Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříšná minulost - 3. kapitola

06.07.2012 (17:00) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 5671×

3. kapitola

Pamatuji si na všechno. Na to zlé i na to dobré... 

I tak tě stále chci!

Stál tam a propaloval ji očima. Možná by měla pohledem najít nějakou změnu na jeho tváři, ale nic tam nebylo. Léta se na něm vůbec nepodepsala. Vypadal stále stejně. Tak dokonale.

Naposledy když ho viděla, měl na sobě upnuté jezdecké kalhoty a košili, přes kterou měl volně visící vestu. A na tváři mu pohrával úsměv.

Ale nyní? Nebylo pochyb, že šel s dobou. Vůbec nevypadal jako ten Edward, kterého znala.

A ani nevypadá, že je otcem stoletého syna, pomyslela si ironicky.

„Isabello…“ zaslechla z jeho úst. Nic neodpověděla, netroufla si to. Jen jej pozorovala. Nemyslela si, že se k ní rozběhne a u nohou jí bude skládat symfonie, nečekala, že jí řekne, že celá ta léta na ni myslel, že se nedokázal nikdy podívat na jinou. Že když zavřel oči, tak to byl právě její obličej, který se mu vybavil. Ne, tohle byl jen její sen.

Pravděpodobně si ji jen pamatuje díky jeho upíří paměti. A ten překvapený výraz v očích? Jen nepochopení, že stále žije. Ne, nic to neznamená, nemá cenu si lhát…

Stále žije, je tu, před ním  - celá, živá a tak krásná…

Je možné, aby se mu zastavilo srdce? Snažil se to… rozdýchat, ale... Ona tu byla. Žije!

Co se to tu děje? Nával myšlenek cizích dětí mu zatemnil mozek. Prsty mu svrběly, musel tvrdě potlačovat touhu vzít si ji do náruče a odnést. Daleko odtud. Od všeho živého. Někde, kde budou sami, jen oni dva. Někde, kde se budou moci milovat. Někam, kde budou mít klid.

Vpíjel se do její tváře, do každého detailu jejího dokonalého těla. Do křivek, do jamek kloubů. Byla… jiná.

Ne jiná jako… stará, ale jiná – jinak. Stal se z ní upír.

Uběhly snad hodiny, kdy se na sebe jen dívali. Ani jeden si nedokázal přiznat, že osoba, na kterou myslel posledních sto let, je před ním. Ten erotický nádech, který měl časem zmizet, znovu naběhl. A mezi jejich těly se rozpoutalo peklo. Pravé, vášnivé a horké peklo…

„Posaďte se, prosím!“ zamumlal jeho hlas a ukázal na místo, odkud přišla. Ještě chvíli se na něj dívala, pak přikývla a šla si sednout.

Sám si šel sednout za katedru, ale ten čin byl automatický. Nepřemýšlel nad tím, jen nohy vrtal do podlahy a násilím se musel přidržovat židle, aby se za ní nerozběhl a nezulíbal obličej, rty, oční víčka, tělo…

Tohle bude dlouhá hodina, pomyslel si, když očima přejel po jejích nohách. Zatraceně dlouhá…

„Kultura Londýna a jeho společenských návyků v druhé polovině devatenáctého století a počátkem dvacátého – jak se liší od naší doby?“ započal přednášku.

Možná se jeho rty hýbaly, ale jeho mysl byla přilepena jen na jednom bodě. Na ní. Seděla v zadní lavici jako pravítko a také jej pozorovala. Bože, tak moc si přál ji vzít do náruče a odnést ji odsud. Tak moc si přál vrátit se do dne, kdy odešla, přál si, aby tenkrát svůj pokoj nikdy neopustil. Vše teď mohlo být jiné. Isabella mohla být jeho ženou, mohli mít spolu děti, mohli žít jako vévoda a vévodkyně na hrabství v Allbrooku. Mohli být… rodina. Milující rodina. Mohlo být všechno úplně jinak, hezčeji.

Každý den by se spolu procházeli v parku, dívali se, jak jejich děti rostou, a házeli holubům housky. On by ji časem změnil v upírku a žili by po věčnost. Spolu. Jen jejich láska, vášeň a vzájemná touha.

Tak to mělo být, tak je to správné… Ale realita je úplně jiná.

Dívá se na ni z pětimetrové vzdálenosti, nemůže ji chytnout za ruku a dát jí na tvář polibek. Může se jen dívat a závidět všem, co jsou k ní blíž.

Má přítele? napadlo jej náhle. Jestli má, tak brzy zemře. Osobně ho roztrhá na kusy. Isabella je jeho, jen jeho. I když to tak nevypadá, ale patří mu od první chvíle, co ji spatřil. A on ji už nepustí. Podruhé ne.

***

„Počkej, Isabello, počkej!“ volal na ni Edwardův hlas. Stála u lavičky a čekala na svého syna s Robinem. Přála si jen odsud zmizet. Mohla by změnit školu, mohla by se odsud odstěhovat pryč. A už nikdy Edwarda nevidět…

„Nejmenuji se Isabella…“ poznamenala skrz zuby.

„Vím, že jsi to ty. Prosím, musíme si promluvit,“ naléhal na ni.

„Jsem Bella.“

„Och, aha…“

„Promiň, Edwarde, ale my nemáme o čem mluvit. To, co se mezi námi stalo, nic neznamenalo. Pro nikoho! Nemáme nic společného, prostě to tak nech, ano?“

„Tohle nemůžu nechat jen tak… Jsi upír, proboha!“

„Ty taky…“

„Ne, já jsem jen poloupír,“ zamumlal po chvíli.

Pak oba zmlkli. Možná to ani jeden z nich nevěděl, ale měli si toho tolik říct. Tak moc věcí probrat. Ale mohli se na sebe jen dívat, sužováni zoufalou láskou k tomu druhému, kterou viděli jako beznadějnou.

„Nezeptáš se na Alici?“ zeptal se Edward. Isabella zbystřila.

„Ona žije?“ odpověděla. V hlase měla až bolestnou prosbu.

„Jistě, je pěkně živá. Jasper, její manžel, ji proměnil, když dovršila dospělosti.“

„Má manžela? Toho upíra? Ona je teď upírkou?“

„Ano.“

„Kde je?“ rozhlížela se Isabella.

„Tady.“

„Kde?“

„Na škole.“

„Přesněji?“ naléhala čím dál urputněji.

„Teď má biologii.“

Isabella vstala, chtěla vidět svou sestřičku. Vezme si ji zpátky k sobě. Odstěhují se pryč – spolu. A Nickolas bude mít tetičku. Tu nejbáječnější na celém světě.

„Nechoď, prosím…“ žadonil.

„Mami!“ křikl na Bellu najednou nějaký kluk. „To je on!“

„Mami?“ podivil se Edward. Přeskakoval pohledem z jednoho na druhého a znovu. Byli si tak podobní. Měl její hnědé vlasy a jemné rysy. Ale ty oči a ten hlas… To bylo Edwardovo!

A pak mu to došlo.

„Takže nemáme nic společného, jo?“

Tuhle kapitolu mám už napsanou asi čtvrtým dnem. Ale až dneska jsem se odhodlala ji publikovat. Nevím, kolik lidí si na mě ještě vzpomene. Na tu holku, která přispívá jednou za X let. Ale jsem zase tady, tuhle větu říkám poslední dobou často, že? Ale nyní mám důkaz. Jsou prázdniny! No, s tím bych asi na policejní stanici neprošla.

Ale pokud mi zde zanecháte nějaké komentáře, budu moc ráda. Slibuji vám, že už nikdy stejně dlouho na HM čekat nebudete.

A ještě jednou vám za všechno moc děkuji. Hlavně mým věrným čtenářům! Děkuji, že máte se mnou trpělivost. Tato kapitola byla pro vás!

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hříšná minulost - 3. kapitola: