Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 19

14.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3830×

Bella:

Pokračovalo to. Byl to jeden z mých nejpodivnějších snů…bolest, nepředstavitelná bolest lomcovala mým tělem a já cítila každou svou molekulou, jak mě to uvnitř škvaří…

Zmizela jsem…octla jsem se před oceánem. Co tu dělám? Připomnělo mi to Austrálii.

Na vršku útesu stála žena. Pod ní byl oceán, ale celkem blízko hladiny korály. Vždyť ona se zabije! Viděla jsem, jak si šťastně povzdychla, její medové vlasy létaly ve větru.

Natáhla paže a odrazila se. Krásné šaty jí vlály vzduchem, padala neuvěřitelně rychle, ale já to viděla- každou setinu vteřiny- vypadala tak svobodně a jako kdyby se snažila vzlétnout jako pták. Její tělo najednou prudce narazilo na vodní hladinu a slyšela jsem praskání kostí a vodu zalila krev. Okamžitě- zčistajasna- se u ní objevil blonďatý pohledný muž- Carlisle. Popadl její tělo do náruče, vyskočil a okamžitě se objevil nahoře.

,,Esme, prosím, neumírejte…‘‘ Zašeptal. Neodpovídala. Zavzlykal, nasál zhluboka vzduch a zadržel dech. Jeho zuby projely její kůží a ona byla po chvíli jako mrtvá. Vzal ji zase do náruče a nesl pryč od útesů…

Objevila jsem se na tmavé ulici. Špinavé dlažebné kostky, podivná koňská vůně… Bylo to tady nepříjemné. Zrovna začaly padat z nebe bílé, studené chomáčky. Sníh. Malá pouliční lampa zablikala a upoutala mou pozornost. Pod ní se smála pětice mužů.

Veselí a opilí. Bylo to divné, něco mi to říkalo… Pak jsem ale slyšela křik.Jeden z nejbolestivějších křiků a další… Muž se nachvíli přemístil, aby lépe viděl a já zahlédla zmučenou, polobožskou tvář. Její zlatavé vlasy se rozprostíraly na mokrém, studeném chodníku a ruce i nohy jí drželi čtyři muži.

Jede z nich ji bil a strhával oblečení. Stále se smáli! Smáli se a posmívali její bolesti! Z očí jí kanuly slzy a její tvář byla zbrázděná krví, která jí stékala z hlavy. Na zemi vedle ní jsem si všimla jehlice a okolo ní omotaný pramen jejích vlasů…Rosalie…

,,Royci, myslím, že si budeš muset najít novou manželku!‘‘ Zasmál se jeden a hodili její bezvládné tělo na zem. Malý potůček krve jí stekl z úst a když muži zmizeli, objevil se u ní Carlisle.

,,Bůh mi odpusť.‘‘Zašeptal a zvedl její tělo do paží..zase zmizel.

Tentokrát jsem se objevila v lese.

Vysoký, svalnatý muž si nabíjel pušku, když vtom z vysokého keře vystartovala vysoká, chlupatá koule. Medvěd! Praštil do toho člověka a ten odletěl dva metry daleko. Ozvalo se děsivé křupnutí a puška dopadla kousek od něj. Medvěd se zase za ním rozběhl. Z posledních sil vzal zbraň, rychle namířil a vystřelil.

Kulka si našla cestu medvědovým hrudníkem a zasekla se v srdci. Medvěd vytřeštil oči a zase drápy zasekl do muže- bolestně zakřičel- všude byla krev a po chvíli medvěd padl k zemi a slyšela jsem každý zpomalující se tlukot srdce lovce.

Za stromem se zaleskly zlatavé paprsky a během vteřiny se u něj objevil anděl. Krásná, vysoká, její vlasy se vlnily až k pasu, vyděšeně zírala na muže a pak na zvíře vedle něj a přiskočila k medvědu. Hltala jeho krev plnými doušky a když skončila, podívala se svými zlatými kukadly na umírajícího.

Sklonila se k němu a v jejích očích se zalesklo něco jako…překvapení? Starost? Láska? Strach…Rozhlédla se kolem sebe a popadla jeho tělo. Srdce mu stále bilo, pomalu, tiše, ale tlouklo. Doběhla ke krásnému domu a vnesla dovnitř.

,,Carlisle!‘‘ Zakřičela z plných plic.

,,Rosalie! Snad si ho-‘‘

,,Prosím, Carlisle, prosím tě, přeměň ho.‘‘ Žádala a položila jeho tělo na stůl a poklekla na zem.

,,Prosím?!‘‘ Zašeptal vyděšeně.

,,Našla jsem ho v lese, miluju ho! Prosím!‘‘ Vzlykala nad zkrvaveným Emmettem.

,,Ale… myslíš, že je to volba, kterou by si vybral?‘‘

,,Věřím v to.‘‘

,,Nevím…nevím, jestli to zvládnu.‘‘

,,Prosím.‘‘ Vydechla a oba poslouchali jeho poslední tlukoty srdce- stále hlasité, které si přály, aby nenadešel jeho čas.

,,Snad máš pravdu…‘‘ Vydechl a já zase zmizela.

Mlha kolem mě se zase rozestoupila. Bylo to hrozně dezorientující. Moje uši najedou ohluchly. Všechno bylo tak hlasité najednou! Au! Děla! Pušky! Výbuchy! Křik! Všude kolem mě chaos. Lidé sténali, křičeli, jejich vůdcové je povzbuzovali a já najednou zmizela jinam, objevila jsem se před mladým klukem, mohlo mu být asi tak stejně jako mě. Odhodlaný výraz, čelo svráštěné a každý mu nedočkavě poslouchal. Bojový plán…

Nijak jsem to nevnímala. Byla jsem zmatená… Zvedl se, všimla jsem si, že je odpoledne. Nasedl na bílého koně a jel za skupinkou žen a dětí, kteří se plahorčili vyprahlou pustinou. Muž-chlapec- celkem hodně zaostával.

Najednou se vedle něj objevily tři nadlidské ženy- upírky. Zaskočeně se usmál na krásky a nabídl jim pomoc. Začaly se vybavovat mezi sebou strašně rychle a zdálo se, že i kluk je zmatený. ,

,,Uděláš to Marie?‘‘ Zeptala se jedna chtivě.

,,No, je celkem hezký, mladý…dobře Lucy.‘‘ Usmála se na muže, přišla k němu pomalým, plavným, elegantním krokem a začala líbat jeho rty. Chlapec byl zaskočený a žena sklouzla polibky na jeho krk a ozval se slabý výkřik. Skácel se k zemi. V očích vyděšený výraz a já si vzpomněla i na dalšího člena- Jasper?

Zase jsem se vrátila do lesa… tma, strach… hlouček lidí hlasitě pokřikovalo a běželo temným lesem za přízrakem. Louče jim osvětlovali cestu. Úplně ve předu byl mladý muž okolo 25, blond vlasy měl rozcuchané větrem, to, co honili se na něj najednou obrátilo a zaútočilo. Okamžitě se to lačně přisálo na jeho krk, ale vyrušili ho výkřiky lidí, kteří se tam objevili. Odhodil ho a zaútočil-zabil- nově příchozí a utekl.

Nechal tam Carlislea na cestě. Křičel, kroutil se na cestě, ale někde během té bolesti nabral vědomí a začal se pomalu plazit pryč z cesty k zřícenému domku. Bylo mučící zírat na jeho snahu a bolestivé výkřiky. Doplazil se do sklepení, schoval do pytle od brambor a tlumil výkřiky tím, že si ruku skousl. Tekla mu krev, ale ta se pomalu vytrácela, stejně jako já…

Tmavá ulice. Dívka běží, boty na podpatku čvachtají mokrým chodníkem a dívka zhluboka nadechuje a vydechuje- z úst jí stoupá pára a podle toho jsem usoudila, že je venku zima. Běžela do uličky a za ní se pomalu skoro vznášel on!

Zabočila do temné uličky a tam na ni zaútočil vysoký, svalnatý muž s nožem. Dívka se snažila bránit, ale neznámý jí chytil ruce a pod krk dal nůž.

,,Zapomeň na to, že budeš křičet.‘‘ Zašeptal jí tichým, strašidelným hlasem do ucha a celá se roztřásla. Během vteřiny se za ním objevil můj anděl, ale nebyl takový, jakýho jsem si pamatovala. Měl karmínové oči!

Odstrčil muže od vyděšené a rychle jí pokynul, aby utíkala pryč. Neváhala a vzala nohy na ramena.

Edward- au! Se zlostně usmál na muže a přitiskl ho ke zdi. Něco mu zašeptal do ucha. Muži se strachem rozšířily zorničky a roztřásl se. Edward se okamžitě sklonil k jeho krku…

Muži se zakrvily oči, křičel, andělovy oči zrudly od jeho krve a já se s křikem probudila.

,,Nééé!!!‘‘ Křičela jsem a táta vyrazil dveře.

,,Co se děje?!‘‘ Přerývavě jsem oddechovala.

,,Nic tati…jen sen.‘‘  Povzdychl si a zase zavřel dveře do mého pokoje.

Bože! To byl sen! Nadskočila jsem, když se mi vedle postele rozezněl telefon.

Zvedla jsem sluchátko a ochraptělým hlasem začala:

,,Halo?‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 19: