí oči a sepnula ruce k sobě. Tohle jsem vždy dělala, když jsme byli menší a on mě nechtěl přibrat do nějaké rošťárny proti našim chůvám.

„Tak dobře, ale jen na chvilku, dobře?“ souhlasil a opatrně mě postavil na zem.

Jakmile se mé nohy dotkly vlhké trávy, jako bych dostala zásah štěstím. Najednou, jako by všechny problémy zmizely a já se chtěla jen radovat.

Bezděčně jsem se začala točit a točit, stále dokola a čím dál tím rychleji, když se mi najednou zatočila hlava, já ztratila rovnováhu a začala jsem padat. Než jsem se však stihla důvěrně seznámit s matičkou zemí, Edward mě už znovu pevně svíral v náručí.

„Bells, co mi to provádíš, copak nemůžeš alespoň trochu dávat pozor?“ podíval se na mě vyčítavě a já cítila, jak se mi slzy derou do očí.

Bomba, hysterický záchvat, to už tu dlouho nebylo. Nesnáším hormony!

„Ale no tak, já to tak nemyslel. Já jen, víš, záleží mi na tobě, na vás obou,“ začal mě tišit Edward a jemně mi rukou přejel po tváři.

„Když já, jsem tak zmatená,“ začala jsem znovu nabírat, ale Edward mě zarazil.

„To bude dobré, to zvládneme. Pomůžu ti,“ slíbil a pak se to stalo. Ve chvíli, kdy se sklonil, aby mi setřel slzu, se naše rty setkaly.

Ne, tohle nebylo o vášni, nebo chtíči. Tohle byl polibek souznění dvou poraněných duší, jako bychom v tu chvíli dosáhli naprostého porozumění…

„Echmm, neruším vás náhodou?“ ozval se za námi ženský hlas a my se od sebe s Edwardem překvapeně odtrhli.

„Taro, počkej, já ti to vysvětlím…“ vykřikl Edward a rozběhl se za ní.

Tak, další kapitolka je u konce, pokud jste došli až sem, máte můj obdiv a dík. Snad se vám to líbilo a nezklamalo vás. Jak bude Tara reagovat na Edwardovo podivné chování a jak do všeho ještě zasáhne Emmett? To vše se dozvíte v dalším dílku, který se budu snažit napsat cio nejdřív.

Vaše Amour:)

Autor: Amour (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy mládí 8. kapitola: