Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I démoni pláčou - 4. kapitola

20.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1608×

4. kapitola

Renée musela rychle něco udělat, protože její dcera byla na Zemi a ona nevěděla, jak jí je nebo co bude v téhle ošemetné situaci dělat. Měla jednu velkou výhodu a to, že pracovala mezi Nebem a Peklem a kdykoliv mohla nepozorovaně projít do druhé části neviditelného světa. Prošla bránou do Nebe a hnala si to za Charliem, kterému musela říct, co se dole stalo.

„Charlie,” vykřikla zoufale, když viděla známou tvář anděla, kterého milovala, na jednom obláčku, který se vznášel nad zemí. Konečně se na ní otočil svírajíc v ruce kukátko a poručil bílé peřince, aby se vznesla k ní.

„Co se stalo Renée?” zeptal se znepokojen její ublíženou tváří.

„Naše dcera,” vydechla přiškrceně a usadila se na pohodlném polštáři.

„Co se stalo? Mluv,” nakázal jí ustaraně.

„Pomohla utéct další duši z pekla a Belzebub jí za to vyhnal na Zemi na sto let a jako trest bude sloužit jako pekelná brána pro hříšné duše,” vysypala to Renée v rychlosti a vydýchávala svůj strach o dceru.

„Tak to je zlé. Belzebub jí nenávidí, protože je tak jiná, než ostatní,” rozčiloval se Charlie nad nejvyšším z Pekla. „Ještě, že neví, že je na půl anděl, protože by jí hned zabil,” rozhazoval rukama zoufale a poručil obláčku, aby našel jeho dceru. Zahleděl se kukátkem do lesa pod ním. „Tady je,” vykřikl radostně anděl s blonďatými vlnitými vlasy.

„Půjč mi to,” vytrhla mu Renée kukátko a zadívala se na Zem, když uviděla třesoucí se tělo své dcery v náručí nějakého upíra.

„Kam ji nese? Pust jí, upíre,” rozčilovala se Renée a vrčela.

„To je v pořádku, Renée. Carlisle jí nic neudělá. Naopak, jsem přesvědčený, že jí pomůže,” uklidňoval ji Charlie a společně koukali na svou dcera na Zemi.

„Vidíš, desinfikuje jí ránu a zavazuje jí to. Bude v pořádku, už se nestrachuj,” políbil jí vroucně na ústa, protože mu chyběla její společnost.

Byla démon a to byl zásadní problém v jejich vztahu, protože v Pekle se o tom nesměl nikdo dozvědět. Ani Isabelle nic nemohli říct, a tak jejich vztah mohl kvést pouze na Nebi, kam měla přístup z Pekla pouze Renée. Ostatní andělé Renée neodsuzovali, protože byla jiná, stejně jako její dcera, a tak mohla cítit všechny krásné emoce naplno, které v Pekle musela držet pod pokličkou. Musela se dole chovat jako ostatní démoni a to jí vysilovalo.

„Podívej. Už se probouzí,” zahlásil Charlie šťastně, protože jejich dcera byla živá a zdravá. Dlouhou chvíli jí pozorovali, když Renée zlostně vykřikla.

„Proč mu to říkáš, ty huso hloupá. Teď o nás bude vědět úplně všechno,” kroutila hlavou a měla tendenci se plácnout do čela, ale ovládla se.

„Carlisleovi může důvěřovat. Nepodceňuj naší dceru. Je přece napůl anděl,” usmál se Charlie. „Raději poslouchej jeho příběh. Je velmi zajímavý,” poučil ji mile její druh a oba poslouchali, jak Carlisle vypráví svůj život melodickým hlasem připomínajícím anděla.

„Uznávám, že pro jednou naše dcera měla štěstí a natrefila na vegetariánského, šlechetného upíra, který se snad o ni postará,” povzdechla si na závěr Renée, protože musela uznat svou chybu.

„A kdyby se něco změnilo, tak se o ni postaráme mi,” usmál se na ni Charlie od ucha k uchu a políbil ji na čelo.

Každý den sedávali spolu na obláčku a pozorovali jejich dceru, jak se pomalu sbližuje s upírem, který jí byl vděčný za její přítomnost. Už dlouhá léta Carlisleovi chyběla osoba, s kterou by si povídal a nemusel by předstírat, že je někdo jiný. Jeho osamělost byla rázem pryč a on Isabelle dopřával vše, co by jí mohlo chybět. Postupem času jí zařídil vlastní pokoj a nakoupil jí nějaké oblečení. Po nocích se s ní učil a Isabella se zdála šťastná. Jediné, co ji trápilo, bylo, že čas od čas musela vysát duši hříšníka, aby se posilnila. Schválně si vybírala vrahy a násilníky, aby se alespoň vnitřně cítila o něco lépe a ne jako netvor, který je poslem zla. Carlisle jí bral jako dceru a Isabella ho brala jako otce, kterého nikdy nespatřila. Charliemu a Renée to bylo na jednu stranu líto, ale na druhou chtěli pro svou holčičku jen to nejlepší a to Carlisle byl. Renée se radovala, že jejich dcera je konečně šťastná, protože v pekla ji žádná budoucnost nečekala. Po několika měsících se Renée smířila s tím, že Isabella šla do velkého světa a radovala se s ní. Každá pokrok, co u své dcery zaznamenala, ji potěšil. Půl roku uteklo jako voda a bylo léto roku devatenáct set osmnáct, kdy v Chicagu řádila španělská chřipka.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I démoni pláčou - 4. kapitola: