Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 10. kapitola

1.eli771-Rozbřesk

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 10. kapitolaTak jak jsem slíbila, přidávám další kapitolku v pořadí již desátou. Chci vám moc poděkovat za to, že moji povídku čtete a hlavně za to, že ji komentujete. Děláte mi tím velkou radost. Tak prosím jen tak dál, protože bez komentářů nepokračuji. Jinak tato kapitolka je o návratu Belly a Renesmé domů, doufám, že se vám bude líbit. Přeji příjemné počtení. ;-)

29.03.2010 (13:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1518×

10. Překvápko

Renesmé:

Na letišti na nás nikdo nečekal, jelikož jsme o našem příjezdu nikoho neinformovali. A díky mě nás Alice vidět nemohla. Bude to překvápko. Při tom pomyšlení jsem se škodolibě usmála. V některých situacích nejsem zrovna přející, ale taková už jsme já.

Máma toho moc neřekla, asi se už těšila domů za tátou. Jejich láska je vážně neuvěřitelná, nemohou bez sebe být ani minutu. Tyto tři dny pro ni musely být příšerné a co teprve pro tátu.

Vzali jsme si naše auto, které tam kupodivu ještě stálo, a vyrazili jsme domů. Cesta utekla celkem rychle a já už poznala známou příjezdovou cestu. Zanedlouho se mi i naskytl výhled na bílý, prosklený dům.

Sotva jsme dorazili k domu, všichni už stáli na verandě s překvapenými úsměvy na tváři. Jen táta chyběl. Kde může být?

Vystoupila jsem z auta a už jsem se octla v něčí náruči. Byla to Esmé.

„Chyběla jsi nám, holčičko. Je už všechno v pořádku?“ zeptala se opatrně.

„Ano, je, taky jste mi moc chyběli. Neboj, všechno vám povím,“ odpověděla jsem jí. Rozhodla jsem se všechno říct i jim, tedy aspoň tu část ve škole. Zaslouží si znát pravdu.

Postupně jsem se ocitla v náruči všech. Emmet mě div nerozmačkal za což si odnesl pár vražedných pohledů a facku od Rose. Musela jsem se smát, byla jsem doma.

Jen jeden člen tu stále chyběl a ať jsme se rozhlížela, jak jsem chtěla, nikde jsem ho nenašla. Když jsem se podívala na mámu, poznala jsem, že nejsme jediná, která netrpělivě vyhlíží.

„Kde je Edward?“ zeptala se máma.

„Ve vašem pokoji. Váš odchod nes celkem těžce, i když věděl, že je to jen na pár dní. Nemohl si pomoct a teď nám nevěří, že už jste vrátili,“ odpověděla Alice.

„Proč proboha nevěří?“ zeptala se máma s údivem.

„To díky tady Emmetovi, kterej si z něj několikrát udělal srandu, že tu jste,“ řekla Alice a Emmet kajícně sklonil hlavu.

Sotva to Alice dořekla, máma už nestála na svém místě.

Edward:

Tak strašně se mi stýskalo. Už jsem ani neměl chuť někoho vidět. Renesmé i Bella byli pryč už třetí den a zatím bez jakýchkoliv zpráv. Začínal jsem postupně propadat panice, dokonce už jsem se chystal vydat za nimi. Ale Alice to viděla a zarazila mě. Všichni mě neustále přesvědčují, že jsou v pořádku.

Emmet si několikrát pobavil na můj účet. Vždycky v myšlenkách křičel, že se Bella s Renesmé vrátili a dokonce si i představoval jejich tváře. A já mu na to skočil.

Ale teď už ne po třetí už mu na to neskočím. Já už na ty jeho vtípky opravdu nemám náladu. Najednou jsem ucítil nádhernou vůni. To se mi zdá?

„Edwarde? Ani se s námi nepřivítáš?“ zeptal se mě ten nejkrásnější hlas na světě. Vzhlédl jsem a opravdu tam stála, nebyl to jen přelud mé fantazie. Moje Bella se mi už konečně vrátila. Okamžitě jsem se k ní přiřítil a dal ji vášnivý polibek a ona mi ho náruživě oplácela.

Líbali jsme se už nějakou dobu, s ní jsem nepočítal čas, neměl pro mě význam. Ale v tom jsem si vzpomněl.

„Kde je Renesmé?“ zeptal jsem se. Jak jsem mohl zapomenout na mého andílka, na svoji krásnou dceru?

„Tady jsem, tati,“ řekla a už se mi vrhla do náruče. „stýskalo se mi po tobě.“

„Mě po tobě taky a ani nevíš jak,“ odpověděl jsem ji.

„Ale my to víme,“ řekl Emmet, „celý dny si jen seděl a koukal do prázdna, bylo to s tebou k nevydržení a já chudák to odnesl,“ stěžoval si. Za což si odnesl pár nenávistných pohledů. Ale v duchu se všichni smáli tomu našemu chudáčkovi ubohému. I já jsem se tomu musel zasmát.

Bella:

Neustále jsme se rozhlížela a čekala, až spatřím bronzové vlasy rozcuchané do všech světových stran. Až ucítím tu neodolatelnou vůni, při které se mi rozklepou kolena, což ještě víc podtrhne nádherný pokřivený úsměv.

Ale stále jsem nic neviděla. Prostupovala mnou panika.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se.

„Ve vašem pokoji. Váš odchod nes celkem těžce, i když věděl, že je to jen na pár dní. Nemohl si pomoct a teď nám nevěří, že už jste vrátili,“ odpověděla Alice.

„Proč proboha nevěří?“ zeptala jsem se šokovaným výrazem. Jak si tohle mohl myslet?

„To díky tady Emmetovi, kterej si z něj několikrát udělal srandu, že tu jste,“ řekla Alice a Emmet kajícně sklonil hlavu. Jen zběžně jsem po něm hodila vražedný pohled, ale už jsem běžela do našeho pokoje.

Potichoučku jsem vešla do jeho pokoje. Seděl tam na zemi s hlavou mezi koleny.

„Edwarde? Ani se s námi nepřivítáš?“ zeptala jsme se. Nejprve na to nereagoval, ale později vzhlédl a dalším pohybem už stál u mě a vášnivě mě líbal, co jsem mu samozřejmě oplácela.

Najednou ale přestal. Nechápala jsme co se děje, proč to dělá.

„Kde je Renesmé?“ zeptal se. Aha teď jsem to pochopila. Měl jen strach o svou dceru, prostě dokonalý otec.

„Tady jsem, tati,“ řekla Nessie a už se mu vrhla do náruče, „stýskalo se mi po tobě.“

„Mě po tobě taky a ani nevíš jak,“ odpověděl ji. Byl na ně krásný pohled.

„Ale my to víme,“ řekl Emmet, „celý dny si jen seděl a koukal do prázdna, bylo to s tebou k nevydržení a já chudák to odnesl,“ stěžoval si. No jasně to by jinak nebyl on, aby nepronesl nějakou poznámku.

Renesmé:

Dny po příjezdu byly naprosto úžasné. Užívali jsme si jako rodina celé dny. Připadal jsem si zase jako malé dítě. Dítě, které si žije ve vlastním světě, kde neexistují žádné starosti ani pravidla. Vše se řídí jen podle vaší fantazie. Jak ráda bych se vrátila do toho svého vlastního světa…

Zatřásla jsem hlavou, abych vyklepala takové to zbytečné myšlenky. Nemá smysl žít minulostí důležitá je jen budoucnost a na tu já se teď zaměřím.

Už zítra bude pondělí a mě opět čeká škola. Abych pravdu řekla, trochu se toho obávám. Obávám se dalšího setkání s Víťou. Ano, tak se jmenuje. Vím to od Rosalie, když jsem vyprávěla i ostatním o důvodech mého odjezdu řekla mi o něm všechno, co ví. Moc toho nebylo, však já to ale ještě zjistím.

Celý den jsem byla jako na trní a tak jsem si šla radši brzy lehnout. Ale stejně jsem nemohla dlouho usnout. Neustále jsme se převalovala a v hlavě se mi utvářely nejrůznější obrazce zítřejšího dne. Ať už byly špatné či dobré podtrhovaly můj strach ještě víc. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Rozhodně to ale bude zajímavý…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře