Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I démoni pláčou - 10. kapitola

15.06.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1316×

10. kapitola

Dny, měsíce a roky plynuly dál a Carlisle každý den počítal, kolik času Isabelle zbývá, než opustí Zemi. Čím více se blížilo léto roku 2017, tím více přestával doufat, že ji ještě někdy spatří. Několikrát se chtěl zeptat Alice, jestli ji neuvidí ve vizích, ale vždy od tohoto nápadu upustil, protože Isabelle slíbil, že se o ní nikdo nedozví. Někdy byl až příliš zabraný do svých myšlenek, že nevnímal, co se okolo něj vlastně děje.

„Carlisle,” zvýšila Alice svůj melodický hlas, protože si chtěla získat otcovu pozornost.

„Ano?” zatřásl hlavou a odvrátil zrak od okna, kde ještě před chvílí hledal náznak pohybu.

„Emmett mi zničil všechny moje šaty,” obořila se na něj Alice pod náporem zlosti.

„Zase?” povzdechnul si Carlisle unaveně a následoval Alici do obývacího pokoje, kde uviděl něco, co se jen tak nevidí.

Jeho nejmladší syn Emmett měl na sobě asi tucet Aliciných koktejlových šatů a na nohách měl obuté červené špičaté střevíce. Promenádoval se po pokoji jako na přehlídkovém molu a pohazoval hlavou, na které měl oranžový klobouk s jemnou síťkou. Carlisleovi zacukaly koutky úst, jak se mu chtělo smát a podíval se na svou milovanou Esmé, která na svého syna hleděla šokovaně a pobaveně zároveň. Byl to jeden z těch dní, kdy ho rodina dokázala rozptýlit, protože jak se krátil Isabelle čas, Carlisle na ní nemohl přestat myslet. Jasper s Edwardem se sázeli, za jak dlouho se Alice naštve a začne Emmetta honit po lese a to Carlislea pobavilo snad ještě více, protože Alice vypadala jako čertík, který právě vyskočil z krabičky. Byla živel stejně jako Emmett a to tahle rodina právě potřebovala. Oživit.

„Carlisle,” dupala Alice nožkou nakvašeně a rozčilovala se.

„Emmette, sundej ty hadry a vrať je Alice,” použil otec autoritativní ton, ale Alice se na něj obořila.

„Hadry? To je Armani,” vrčela jeho dcera a Carlisle to nevydržel a rozesmál se stejně tak, jako ostatní z jeho rodiny.

Dal ruce nahoru jako, že se vzdává a udělal krok zpět a to ostatní rozesmálo snad ještě víc, protože se Alice rozčilovala a vrčela na všechny okolo. Najednou přetekla její trpělivost a rozeběhla se za Emmettem, který už pelášil k lesu, až se mu za patami prášilo.

„Vyhrál jsem,” pronesl Edward nadšeně a zasmál se.

„Moc se neraduj. Byl jsem blízko,” upozornil ho Jasper a Carlisle kroutil hlavou nad hrátky své rodiny.

≈≈

„Chybí mu,” zhodnotil situaci Charlie a díval se na Carlislea pomocí kukátka.

„Já vím, ale už jí zbývá jen týden a bude to přesně sto let, co je na Zemi,” posmutněla Renée a povzdechla si.

„Jsem přesvědčený, že i Isabelle chybí a nejen Carlisle, ale v mnoha ohledech i Edward,” pravil spokojeně anděl a vzal svou milovanou za ruku.

„Edward? Vždyť se viděli jen chvíli,” nechápala to Renée a kroutila nad tím hlavou.

„Ano naše dceruška o tom ještě neví, ale je do něj zamilovaná. Cítím to,” usmíval se Charlie andělsky a byl spokojený, jak to ten osud všechno krásně přichystal.

„Zamilovaná?” zajíkla se Renée až se rozkašlala a Charlie jí musel poplácat po zádech.

„Přesně tak. Viděl jsem to jiskření mezi nimi, když ho viděla poprvé a jsem si jistý, že když tenkrát v nemocnici volal anděla, volal vlastně naší Isabellu,” přesvědčoval svou milovanou, která nakrčila obočí.

„On blouznil, Charlie,” plácla se rukou do čela a odfrkla si.

„Ne tak docela. Je pravda, že si ji už nepamatuje, ale pamatuj, že tady v Nebi má všechno svůj čas,” zasmál se slabě anděl a přikázal bílému obláčku, aby naše jejich dcerušku.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I démoni pláčou - 10. kapitola: