Lidi, teď mám fofr, takže nevím, kdy bude další kapitolka.
26.06.2009 (13:29) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2185×
Bella.
Běžela jsem dlouho, neměla jsem důvod proč se zastavovat a něco uvnitř mě nutilo běžet dál. Vztek, který jsem v sobě držela, byl příliš velký. Nechtěla jsem se vrátit, nechtěla jsem si nic připustit. Jediné co jsem dokázala, bylo přísahat si, že jeho smrt pomstím, i kdyby mě to mělo stát život. Už teď jsem bez něho nedokázala žít, tak co? Nedokázala jsem si ani vyslechnout celý ten příběh. Raději jsem odešla.
V duchu jsem si slíbila. ,,Zabiju tě." Věděla jsem, komu ta slova byla namířená. Ten kdo ho zabil, zaplátí životem.
Dál jsem běžela, dokud jsem nenarazila na pachovou stopu. Emmett, Jasper a on. Byla tu cítit ještě jedna vůně, byla odlišnější. Smrděla. Zastavila jsem se na menší louce, stromy okolo byly polámané a vyvrácené, stopy po boji byly značné. Pohledem jsem pročesávala les okolo sebe. Hledala jsem , netrvalo dlouho a narazila jsem na to, co jsem hledala. Na poražených stromech se tyčily kusy látky. Přistoupila jsem k jednomu stromu a opatrně sundala utržený černý proužek látky. Nemusela jsem si ani přičichat, ten cár látky byl jeho. Patřil tričku, ktéré měl na sobě, když odcházel. Další bolestivé křeče lomcovaly mým tělem. Snažila jsem se držet na nohou, ale nešlo to. Už tu nebyly ty silné ruce, aby mě zachytily, už tu nebyl nikdo, kdo by mě ochránil. Toužila jsem po jeho dotyku, úsměvu, polibcích, toužila jsem po jeho lásce. Toužila jsem po něm. Dopadla jsem na kolena, ale nebolelo mě to tak, jak bych chtěla
Čas pro mě nikdy nic neznamenal, měla jsem ho nekonečně mnoho.Myslela jsem si, že na vše budu mít věčnost, ale tehdy jsem se strašlivě zmýlila. Když ztratíte toho, pro koho žijete, je pro vás čas pouhým utrpením. Byla jsem na kolenou, poprvé za celý svůj život. Říká se, že čas všechny rány zhojí. Ale dokáže čas zhojit rány, které jsou na nebijícím srdci? Ne, to nedokáže. Proto bolest nikdy nepomine, nikdy neutichne, nikdy vás neopustí, donutí vás nezapomenout. I kdybyste se snažili sebevíc, bolest by se znova objevila a vše připoměla. Proto je lepší se s tou bolestí naučit žít. Zkusit se s ní smířit a tím ji utišit.
Zaryla jsem prsty do mokré hlíny a z hrdlla se mi vydral vzlyk. Moje bolest nikdy nezmizí, ani neutichne.
Alice
Dívala jsem se z okna obývyího pokoje a ruce jsem měla podivně ovynuté kolem těla, ale bolest neutichala. Jasper se mě několikrát snažil uklidnit, ale požádala jsem ho, aby toho nechal. I kdyby chtěl sebevíc, už mi nepomůže. Jeho už k životu nepřivede.
,,Jak se to stalo?" Zeptal se Carlislee. Nedokázala jsem se otočit. V hlase se mu pořád držela aoutorita, ale bolest, která se v hlase ozívala, byla až příliš slyšitelná. Jenom pohled na Esmeé byl drtivý. Seděla, schoulená v křesle a v ruce držela malý přívěšek, který ji daroval Edward k stým narozeninám. Rosalie seděla v Emmettově náručí a tiše mu vzlykala do ramen. Jasper stál kousíček od Carlislea a emoce, které jím byly zmítané se mu promítaly na očích.
Jediný kdo se zmohl na slovo byl Jasper.
,,Lovili jsme a Edward se na chvilku vzdálil." Hlasitě polk. Emmett tiše seděl, díval se do dálky a hladil Rose po vlasech. Ani on nedokázal nic říct. Všichni mlčela, a tak Jasper pokračoval.
,,Po chvilce se z dálky ozval výkřik." Zachvěla jsem se. Cítila jsem, jak se kolem mě utváří klidnější atmosféra, zavrěla jsem hlavou, a tím dala Jasovi na jevo, aby přestal. Bolest se znova vrátila.
,,Chvilku nám trvalo, než jsme tam doběhli. Vedle jednoho stromu se krčilo zvíře. Bylo podobné vlkovi, ale mnohem větší. Okolo nás byly vyrvané a polámané stromy. Emmett a já jsme na to zvíře zaútčili a podařilo se nám ho zabít, ale po Edwardovi jsme našli jen roztrhané tričko a tenhle náramek.." V dlani svýral náramek, který Edwardovi darovala Bella.
,,Hledali jsme ho, ale nenarazili jsme na nic. Jeho pachová stopa zmizela." Dodal a odmlčel se.
Slyšela jsem, jak se Carlislee otočil. Vytušila jsem, na co se chce zeptat.
,,Carlislee, už ho nevidím." To znamenalo jediné, zemřel. Veděla jsem, že naděje, která dřímala ve všech, právě navždy zhasla... Jako svíčka.
Je možné, že budu pokračovat v jednorázové povídce You left me,but...
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I Lost Him-5 Kapitola , Naděje:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!