Máme tu třetí kapitolu. Dnes se u Belly doma stane něco, s čím nepočítala tak brzo, a ještě se s někým seznámí. Doufám, že se vám bude kapitola líbit a přeji příjemné čtení. Kadlinka :)
08.05.2013 (08:00) • Kadlinka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1928×
Bella:
Probudila jsem se s pocitem uspokojení. Ian vedle mě ležel a podřimoval. Zvedla jsem se a šla do koupelny. Vypadala jsem hrozně. Kruhy pod očima byly tmavé a vlasy se mi kroutily kolem obličeje. Když jsem tak koukala do zrcadla, nevšimla jsem si Iana, a proto jsem se lekla.
„Nazdar, kočko.“ Chytl mě kolem pasu a políbil na krk. Odsunula jsem ho od sebe a on se na mě koukl s udiveným výrazem ve tváři.
„No, copak sis nemyslel, že ještě něco bude?“ poplácala jsem ho po rameni a litovala jeho naivitu.
„Dveře jsou támhle,“ ukázala jsem prsten ke vchodovým dveřím a otočila se zpět k zrcadlu. Ian si vzal svých pět švestek a naštvaně za sebou práskl věcmi.
Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe horký proud vody. Všechny svaly se postupně uvolnily. Bylo to příjemné.
„Isabello, vylez ven z té sprchy, mám pro tebe skvělou novinu!“ zabušila mi matka, která se jen tak minula s Ianem na dveře od koupelny, a tím přerušila moji úžasnou sprchu. Tím, že pro mě má skvělou zprávu, mi zase zkazí den. Ty její skvělé zprávy jsou dobré jen pro ni.
Vylezla jsem, oblékla si na sebe prádlo a župan. Matka stála u mé postele a rovnala ji. Sedla jsem si na židli a koukala na ni.
„Co je ta skvělá novina?“ už jsem to nemohla vydržet a vyštěkla jsem na ni. Matka zvedla oči a usmála se.
„Odlétáme dneska večer.“
„Kam dneska večer odlétáme?“ Nemohla jsem si vzpomenout, ale když se usmála a řekla Forks, tak se mi zatemnilo před očima.
„Proč?“
„Bellinko, já tady nejsem šťastná, a když se mi naskytla možnost odletět dřív, tak jsem ji využila.“ Usmála se na mě a přišla k mojí židli. Vstala jsem a šla do své šatny. Župan jsem nechala sklouznout na zem a hodila na sebe tričko, které leželo na komodě.
„Na letišti máme být v sedm večer.“
„Dobře,“ řekla jsem zklamaně a matka mě pohladila po vlasech.
„Aspoň, že ty jsi rozumná.“
Vytáhla jsem krabice z máminy šatny a donesla je do pokoje. Podívala jsem se na svoje věci, které musím ještě dnes sbalit. To bude ještě fuška. Tolik věcí nemá snad nikdo.
Během balení svých věcí z koupelny mi přišla SMS od Emily. Obratem jsem jí napsala, ať se staví a pomůže mi s balením. Kde já ty věci všude vzala, proboha? To mi zabere celý den.
Emily přišla kolem dvanácté a donesla nám oběd. Sedly jsme si ke mně do šatny mezi krabice a jedly. Bylo to hrozně příjemné a užívala jsem si to. Em mi bude ve Forks chybět.
„A proč tak najednou balíš?“ zeptala se mě, když jsem vstala a chystala se zabalit svoje boty.
„Emily, my s matkou odlétáme už dneska večer.“
„Ach, chceš pomoct?“ Asi nevěděla, co říct, a chtěla zastavit smutek, doufám.
„Jasně!“ objala jsem ji.
Musela jsme si vybrat i některé oblečení a boty na cestu. Jelikož v letadle strávím hodně hodin, tak podpatky a nějaké těsné šaty jsem hned zavrhla. Do letadla si vezmu černý conversky, černé tričko s krajkovým vzorem a světlé úzké džíny. S sebou do letadla mi matka poručila ještě nějakou bundu. Přece jenom to nebude jako u nás v New Yorku. Prý tam pořád prší.
„Bello, je čas,“ řekla mi matka a odnášela poslední krabice do stěhovacího auta a já věděla, že se budu muset rozloučit s Em.
„Bude se mi stýskat.“
„Já vím.“ Objaly jsme se a Em mi vtiskla něco do ruky. Byla to moje MP3.
„Měla si ho u nás, tak jsem ti tam nahrála písničky.“ Usmála jsem se na ni a vyšly jsme z mého bývalého pokoje. Došly jsme až k taxi, kde seděla matka. Opět loučení, naposledy, a já si sedla za matkou. Tak jo, vítej, nový živote.
Emmett:
Ležel jsem na své pohovce a koukal na basket v TV. Měl jsem rád, takové chvíle. Sport je mojí nedílnou součástí. Jelikož jsme byli ve Forks, tak pršelo. Tady pršelo pořád. Moje oblíbené koukání na televizi přerušil křik z obýváku.
„Emmette, přijď za mnou dolů!“ křičela na mě Alice a já věděl, že kdybych nepřišel, tak bude zle. Naštvaně jsem se zvedl a na to, že jsem upír, mi cesta z mého pokoje do obýváku trvala dlouho.
Alice seděla na pohovce a usmívala se.
„Ona přiletí zítra ráno!“
„Budeme skvělé kamarádky a já ji vidím jako nás,“ doplnila, ale já pořád nechápal.
„Jako nás?“ Přikývla, ale já nebyl Edward, abych viděl, na co myslí.
„Vidím ji jako upíra, jak spolu běžíte po lese,“ snažila se mě popostrčit a já konečně pochopil.
Jelikož je můj dar ovládat počasí, začalo pršet a schylovalo se i k bouřce. Moje pocity překypovaly zlostí, ale i jistou úlevou a udivením.
Nad domem proletěl blesk a já se otočil ke dveřím, které vedly k lesu. Vyběhl jsem ven. Déšť se mi vsakoval do oblečení. Blesky na nebi uháněly závod, a čím rychleji jsem běžel, tím byly hlasitější. Musel jsem to vstřebat. Ona bude upír. A bude moje.
« Předchozí díl
Autor: Kadlinka, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Hřísnice jménem Bella - 3. kapitola:
moc hezký dílek...moc se těším na další a doufám, že přibude brzy :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!