Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I am sorry, Jacob! I can´t stay - 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I am sorry, Jacob! I can´t stay - 1. kapitolaNessie začíná uskutečňovat útěk z domu. Je tu i její sen, který jí motivuje. Opět promlouvá ke svému deníčku jako každý den. Nu, snad se vám počátek její cesty bude líbit a zanecháte tu alespoň smajlíka, abychom s TorencCullen věděli, jestli se vám povídka líbí.

06.05.2010 (19:15) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2528×

 

I am sorry, Jacob! I can´t stay.

 

Otevřela jsem oči. Nebyla jsem ve svém pokoji. Neviděla jsem žádné ohraničení, jen nekonečný kraj zapadlý sněhem a bílou mlhou. Bylo tu jasné, příjemné světlo a vysoko nade mnou plul bílý pták. Když jsem zaostřila, zjistila jsem, že to pták nebyl. Byl to anděl nebo něco, co jako anděl vypadalo. Byl ale příliš vysoko, než abych rozlišila detaily. Dvě velká bělostná křídla se majestátně zdvíhala a klesala s půvabem vlastním tak přenádherné bytosti. Za mnou si kdosi odkašlal. Rychle jsem se otočila.

„Mami!“ Dívala jsem se do tváře pomenší brunetce, vypadala ale zvláštně bledě. Jako bez života. Přesto na mě shlížela s úsměvem na rtech a přitiskla mě k sobě v objetí. Byl to neuvěřitelný pocit. Jako najít domov po tak dlouhém strádání. Bylo to jako být zase svobodná, šťastná a naprosto dokonale spokojená. Pohledem jsem však hledala otce. Nikde nebyl k najití.

„Holčičko moje.“ Slyšet její hlas... Zněl mi jako rajská hudba. Nádherný, zpěvný. Všechno tu bylo dokonalé, bez chybičky. Úžasné. Ale pomíjivé. Byla tu síla, která mě táhal pryč. Daleko od toho všeho. Od vší krásy okamžiku. A pak jsem se probudila.

Nedovedete si představit lítost a tíhu, která na mě dopadla, nikdo, kdo to nezažil, si to neumí představit. To je nejhorší na tom, když si přejete něco, co se nedá splnit. Protože tajně doufáte, že to půjde a pak jste zklamaní a zranění, když se vrátíte do relity. Kdybych jen mohla žít navždy v představách... Po tvářích mi začaly stékat slzy a nade mnou se sklonila velká hlava.

„Ach, Jakeu, to je tak nefér!“ stěžovala jsem si plačtivě a pověsila se mu kolem krku. Chlácholivě mě hladil po zádech a broukal jednu z indiánských písní. Brzy jsem znovu upadla do bezvědomí...

***

Milý deníčku,

ani netušíš, jak jsem ráda, že tě mám. Nemůžu uvěřit, jak jsem slabá. Už zase jsem v noci plakala a chudák strejda Jake je z toho úplně na prášky (to je jeho hláška, nikoli má... já často kopíruju jeho slova, ač to není zrovna nejkladnější vlastnost). Je mi líto, že mu tak ubližuju, je vždycky zcela zničený, když se neudržím a přestanu ovládat emoce. Tahle část mého života byla o poznání horší od doby, co odešel strejda Jasper pryč spolu s maminkou a tatínkem. Uměl mi pomáhat se krotit, ale teď to musím všechno zvládnout sama. Doufám, že se maminka moc nezlobí, protože mi Carlisle řekl, že by si přála, abych byla šťastná. Jenže to není tak snadné, přesto to zkouším. Dnes mi snídani připravila teta Rose. Byla opravdu moc dobrá, ale snědla jsem sotva sousto. Chtěla jsem se přiblížit tatínkovi - chtěla jsem jít ulovit nějakou pumu, myslet na to, že je tam se mnou, vidět ho vedle sebe... cítit ho. Vzpomínat. Doufat. Přemítat. Chci je zpátky.

Zavřela jsem malou knížečku a s nadějí vyhlédla z okna. Počasí nebylo špatné. Nesvítilo sluníčko, ale ani nepršelo. Mírné mraky mi připomínaly náladu z mého snu. Bílá obloha, nádhera. Vyskočila jsem na nohy, oblékla si boty a rychle ustlala postel a hned jsem vylézala skrz okno ven. Běhala jsem na loučce za domem. Ve Forks tam byl les, ale tady v Portlandu jsme měli za domem nádhernou malou louku obklopenou stromy a jejím středem tekl malý potůček, kde jsem se často vyráchala. Byly to krásné vzpomínky na cákání se v zurčící vodě. Brzy jsem si vysvlékla boty a běhala po trávě bosa. Brzy se mělo začít stmívat, ale ten svobodomyslný tvor uvnitř mě jásal.

„Můžu se přidat?“ ozval se za mnou Jacobův hlas. Rychle jsem se otočila, srdce mi začalo být dvakrát rychleji, ale usmála jsem se a přikývla. Během chvíle jsme se oba skulili do klubíčka na jednu kupu a užívali si jemného větříku, který mi cuchal vlasy a Jacobovi je neustále shrnoval před oči, takže povětšinu času vůbec nic neviděl.

Pošťuchovali jsme se, přátelsky prali, zkoušeli si dávat páku, přetlačovali se, hráli si na slepou bábu,... zkrátka bylo toho dost a dost, než se začalo stmívat. Brzy nastane čas uskutečnit můj plán. Během nevinného hraní jsem totiž úspěšně vymyslela fintu „fň“, se kterou musím utéct. Byla jsem si svým úspěchem zcela jistá - nikdo by mě ani omylem nepodezíral z něčeho takového a i kdyby... nezastavili by mě. Byla jsem rozhodnutá. Máma a táta patří k nám, patří domů. A já je tam dovedu, i kdyby se vzpírali.

Byl čas jít domů a tak jsme se pomalu loudali do domu. Rosaliino peskování Jacoba za to, jak mám zmáčené oblečení a že budu určitě nemocná nikdo nebral vážně, teta takhle vyšilovala od rána do večera, pokud šlo o mé kousky s Jakem. Můj úhlavní spojenec byl totiž pro všechno, co jsem navrhla, ať to bylo sebešílenější a kdyby mohli upíři dostat infarkt, dávno bych povraždila celou rodinu.

Společně jsme tedy s Esmé uvařili něco k jídlu, mé večeři, a pak jsme se strejdou Emmem ještě minimálně dvě hodiny sledovali rugbyový zápas na velké plazmatické televizi na stěně, jejíž obraz byl dokonale přesný pro lidské oči, nikoli však pro mé, takže mě z toho zanedlouho začala bolet hlava.

„Já to dneska vzdávám,“ zamručela jsem, usínajíc Emmovi na rameni. Jacob sedící v protějším křesle se hlasitě rozesmál. Dostal z toho i škytavku, ale patřilo mu to, že se směje mé únavě.

„Já tu holku nepoznávám,“ kroutil Carlisle hlavou a tak jsem raději hlučně zazívala, abych dodala svému prohlášení na důvěryhodnosti.

„Mám jít s tebou, Ness?“ opáčil tedy Jake vážně. Jen jsem nasadila ospalý úsměv.

„Ne, chci si ještě popovídat s medvídkem o soukromých věcech,“ prohlásila jsem důležitě a všichni vyprskli smíchy. A tak jsem se jich v klidu zbavila.

Má mise začala...

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I am sorry, Jacob! I can´t stay - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře