Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy mládí 9. kapitola

11.06.2011 (07:45) • Amour • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 1996×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Bella:

„Teda, klobouk dolů. Jsi tu teprve chvíli a už úspěšně likviduješ manželství mé sestry,“ ozvalo se těsně za mnou, až jsem nadskočila úlekem.

„Zase ty! Co tu, prosím tě zase děláš?“ vyštěkla jsem na toho pitomce, kterého Edward představil jako Emmetta.

„Docela dobře se bavím. Je dobře, že tě Edík přivezl, taková sranda tu už dlouho nebyla,“ usmál se Emmett zářivě a bez dovolení si sedl na lavičku vedle mě.

„Tak co, jak se vám dvěma tady líbí?“ zeptal se konverzačním tónem, jako by to, že Tara načape Edwarda s jinou nebylo nic tak zvláštního.

„Co prosím?“ podívala jsem se na něj, stále ještě mimo z toho, co se mezi mnou a Edwardem před chvílí odehrálo.

„To jsem nevěděl, že těhotenství zpomaluje schopnost chápat. Nebo jsi byla pomalejší od narození? Ptal jsem se, jak se ti tady líbí. Jestli ti třeba něco nechybí,“ odpověděl s úšklebkem a já cítila, jak mi stoupá adrenalin.

„Ne, nemám pomalejší chápání, jen jsem tě neslyšela a chybět mi nic nechybí, naopak bych se bez něčeho, nebo spíš někoho klidně obešla,“ vychrlila jsem ze sebe a byla pyšná, jak jsem ho hezky odpálkovala. Co si o sobě vůbec myslí? Na mě si žádný takový týpek vyskakovat nebude.

„Aha, takže jsi jenom hluchá. No, to se mi ulevilo a pokud jde o Edwarda, úplně ti rozumím. Někdy dokáže být neuvěřitelně otravný, ale v tvém vlastním zájmu bych mu to raději přímo neříkal,“ nedal se Emmett jen tak a já jen zaraženě zírala s pusou dokořán. Na tohle nebylo co říct, dostal mě. Ačkoliv jsem horečně vymýšlela nějakou sarkastickou hlášku, kterou bych ho odpálkovala, žádná nepřicházela a Emmettovy dokonalé rty mi v tom zrovna nepomáhaly. Byly tak oblé a plné, za ty by se nemusela stydět žádná žena a já cítila, jak mé tělo zaplavuje chtíč. Jen jednou je políbit, ochutnat je, třeba jen lehce a na chvilku…

Než jsem si uvědomila, co dělám, začala jsem se k němu naklánět. Neschopna se už vlastní silou zatavit.

„Hele, jsi v pohodě?“ vytrhl mě z toho kouzla Emmett a pozorně si mě prohlížel.

„Jo, jasně. Už musím jít,“ vybleptla jsem první, co mě napadlo a rudá až po uši spěchala  zpět do domu. Co sakra blázním? Vždyť přece miluju Edwarda. A Emmett mě ani nepřitahuje, vždyť se ani neumí chovat a myslí si o sobě kdo ví co. Frajírek jeden. To ty zatracené hormony, už z toho blázním. Pomyslela jsem si, když jsem vstoupila do domu.

Uvnitř bylo ticho a lidu, nebo spíš upíruprázdno a já tak měla poprvé od mého příjezdu si nerušeně prohlédnout celý dům. Z vstupní haly vedly tři chodby různými směry. Rozhodla jsem se zkusit tu úplně vpravo a dostala se tak do obrovské kuchyně. Právě včas, zajásal určitě můj žaludek, protože jsem dnes vlastně ještě ani nejedla, pokud nepočítám tu nechutnou tekutinu, kterou mě Edward donutil vypít když přišel. Chtěla jsem vědět, co to je, ale odmítl mi to říct. Podle slané chuti a pachu rzi jsem však měla určité tušení… Fuj, o tomhle si spolu budeme ještě muset promluvit. To, že on je upír je jedna věc, ale nemusí ho ještě dělat ze mě.

Hladově jsem se vrhla k obrovské lednici a cestou si už plánovala, čím vším se nacpu. Když jsem ji ale otevřela, nálada mi klesla na bod mrazu. Uvnitř bylo několik pytlíků s krví, o jejíž původ jsem se raději nechtěla zajímat a dvě láhve bílého vína, to bylo celé. Bomba, někdo tady asi trochu pozapomněl, že ne všichni v tomhle domě vydrží bez normálního jídla.

Naštvaně jsem ledničku zase zabouchla a rozhodla se raději pokračovat v prohlídce domu.

Z kuchyně jsem se dostala do obývacího pokoje, pokud se to tak vůbec dalo nazvat. Byl tak veliký, že by se tam mohly pořádat taneční večírky a ještě by zbylo dost místa na zápas v rugby. Celá jedna stěna byla téměř úplně prosklená a skýtala tak úžasný pohled do zahrady, kde už naštěstí nebyl Emmett. V pravém rohu stálo nádherné, bílé piano, kousek od něj se nacházela obrovská, nechutně pohodlně vyhlížející sedačka a naproti ní, gigantická plazma, zabírající téměř polovinu zdi. Ano! Konečně něco. Nadšeně jsem se rozvalila do sedačky, chňapla první ovladač, který byl po ruce a zmáčkla tlačítko ON. Bohužel jsem se ale ve výběru netrefila a místo HBO začal domem otřásat heavy metal. Kdo tohle může poslouchat? Vždyť to nemá ani rytmus, pomyslela jsem si v duchu a rychle to vypnula.

Takže pokus dvě. Bohužel, na druhý pokus se začaly zatahovat žaluzie a než jsem zjistila, jak se to vypíná, ocitla jsem se v téměř úplné tmě.

Dobře, takže na potřetí to už ale musí vyjít. Další překvapení bych už asi nezvládla. A ano, osud se nade mnou smiloval a já mně se konečně podařilo zapnout televizi. Začala jsem rychle projíždět kanály a hledala mé milované HBO, ale stále nic. Jen samé sportovní přenosy, fotbal, basketbal, baseball a další. Copak upíři nekoukají na normální televizi? Nepamatovala jsem si, že by Edward byl zrovna nějaký fanoušek do sportu, spíš naopak. Ale tvrdil o sobě tolik věcí, které se ukázaly jako lež, takže jsem si samozřejmě nemohla být jistá.

„Vidím, že už jsi objevila moji lásku,“ ozval se za mnou Emmett.

„Ty mě jako šmíruješ, nebo co?“ odpověděla jsem kousavě. Na jeho vtípky jsem neměla náladu. Edward se ještě stále nevrátil a já měla strach, aby mu Tara něco neudělala.

„Nevíš náhodou, co je s Edwardem? Už je to docela doba,“ odhodlala jsem se po chvíli zeptat.

„Řekl bych, že momentálně se snaží si Taru udobřit,“ odpověděl Emmett neutrálně.

„Jak udobřit?“ Už ve chvíli, kdy jsem tu otázku vyslovila jsem si připadala jako idiot. Moc dobře jsem tušila odpověď a vlastně ji ani nechtěla slyšet.

Než mi ale Emmett stačil nějak odpovědět, odpověď si nás našla sama. Vešel Edward s Tarou, oba polonazí a zamilovaně do sebe zavěšení. Jen pohled na ně a já cítila, jak se mi utváří černá díra tam, kde jsem ještě před chvílí měla srdce. Přestože jsem si říkala, že už ho nenechám mi ublížit, stačil jediný pohled a mně bylo hůř než kdy předtím.

Tara se na nás jen podívala s blaženým úsměvem na rtech a už společně pospíchali po schodech do ložnice. Jak stoupali nahoru, Edward se na mě na okamžik otočil. Jeho tvář však nevyjadřovala žádnou emoci. Jako by neměl nic společného s tím Edwardem v zahradě.

Podařilo se mi se udržet dokud nevyšli nahoru, jakmile jsem však zaslechla klapnutí dveří, nemohla jsem už dál. Slzy se spustily proudem a mé tělo se začalo otřásat neovladatelnými vzlyky. Bylo mi úplně jedno, že nejsem sama. Emmettovu přítomnost jsem vlastně ani nevnímala. Jediné, po čem jsem toužila bylo, schoulit se do klubíčka a neexistovat. Zmizet z tohohle světa, který mi zatím přinášel jen utrpení.

Najednou jsem ucítila něčí silnou paži jak mě bere do náručí. Emmett si mě přivinul do svého medvědího obětí a šeptal mi do ucha slůvka útěchy, dokud mě nepohltil bezesný spánek, který má zubožená mysl tolik potřebovala…

Tak a je tu konec další kapitolky. Doufám, že se Vám líbila a omlouvám se za délku. Bohužel jsem neměla moc času a chtěla jsem sem dát alespoň něco. :) Jinak Vám chci moc poděkovat za přízeň, že jste to se mnou ještě nevzdali.     Vaše  Amour

Autor: Amour (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy mládí 9. kapitola: