Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I have to go... fortunately- 1

knihy


I have to go... fortunately- 1Pojede Bella ke Cullenům se svou novou sestřičkou Alice? nebo se rozhodne jinak? Prosím zanechte komentáře... ráda uslyším rady, chválu, ale i kritiku... Vaše RosalieRose...

Písnička

Pořád jsem to nemohla pochopit, ale zároveň jsem byla strašně šťastná. Mám sestru a ještě k tomu asi novou rodinu. Uslyšela jsem lehké klepání bot na chodech a všichni vzhlédli, na schodech se díky bohu objevila Elizabhet. Trochu zamžourala a potom vytřeštila oči.

Byl by to celkem komický pohled na Elizabeth, kdyby nebyla v této situaci. „Kdo jste?“ Vypadlo z ní, když se vzpamatovala a Carlisle jí vše dopodrobna vysvětlil. Já jsem si mezitím povídala s Alice. „Celý můj život se neděje skoro nic a teď se toho tolik seběhne!“ Řekla jsem svoji myšlenku nahlas.

Zjistila jsem, že Alice je asi o 5 let starší, než já a, že byla dlouho v dětském domově a potom, že se jí ujali Cullenovi. Carlisle a Esme mají celkem pět “dětí“, Rosalie je taková ta krásná blondýnka a patří k Emmetovi. Emmet je hnědovlasý a svalnatý a je to prý velký vtipálek. Potom je Jasper, je to taky blonďák s lehce medovými proužky ve vlasech a vypadal celkem mile, ale odtažitě. Ten byl v páru s mojí novou sestřičkou Alice. Hrozně se k sobě hodili.

Jako poslední byl Edward. Edward byl překrásný, měl bronzové vlasy, topazové až zlaté oči stejně jako zbytek Cullenových, každý měl ale jiný odstín, ale jen Edward byl aspoň pro mě nejvíce uchvacující a nejzajímavější. Carlisle je doktor a Esme je bytová designérka. Žijí ve Forks, je tam prý zataženo a sluníčko tam svítí jen asi dvakrát do roka, ale je tam hezká příroda. Alice mi vyprávěla vše, co jen mohla, dokud naší žhavou debatu nerozrušil Carlisle a Elizabeth.

„Bello, opravdu to chceš?“ Zeptala se mě se starostí ve hlasu, ale to už to za mě odsouhlasila Alice a já jsem taky kývla k souhlasu. Emmet zavýskal a Rosalie na mě mrkla. Oplatila jsem jí to úsměvem. Esme se na mě taky mile usmála a to s láskou v očích. Ohromně mě to potěšilo. Elizabeth  mě po dlouhé debatě s Carlislem objala.

„Budeš mi chybět holčičko.“ Její stisk byl trochu křečovitý, ale já jsem se jí ani nedivila. Slzy jsem měla stejně jako ona na krajíčku.

„Můžeme ti s Rosalie pomoct sbalit Bello?“ Zeptala se mě Alice a já jsem jen přikývla a vedla jsem je do svého pokoje. Vytáhla jsem obrovské kufry a s pomocí Rosalie a Alice jsem měla veškeré věci k mému údivu zabalené za rekordních 10 minut.

„Nechceš se rozloučit s bratrem a otcem?“ Zeptala se mě šeptem Rosalie.

„Ne, nechci.“ Opověděla jsem jí tvrdě. Naposledy jsem se objala z Elizabeth a to už nám kluci naložili kufry do aut. Šla jsem vedle Rosalie a Alice, které mi šly po boku. Rosalie šla za Emmetem do auta a Emmet s sebou vzal i Jaspera, aby se neunudil při holčičích žvástech.  Edward ale takové štěstí neměl, protože musel řídit.

Sedli jsme si do auta a já jsem věnovala poslední pohled svému teď už bývalému domovu. Věděla jsem, že se stěhuji k lidem, které skoro vůbec neznám, ale v tenhle moment mi to bylo upřímně jedno. „Bello! Hlavně spolu ještě dnes musíme jít nakupovat!“ Hleděla na mě Alice s jiskřičkami v očích. „Nakupovat? A musí to být ještě dnes?“ Ptala jsem se, ale tak nějak jsem tušila, že mi to bude naprosto na nic.

„Tak to radši nechoď Bello! Alice je totiž nakupovací maniak a je schopná běhat po obchodech celý den, takže ti doporučuji tam nechodit.“ Pošeptal mi Edward a já jsem na něj chvilku zírala, protože se usmíval, ale tohle nebyl jen obyčejný úsměv.

„Edwarde Cullene! Já jsem to slyšela, takže za trest půjdeš nakupovat s námi.“ A teď jsem se pro změnu usmívala já a Edward potichu a znechuceně zasténal.

Celou cestu jsme si povídali a díky té rychlosti, která se pohybovala kolem 160/km.h to do toho deštivého městečka trvalo asi jen 2 hodiny. Rozplývala jsem se nad tou krásnou zelení a už jsem se moc těšila, až se budu moct projít lesem a sednout si do mechu. Minuli jsme ceduli “VÍTEJTE VE FORKS“ a ještě chvíli jsme jeli po hlavní silnici. Poté Edward zabočil na lesní cestu a najednou se před námi objevil obrovská a krásná moderní a napůl prosklená vila.

Vystoupila jsem z auta a jen tak jsem stála před barákem a dívala jsem se na něj. „Tak pojď, ukážu ti celý dům a tvůj nový pokoj.“

„Cože? Já už mám svůj pokoj?“ A to už se objevila Esme, tedy teď moje nová maminka. Krásně se na mě usmála a pokynula ke dveřím.

„Jistě, tak moc jsme doufali, že pojedeš s námi, tak jsme ti už udělali pokoj, ale jestli se ti nebude líbit, tak ho můžeme předělat.“ Znovu se na mě láskyplně usmála a mě div nevypadly oči z důlků.

„Tak pojď.“ Vešli jsme dovnitř a mě div nevypadly oči z důlků.

Vešli jsme do prostorné chodby, ze které vedlo několik dveří. Jedny dveře byly ale mnohem větší než ty ostatní. Prošla jsem jimi společně s Esme, která mi vše ukazovala. Prošly jsme celý ten ohromný “palác“ a skončily jsme u posledních dveří v chodbě.„Tak a tohle je tvůj nový pokoj, snad se ti bude líbit.“ Esme otevřela dveře a teď už mi vážně poklesla dolní čelist. Můj nový pokoj byl sladěn do bílé a hnědé barvy a na stěnách byly dva krásné obrysy jelenů.

„Děkuji moc, ten pokoj je překrásný!“

„Dobře, tak to jsem ráda, takže tady máš kufry, ale oblečení ani nemusíš vybalovat…“ Trochu jsem nechápala jak to myslí, ale poslechla jsem jí a vybalila jsem si moje zbylé věci.

„Ahoj, tak jak se ti tu líbí? A už si se dívala do šatny?“ To se ve dveřích objevila moje sestřička Alice.

„Ne, do šatny jsem, ani do koupelny jsem se ještě nekoukala. Proč?“ Zeptala jsem se se zájmem. Alice jenom protočila oči a táhla mě do jedněch dveří, které asi pravděpodobně vedou do šatny.

Předchozí kapitolka --- Následující kapitolka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I have to go... fortunately- 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!