Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 33

Okolo krku mu vysela blondýna s růžovými proužky.

,,Tolik se mi stýskalo! Já věděla, že jednou přijedeš ke mně.'' Mělo to opravdu dvojí smysl, nebo moje mysl je tak vynalézavá?

,,Ne, nepřišel jsem tu abych se s tebou dal do kupy, promiň.'' Odstoupila od něj.

,,Víš, že to není fér.''

,,Tanjo, přišli jsme tě požádat o pomoc.''

,,Pomoc?''

,,Unesli nám dceru.''

,,Co blbneš? Vždyť my děti mít nemůžeme.'' Namítala.

,,Seznam se s mou láskou…Bellou- Bello to je Tanja, Tanjo- Bella.'' Pokusila jsem se o úsměv a podala ji ruku.

,,Edwarde? Člověk?'' Vykulila na mě oči.

,,Ne, Immortale male cacciarore.'' Zazpíval hrdě a přitiskl pevněji k boku.

,,Nesmrtelná?''Edward přikývl.

,,Unesli nám Renesme, prosím Tanjo, pomůžete nám?'' Tanja se kousla do svého dokonalého spodního rtu a chvíli se zamyšleně otáčela doprava a doleva.

,,Dobře.'' Zašeptala po chvíli a já si povzdechla. Tělo reagovalo rychleji než mysl a já tu dokonalost objala, byla zaražená, vyděšená, ale pak mě taky objala.

,,Stále lidská.'' Zamumlala. První rodina souhlasila. Bravo.

Vydali jsme se okamžitě na cestu, museli na jih do Brazílie. Všechna ta zeleň smíchaná s teplým ovzduším se mi líbila…ale ta vlhkost…

Amazoni. Dojeli jsme do malé vesničky uprostřed pralesů…počkat! Něco tu nehraje! Zhluboka jsem nasála vzduch do nozder a cítila jsem spáleniny.

,,Edwarde?'' Zašeptala jsem.

,,Něco se stalo, zůstaň tu lásko.'' Zašeptal mi do ucha a zmizel. Okolo byly malé našedivělé kupičky prachu, nebo to byl popel? Co se tu stalo? Pomalu jsem se vydala k první slaměné chatce a nakoukla dovnitř. Všechno tam bylo rozházené, rozbité…nic tam nebylo normálně. Hned se mi kolem pasu obtočily dvě studené paže a jeho dech mi zavanul na krk.

,,Rychle musíme zmizet lásko.''

,,Co se tu stalo?'' Nestihla jsem ani hlesnout a už mě nesl co nejrychleji k autu. V jeho očích byl strach a zuřivé odhodlání. Posadil mě do auta a hned seděl vedle mě a startoval.

,,Co se tu děje?!'' Nevydržela jsem.

,,Okamžitě si nasaď pás.'' Dupl na plyn a auto mě narazilo na sedačku. Rychle jsem kolem sebe obmotala řemen bezpečnostního pásu a viděla jsem jak si Edward pro sebe něco mumlá a kouše spodní ret.

,,Edwarde?'' Ještě víc dupl na plyn.

,,Bello, zachvíli tu bouchne bomba, někdo ji sem nainstaloval a proto musíme zmizet.

,,Bombu?''

,,Dost silnou.''

,,Kdo?''

,,Volturiovi…asi.'' Šeptal a vše kolem nás splývalo v jedno.

,,Oni je zabili? To byl ten prach?'' Jen přikývl. Po chvíli se na mě otočil.

,,Bello, řekni, že mě miluješ.'' Řekl beznadějným hlasem…my tomu nestihneme uniknout-docvaklo mi.

,,Miluju tě Edwarde.'' Zašeptala jsem a cítila, jak se mi oči zalévají slzami.

,,Políbíš mě lásko?'' Zeptal se. Hned jsem se k němu nahnula, dravě mi otočil hlavu k sobě, přitiskl na své moje rty a líbala jsem ho vášnivě, dravě a s touhou…vkládala do toho všechnu lásku a k tomu i smutek…smutek z toho, že tu nejspíš už pak nebudeme.

,,Miluju tě Edwarde, miluju, miluju, miluju…navždy.'' Zašeptala jsem, rty se stále dotýkaly, a čelo na jeho. Dupl ještě jednou na plyn a díval se soustředěně před sebe. Vyjeli jsme z lesa a mířili si to 250 přes zdejší silnice. Najednou se ozvala ohlušující rána a Edward udělal jeden smyk. Sledovala jsem jak za námi padají stromy a poslední dopadl jen kousek od našeho auta. Hned nato se objevil oranžový mrak a ničivá síla zničila kus lesu, kde měli být Amazoni. Fascinovaně jsem zírala na tu scénu a pak, když to skončilo jsem se začala ohmatávat. Já žiju! Rukama jsem rychle začala ťapkat po Edwardovi. A on taky! Uchichtl se mému počínání.

,,Tys věděl, že to přežijeme?!'' Zakřičela jsem na něj panicky. Chvíli se zamračil a pak přikývl.

,,Jak jsem tě prosil o polibek, tak jsem měl jisté, že to stihneme.'' Usmál se.

,,Ty podvraťáku!'' Zapištěla jsem a vrhla se na něj. Byl překvapený.

Rychle jsem kolem něj obtočila ruce a políbila ho stokrát naléhavěji než předtím. Jeho ruce se mi uzamkly na zádech a já se pomalu přesouvala na něj. Sedla jsem si na jeho klín a trochu mi tam vadil volant. Rychle jsem rukou zabloudila k páčce pod sedadlem a zatáhla nahoru. Sedadlo se rozjelo dozadu a pak prudce seklo. Takový výbuch vášně…. Začala jsem se provokativně pohupovat dopředu a dozadu. Zavrčel a ruka mu sklouzla až na můj zadek. Moje ruce mu hned začaly sundávat košili a jeho rozepínat kalhoty u mých džínů.

,,Jen dvacet minut.'' Zašeptala jsem v polibku a přetáhla mu košili přes hlavu. Nevím ani jak, ale octli jsme se na zadním sedadle a moje kalhoty byly dole. Rukama jsem mu sundávala rychle kalhoty a jeho zabloudily pod moje tričko. Zase jsem rychle přitiskla svoje rty na jeho a pak mu do úst začala sténat. Byl taky drsnější…

Přirážel, vydechoval mi na rtech, zarývala jsem mu ruce do zad a měla jsem pocit, že okolo nás neexistuje vůbec nic. Kolem nás se začala uzamykovat tma a skla auta byla zapařena a skapovaly z něj kapičky páry. Jezdila jsem mu po zádech a jeho se opíraly o sedačku, aby mi nezlámal další kosti. Modřiny se objevovaly a hned mizely… byla jsem tak roztoužená a zaneprázdněná, že jsem si toho ani nevšimla.

Cítila jsem, jak se mi v podbřišku až k místu, kde se naše těla spojovala a oddělovala, shromažďuje hodně lechtavý, opojný pocit. Pocit, který tak miluju. Cítila jsem se jako sopka, která má při nejbližší možnosti vybuchnout. Instinktivně jsem mu zaryla nehty ještě víc do kůže a on zrychlil. Vycítil asi, že se blížím k totálnímu štěstí a extázi a spojil rychle naše rty, bloudil, zkoumal jazykem a já začala sténat a vrčet. Nezpomaloval, zdálo se, že se taky blíží mému štěstí a po chvíli se zarazil, ale jeho rty byly mnohem naléhavější.

Cítila jsem tu dokonalou atmosféru kolem nás. Vdechovala jeho opojnou vůni a on se po chvíli zastavil úplně, opíral se o ruce a vpíjel se mi do očí. Nevím jak dlouho jsme takhle leželi a vychutnávali si jeden druhého, ale museli jsme dál.Už jsme nebyli tolik nervózní a noha mi nebrněla. Vyjeli jsme asi čtyři hodiny před svítáním, auto vrčelo a naše další zastávka byla Afrika. Jeho ruka mi sjela až na stehno a s úsměvem na rtech jel dál.

Jeli dlouhou dobu, auto pak nechali na letišti a nejrychlejším spojem letěli do Egypta. Za dalšími, kteří se mohli stát jejich spojenci. Země vyprahlá pouštěmi, oázy lákaly bezbožné turisty do propasti písku, falešných představ a imaginárních rájích. Právě tam měli dům další z nich. Když tam dojeli, bylo tam až nezvyklé ticho. Rodina Memfise byla většinou hlučnější. Zaklepali na dveře a otevřeli. Museli tu ještě najít klíč od tresoru na hlavním nádraží, kde byly spisy o jejich druhu, Byl to vkusně zařízený dům s pozlacenými sochami a nábytek se zdál být z doby faraónů. Ale byl tu menší problém…nebyli tu. Ani jeden. Nebo to si spíš mysleli, než došli do kuchyně, která byla vzhůru nohama a nakoukli dovnitř. Další kupičky našedivělých částeček leželo na zemi. Bella zpozornila.

,,Tik, ťak, tik, ťak, tik, ťak.'' Ozvývalo se ze sklepa.

,,EDWARDE ZMIZ!'' Zakřičela a rozběhla se, Edward taky. On rychle vyběhl z domu co nejdál, aby ho bomba nezasáhla- byla to pro něho smrtelné nebezpečí, ale jeho láska absolutně někam jinam.

,,Bello?'' Díval se všude kolem sebe, ale jeho láska nikde.

,,BELLO!'' Zakřičel a běžel rychle zpátky k ohořelému domu. Nezáleželo mu na tom, že ho kouř štípe v nose. Přehraboval se zbytky dříve honosného domu, odhazoval trosky, trámy…

,,Bello!'' Vydechl vyděšeně.

,,Mám ten klíč Edwarde.'' Zaskřehotala v troskách pod kterými ležela...rozlámaná.

,,Proč?!'' Zavrčel.

,,Klíč by se jinak zničil. Byl v jejich ložnici v šuplíku.''

,,A kvůli tomu ses chtěla zabít?!'' Křičel hystericky.

,,Hlupáčku, já nezemřu.'' Zasmála se sípavě Bella.

,,To ti tak uvěřím.''

,,Vytáhni mi z hrudi ten trám.'' Zaprosila a Edward si všiml, že je celá prošpicovaná. Zuřivě z ní vytahoval kousky železa a dřeva. Belliny řezné rány na obličeji se začaly hojit a Edward nedůvěřivě zíral na svou bohyni.

,,Potřebuju ven.'' Zaskřípala zubama a hned se ocitla na kapotě auta, které si půjčili. Prohla se bolestně v zádech a zakřičela. Edward ji držel ruku, zatímco ta její drtila jeho dlaň. Rychle jí vyhrnul místa, kde byly krvavé díry, aby se látka nesrostla s kůží. Sledoval, jak se jednotlivé rány hojí, mizí a zůstává po nich jen nepoškozená kůže se zbytky zaschlé krve na ní. Bella si jen povzdychla a zvedla do sedu.

,,Au.'' Zasmála se vlastnímu mučení a rozkašlala se. Edward jí začal plácat po zádech a Belle do rukou spadl malý zlatý klíček.

,,To si spolkla klíč?!'' Bella se na něj zazubila a políbila. Edward sjel z jejích rtů na krk a slíbával tu nejlahodnější krev.

,,Jako malej…Lásko, musíme dál.'' Zavrněla a už oba seděli v autě.

,,Nejdřív ti obstaráme nové oblečení.'' Zasmál se Edward, vyloupili krámek v rekordním čase a jejich cesta pokračovala dál…Skotsko-země bájí a mýtů…