Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I démoni pláčou - 5. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I démoni pláčou - 5. kapitolaV dnešní kapitole se Bella poprvé setká s Edwardem.

26.05.2018 (12:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1306×

5. kapitola

Čekala jsem na Carlislea, až přijde z nemocnice, v obývacím pokoji a zkracovala si dlouhou chvíli čtením milostné tragédie Romea a Julie. Vždy mě fascinovalo, s jakou lehkostí autor dokázal slovy vyjádřit lásku. Nad každým veršem jsem si povzdechla a přemýšlela, jestli i já budu mít to štěstí okusit ten vzácný cit, ale nejdřív jsem chtěla poznat svět. Chtěla jsem cestovat a pomáhat lidem jako to dělal Carlisle, protože byl mým velkým vzorem. Oba jsme chtěli zapomenout na podstatu naší osobnosti a zachraňovat lidské životy. Chtěla jsem těch sto let tady na Zemi využít k něčemu dobrému a dělat velké skutky. Maminka mi vždy říkávala. „Isabello, jsi výjimečná a stvořená k velkým skutkům. Nezapomínej na to”. A já jí až dnes konečně uvěřila, že by to mohla být pravda.

„Ahoj,” pozdravil mě Carlisle smutně a přerušil tak tok mých myšlenek.

„Stalo se něco?” zeptala jsem se ustaraně a pohlédla na jeho ublíženou tvář.

„Dnes večer mi zemřela jedna pacientka. Jmenovala se Elizabeth Masenová.” Carlisle se zmučeně posadil na pohovku a já ho povzbudivě chytila za ruku.

„Španělská chřipka?” zeptala jsem se slabě s lítostí v hlase.

„Ano, ale to není všechno. Ve svých posledních minutách života mě prosila, abych zachránil jejího syna Edwarda, který u nás také leží. Nevím, jak se to dozvěděla, že bych mu mohl pomoct, ale nakonec jsem jí to musel slíbit,” povzdechl si Carlisle a i na upíra se zdál unavený.

„Napadlo mě, že bys mohla jet zítra se mnou a pomohla mi s ním. Nezbývá mu už moc času. Poslední hodiny blouzní a dnes nepoznal ani vlastní matku, když se s ním loučila. Potřebuji ho dostat sem domů, abych ho mohl přeměnit a taky mě napadlo, že si dlouho nebyla na lovu a v nemocnici nám umírá spousta lidí. Mohla by sis tam najít nějaké hříšníky?” pousmál se na mě otec.

„To je dobrý nápad a samozřejmě ti se vším pomůžu,” stiskla jsem mu ruku, abych mu dodala odhodlání a sílu.

„Půjdu do pracovny a podívám se na literaturu. Až bude čas, budu připravená,” řekla jsem a naposledy jsem mu věnovala úsměv.

Dveřmi jsem vkročila do prostorné místnosti, kde bylo nespočet knih. Některé jsem už znala nazpaměť a některé mě zase nudili k smrti, ale jak řekl Carlisle, výuka je důležitá zvlášť pro mladou slečnu jako jsem já. Po nocích jsem se učila jazyky, vědy, hudbu a medicínu. Nejvíce jsem se však věnovala právě medicíně, která mě bavila a vnitřně naplňovala. Vyndala jsem z police učebnici literatury a otevřela jí na straně, kde jsem skončila. William Shakespeare.

 

Nevím kolik času uběhlo, než jsem se podívala na hodiny. Bylo šest pryč a já konečně zavřela knihu a šla se do svého pokoje převléknout. Vybrala jsem si jednoduché béžové šaty s menším výstřihem lemovaným volánky. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a nasadila klobouk stejné barvy se síťkou. Ze šuplíku jsem vyndala hedvábné rukavičky a vzala do ruky psaníčko. Naposledy jsem se podívala do vysokého zrcadla, které bylo připevněné na stěně a usmála se, protože mi to vážně slušelo. Rozešla jsem se ke vstupním dveřím, kde už na mě čekal otec.

„Dobré ráno,” pozdravila jsem Carlislea a usmála se.

„Dobré ráno. Sluší ti to, Isabello,” podotkl a jeho kompliment mě potěšil. 

„Děkuji. Půjdeme pěšky?” zeptala jsem se a na poslední chvíli uhýbala malému chlapci na kole.

„Ano. Není to daleko. Cestou nazpátek ho vezmu do náručí. Bude tma a bude to i rychlejší,” objasnil mi plán dnešního dne.

Za necelé dvě minuty jsme vcházeli do místní nemocnice. Na recepci nás pozdravila postarší žena a mi se vydali k výtahům, které nás měly zavést do příslušného patra. Na ranní hodinu tu bylo celkem rušno. Sestřičky tlačily vozíky s pacienty na různá vyšetření a ve vzduchu byla cítit příměs desinfekce. Nastoupili jsme do výtahu a Carlisle zmáčkl poslední patro.

„V noci to vezmeme bočním východem, který vede na zaslepenou ulici ke kontejnerům,” řekl, jakoby přemýšlel nahlas a já jen přikývla.

Dveře výtahu se otevřely a já uviděla recepci, u které stálo několik zástupů pokašlávajících osob, které vypadaly, že brzy omdlí. Najednou mě ovládl pocit lítosti a smutku. Ve frontách byli muži, ale i ženy a malé děti. Sestřičky měly na ústech roušky, a tím přiváděly nemocné do rozpaků a depresivních myšlenek. Konečně jsem odtrhla pohled od té děsivé scény v čekárně a mířila do místnosti, kde stálo u stěn několik postelí. Nad lůžky byly přidělané železné konstrukce, na kterých byly pověšeny závěsy modré barvy, aby nebylo vidět na pacienty. Carlisle mě vedl k jedné z postelí. Odhrnul závěs a já spatřila tu nejkrásnější tvář, kterou jsem kdy viděla. Chlapci mohlo být nanejvýš osmnáct let. Měl bronzové vlasy, které se mu potem lepily k obličeji a na čele měl krůpěje potu, které se třpytily. I přes tvář zmoženou nemocí, vypadal jako anděl. Jako někdo, kdo stál za záchranu, protože duši měl čistou jako první padlý sníh.

„To je Edward,” řekl po chvíli Carlisle a já stále užasle hleděla do tváře chlapci, který mě hned na první pohled oslnil.

„Je krásný,” povzdechla jsem si a posadila se na židli u lůžka.

„Budu muset na vizitu. Za chvíli přijdu,” řekl otec, ale já ho nevnímala. Má pozornost patřila jen Edwardovi, který záhy otevřel svá zelená očka a zadíval se mi do tváře. Zdál se unavený a vysílený, a tak jsem ho chytila za ruku a pevně ji sevřela. Doufala jsem, že mu tak dám alespoň kousek své vlastní energie.
„Jsem v nebi?” zeptal se zastřeně a já se pousmála nad jeho otázkou, která pro mě byla ironicky zábavná.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I démoni pláčou - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře