Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I hate - No, I love you - prolog + 1. kapitola


I hate - No, I love you - prolog + 1. kapitolaSarah je metamorfomág (kdo zná HP, ví, o co jde). Ovšem tady se může měnit v cokoli chce, v člověka, zvíře, v cokoli. Metamorfomágům se každých 50 let vrací něco, čemu říkám puberta. Dotyčná se snaží pozajíbet všechny pohledné muže v dosahu. To je vše, co Vám řeknu a zbytek si budete muset přečíst.

I hate- No, I love you

Prolog

Vrhla jsem na vodní hladinu znechucený pohled a rozvířila ji rukou. Pozorovala jsem, jak se pomalu uklidňuje a tvoří stálý odraz mé znetvořené tváře. Zoufale jsem vstala a vyrazila k mému provizornímu přístřešku. Odtáhla jsem plachtu, která chránila vchod do mého “jednopokojáku“ a vešla dovnitř. Při pomyšlení, že tu strávím ještě několik měsíců, možná let, se mi sevřel žaludek a udělal knedlík v krku. Nikdy bych si dobrovolně tuhle existenci nevybrala. Ale člověk míní a život mění. Je to jako prokletí, stíhá mě každou sekundu. Ostatní mého druhu tvrdí, že je to dar, já si to nemyslím. Ale jsem pyšná na svoji osobnost. Na to, jak silné hradby jsem dokázala vytvořit za minulostí.

Jsem Sarah Nicollette Salvator a jsem na to hrdá.

1. kapitola

Lehla jsem si na matraci a přemýšlela, tak jako každý den. Nemohla jsem dělat nic jiného, než uvažovat o nesmrtelnosti brouka. Prudce jsem se nadechla a pokusila se usnout. Jako obvykle se to nepovedlo. Byla jsem opět odsouzená k vzpomínání, uvažování, doufání. Nenáviděla jsem svůj život, byl jako nekonečná časová smyčka. Den stíhal den a všechny byly stejné. Ráno jsem vstala a šla se umýt. Oblékla jsem se, přeměnila, letěla do města pro nějaké jídlo a najedla se. Pak jsem už jenom přemýšlela a šla zase spát. Milovala jsem spánek, dával mi křídla, na kterých jsem měla možnost uletět do světa fantazie, barevného, pestrého, plného štěstí. Kéž by byl život tak jednoduchý. Jenže nebyl. Věci byly stejně nudné a monotónní, přesto jsem žila ve stabilním stavu překvapení. Každá mne stále něčím udivovala.

Zaslechla jsem koky. Velmi rychlé a tiché kroky. Vymrštila jsem se z matrace jako člověk a na nohy dopadla jako vlk. Ještě nikdy jsem se tak rychle nepřeměnila. Neměla jsem ale moc času na obdivování sebe sama, protože kroky jsem slyšela už jenom několik metrů ode mě. Oprava: nebyly to kroky, ale velmi tiché dopady tlap na změklou hlínu. Ani jsem se nenadála a stála jsem proti ohromnému vlkovi. Nikdy bych neřekla, že může být vlk tak velký. Převyšoval mě o dvě hlavy a to jsem stála na zadních. Skoro jsem začala kňučet, ale hrdost mi to nedovolila. Místo toho jsem bojovně zavrčela a vzpurně zvedla hlavu.

Vlk proti mně se mlsně oblízl, jakoby si mne chtěl dát k večeři. Není to náhodou nějaký kanibal? Mně se hnusilo už jen pomyšlení na to, že bych žrala vlčí maso. Žaludek se mi při té představě obrátil naruby a já měla co dělat, abych tady a teď nevyvrátila ten čerstvý chleba, co mému žaludku opravdu nějak nesedl.

Zavyla jsem a vrhla se po něm. On byl však nečekaně rychlý a stejně tak silný, takže mi drápl packou od oka až k bradě. No bezva, to bude jizva. Přitvrdila jsem. Použila jsem svoji rychlost a nabourala to do něj, až se zastavil o strom. Jen okrajově jsem vnímala příchod několika dalších osob na scénu. Á jé, zapomněla jsem na svoji pravidelnou pubertu, která se vrací každých 50 let a trvá tak tři až čtyři roky. Začalo mi cukat ve svalech a hlava se automaticky otáčela směrem k tomu muži. To zapříčinilo moji nepozornost. A ten elegantní vlk mě velmi neelegantně přišpendlil k zemi a zahryzl se mi do boku. Zavyla jsem bolestí.

Vystartovala jsem po vlkoušovi rukou a shodila ho ze mě. Tentokrát jsem ležela já na něm a zaryla mu packu mezi zadní. Jo, i vlci mají svá citlivá místa. V tom mě popadly něčí ruce a táhly mě od něj. Zavrčela jsem a vyškubla se jim. Byla jsem ale příliš pomalá, takže mě chytily, ještě než jsem stihla utéct. Zprava mě zachytila nějaká blondýna a zleva neuvěřitelně sexy upír. Upír? To je ono. Pevně jsem zavřela oči a zatnula packy. Všechnu svoji vnitřní energii jsem soustředila na nezabití toho poloboha vedle. Kvůli naprosté koncentraci jsem ignorovala vše okolo mě. Nashromážděnou sílu jsem proměnila na fyzickou a vytrhla se jim a - tentokrát úspěšně – utekla.

Běžela jsem hodně daleko a doufala, že mě nikdo nebude honit, neměla bych šanci, byla jsem příliš oslabená.

Naštěstí je napadlo, že chci být sama, abych mohla uvažovat. Co to bylo, sakra, za vlka? Vypadal moc velký, aby byl normální, tak to musel být vlkodlak. Jenže to je blbost, protože já už pár vlkodlaků potkala a žádný z nich nevypadal tak nelidsky. Všichni vypadaly jako kříženec vlka a šimpanze, ale nikdy jako čistokrevný vlk. Ale co, v tomhle světě je možné všechno.

Proměnila jsem se zpět do mé podoby a prohlížela si rány. Ta přes obličej krvácela, ale nebyla tak hrozná jako ta na boku. Málem jsem z ní šla do mdlob. Zhluboka jsem se nadechla a obrátila hlavu. Nikdy jsem nepatřila mezi slabé povahy, co omdlívají a zvrací každou chvíli. Že jsem brečela, se mi stalo naposledy někdy v deseti letech a posledně jsem omdlela vyčerpáním, přece jen, nonstop běžet 52 hodin taky zdraví neprospívá.

Sedla jsem si na pařez a únavou usnula. Nikdy bych nevěřila, že útěk z boje mě tak unaví. Momentálně teď jsem proklínala, že nám po boji nezůstává oblečení. Podle mě to je tím, že krev ho odplaví. Když se přeměníme, tak se do nás to oblečení jakoby vsákne a pokud nás někdo zraní do krve, tak moje šaty udělají puf a jsou pryč. Sem ale stejně lidská noha nezavítá. Spokojeně jsem se stulila do klubíčka usnula.


Moc ráda bych ještě poděkovala několika človíčkům, kteří mě poslední dobou drželi při životě, jmenovitě:

Kejkej, Shire, Patt, Annalyne: Za jejich optimismus, nekonečný humor a povídky, které si ráda přečtu, protože mi dodávají inspiraci

Caius: Za radu ohledně obrázků

Volturiparodie a Crystal: Za možnost podílet se na pohádce a jejím druhém dílu

deedee: Za její důvěru vloženou ve mně ohledně opravdování článků. Zklamala jsem.

Pitrska: Za její adminské rady

anulkacullen, jazz_is_my_love, twilightparodie, gothic_hell, Maria a vůbec všem, kteří se kdy mihli na chatu a potkali tam mě.

Děkuji Vám a tahle povídka bude Vaše, protože mě napadla na chatu a Vy všichni jste k ní určitým dílem přispěli, ani o tom vůbec nemusíte vědět.*

 

ShrnutíNásledující kapitola

 

* Pokud někomu vadí, že je tam uvedem, omlouvám se, ať se mi napíše do komentářů, já ho smažu, ale nebudu to dělat ráda. Pokud by tam naopak někdo měl být a já na něj pozapomněla, tak ať prosím taky písne a já ho připíšu. Děkuji za pozornost a teď směle do psaní komentů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I hate - No, I love you - prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!