Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 12

07.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4521×

,,Bello!‘‘ Slyšela jsem z dálky a viděla malou černou rozmazanou šmouhu, hned za ní jedna zlatá. Alice a Jasper.

,,Konečně! Jdeme ti ukázat tvoji šatnu, aby ses v ní neztratila.‘‘

,,Mi neříkej, že si z ní udělala bludiště!‘‘ Vykulila jsem oči, Jasper se smutně usmál a přikývl. ,,Panebože!‘‘ Vykřikla jsem zděšeně a Edward nadskočil.

,,Stalo se ti něco? Jsi v pořádku lásko?!‘‘ Začal zmateně a začal mě prohlížet.

,,Jo-ne-jo- já nevím!‘‘ Začala jsem koktat.

,,Ježiši, není to tak hrozný.‘‘ Mávla Alice rukama, protočila oči a vedla mě do domu.

,,Alice, to jsi přehnala.‘‘ Vrčel Edward a sledoval mou tvář, jak je celá rudá zuřivostí.

,,Klid, uklidněte se všichni, myslím, že budete mile překvapeni a ty si to Jazzi odskáčeš za to přikývnutí.‘‘ Sykla na něj a otevřela velké dubové dveře v ložnici. Naskytl se mi pohled na… šatnu… To nebyla šatna, ale spíš celý baletní sál a řada skříní za sebou.

,,Bello, na co tak civíš?‘‘ Podívala se na mě.

,,To je tak obrovský…‘‘ Zašeptala jsem a šokovaně zírala na obrovskou místnost.

,,Bell, to je zrcadlo.‘‘ Zašeptal mi Edward do ucha a uchichtl se. Až po chvíli jsem si všimla, že proti mně stojí mladá dívka a krásný, dokonalý kluk s zrzavými vlasy má svou ruku položenou okolo jejího pasu. Po drobnější prohlídce jsem našla na těch krásných tvářích známé rysy a uznala, že jsme to my s Edwardem a byly tu jen dvě skříně vedle sebe. Po tváři se mi rozjel úsměv a skočila jsem na Alici.

,,Děkuju, děkuju!‘‘ Výskala jsem na překvapeného skřítka a šťastně se smála na celé kolo. Byla jsem překvapená, že se ovládla a nevykoupila mi celý obchoďák a nenacpala ho do tadytoho malého domku.

Nikdo:

Ano, život  je radostný. Jak jsem se na začátku zmiňovala- jako jednotlivé vločky sněhu, které se snášejí pomalu, s lehkostí a elegancí na zem, ale vždy tahle radostná etapa skončit musí. Tak to prostě má být. Nic není věčné. Tak jako jednou hvězda spadne z oblohy- vyhasne její nekonečná záře- a zemře. Lidé tomu říkají koloběh života. Kruté hodiny času v dáli tiše odtikávaly.

Ano, Edward si uvědomoval, že jednou Bellin život skončí, je přece tak…lidská. Křehká, krásná, laskavá, šťastná, ale z jejího těla vyzařovalo teplo, vůně její lákavé krve a její přitažlivost. To byl taky jeden z negativních vlastností Belly- teda pro Edwarda. Toužil po ní. Jak po její krvi, tak po jejím těle. Uvědomění….strach o její bezpečnost…sebeovládání, které musí tady na ostrově udržovat je šílené, nemožné a on sám to ví. Neví jak dlouho vydrží odolávat pokušení, kterým ho ona sama vystavuje. Alice- bral ji jako zrádce. Zabalila Belle věci a k tomu i pár nevhodných kusů látek. Rozpaky…nerozhodnost, ale nakonec povolily pod chtíčem. Já sama…osud této rodiny, nevím, jak se s tím vypořádají. Zatím se Edward ovládá…

Zlatavé paprsky slunce zase vycházely. Týden, tak rychle to utíká… Dopadly na Bellinu tvář a Edward si tiše povzdechl nad svým štěstím.

Bella:

,,Dobré ráno lásko.‘‘ Zašeptal mi do ucha sametový hlas a já se přitulila a zase plácla hlavou na jeho hruď.

,,Snídani máš už připravenou.‘‘ Hned jsem zamrkala. V břiše mi kručelo a on moc dobře věděl, jak mě účinně vzbudit. Vyskočila jsem z postele hned jsem na klíně měla podnos s jídlem. Všechno úhledně srovnané, věděl, jak mě potěšit. Spořádala jsem celý tác a klopýtala do koupelny, převlíknout se do plavek.

,,Bello, jen si skočím na srnku, nikam daleko neplav a zapomeň na nějaký koniny!‘‘ Křičel za mnou. Zklamaně jsem zpomalila. Doufala jsem, že zase mě hodí do vody, ale bohužel to asi budu muset udělat dneska já. Ohlédla jsem se za rameno a viděla jen bílou šmouhu, která běžela do hor a během vteřiny mi zmizela z dohledu.

Smutně jsem si povzdechla a palcem ťukla do hladiny neklidné tekutiny. Byla příjemná, chladivá, ale ne ledová- tak akorát. Lezla jsem dovnitř a sledovala vlnky, které o mě narážely. Položila jsem se na ně  a chvíli dělala pravidelné pohyby rukou, ale něco mi tu nehrálo. To ticho. No jistě, nebyl tu můj Edward- ochránce, láska a osobní štěstí.

Byla jsem jen kousek od břehu, ale bylo to tu hluboko. Rozhodla jsem se, že se vrátím blíž k pláži, aby Edward nebyl naštvaný, že jsem na sebe nedávala pozor. Něco se dotklo mé levé ruky. Bylo to měkké, připomínalo mi to vodní řasu, ale hned o setinu sekundy to bodlo.

,,Aá!‘‘ Vypískla jsem a hledala důvod té náhlé bolesti. Pod hladinou se objevilo lehce nafialovělé cosi. Promnula jsem si místo, kde to začalo šíleně pálit. Jako kdyby mi někdo držel ruku nad ohněm. Nedalo se to uhasit. Byl to vnitřní oheň.

,,Bello!‘‘ Zařval někdo vyděšeně a hned se vedle mě objevil Edward a tahal mě ven z vody.

,,Co se stalo!‘‘ Chytl mě do náruče a vyběhl ven z vody.

,,Jen jsem se o něco bodla.‘‘ Zaskřehotala jsem. Starostlivě mě posadil na deku na písku a natáhl se pro mou levou paži. Ježiši! Čtyři dlouhé pruhy se mi táhly po jejím obvodu a nabraly červenou barvu.

,,Bodla! Ja tě uškrtím za to, že si na sebe nedávala pozor! Požahala tě medúza lásko!‘‘

,,Já za to nemůžu, neměla mi plavat v cestě!‘‘ Křičela jsem na něj zpátky.

,,Pojď, namažu ti to mastí a už dneska do vody nepolezeš.‘‘ Povzdychl si a zase mě zvedl do náruče. Donesl mě opatrně až do ložnice a zlehka položil na postel. Během chvilky byl zpátky s mokrým hadrem a lehce nahnědlou lahvičkou s krémem. Na nic jsem se neptala. Byl zamračený a smutně si prohlížel odporné čtyři červené- teď už i napuchlé- rýhy. Jeho prsty mi jako motýlí křídla vyčistily paži od slané vody a pak namazaly bílým krémem.

,,Ach…Bells, proč se na tebe lepí samé neštěstí.‘‘ Povzdychl si a lehl vedle mě.

,,Promiň.‘‘ Zašeptala jsem a položila si hlavu na jeho rameno, zatímco on mi chytil mou poraněnou ruku do druhé dlaně a studil. Bylo to příjemné- tlumil oheň uvnitř  a já vdechovala jeho opojnou vůni.

,,Neomlouvej se, jednoduše nás přitahuješ.‘‘ Zasmál se po chvíli a políbil na temeno.

,,Hmmmpf.‘‘ Povzdychla jsem si a sledovala závěs na okně. Za chvíli se zase nadechl.

,,Miluju tě, promiň, že jsem na tebe tam venku křičel-‘‘ Chtěl pokračovat, ale já věděla, jak se o mě bojí. Natáhla jsem se a umlčela ho naléhavým polibkem.

,,Není to tvoje vina. Taky tě miluju.‘‘ Zašeptala jsem a položila si zase hlavu na jeho hruď. Procházel mi po vlasech až na záda. Stále jsem na sobě měla ty mokré plavky a cítila jsem pod sebou nepříjemně vlhká prostěradla. Odtáhla jsem se a zmučeně se podívala na flek pod sebou.

,,Jdu se převlíknout.‘‘ Vydechla jsem a vypotácela se z ložnice. Hned se kolem mě obmotaly dvě paže a jeho lahodný dech mi zavanul u ušního lalůčku.

,,A rychle se mi vrať, dávej na sebe pozor.‘‘ Hned mě pustily a zmizely. Natáhla jsem na sebe jednu ze sta dlouhých, lehkých šatů, které mi Alice zabalila a vyloudala se z koupelny. Edward stihl vyměnit povlečení a místo labutí bílé tam byla tmavší modrá- jako noc bez hvězd- jedna hvězda, ale ležela na nich a zářivě se na mě usmívala. Zase mi poklepal na místo vedle sebe a okamžitě jsem spěchala zaplnit to prázdné místo.

,,Vítej zpátky, co jsi tam tak dlouho vyváděla? Víš, jak se mi po tobě stýskalo?‘‘ Horlivě jsem přikývla.

,,Mnohem víc, než si myslíš, mě se po tobě taky stýskalo.‘‘ Šeptala jsem a hrála si s jeho prsty. Bylo to komické. V koupelně jsem se nezdržela ani pět minut a připadalo mi to jako věčnost. Jemu zdá se taky nebylo nejlíp, když jsem tu nebyla.

,,Chceš koukat na nějaký film?‘‘

,,Jaký?‘‘

,,Nevím, podívám se, co tu mají.‘‘ Vykroutil se z mého objetí a přiskočil k poličkám. No poličkám- policím s pečlivě seřazenými filmy. Všechny byly seřazeny podle data, kdy je natočily a pak podle abecedy.

,,Bridget Jonesová?‘‘ Zeptal se po chvíli a otočil se na mě s krabičkou.

,,Jasně, zasmějem se.‘‘Sledovaly jsme pohyb jednotlivých postaviček na obrazovce plazmové televize a v duchu jsem počítala jeho skoro neslyšné nádechy. Jen co film skončil jsem upadla do temnoty. Jeho ruka mi stále chladila rány a já se nechala s pomocí jeho ukolébavky zase ukolébat ke spánku. Já ji snad nikdy neuslyším celou!

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 12: