Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I'm not angel - 3. kapitola

10.03.2011 (07:30) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1005×

Tak, kde sme minule skončili...

„Ahoj Emmette. Proč mi voláš? A kde jsi sehnal mé číslo?“ chrlila jsem otázky. Vážně mě to zajímalo. Proč by mi volal proboha Emmett?

„Sakra,“ zaklel. „Jak jsi mě poznala? No to je jedno, jen jsem chtěl vědět, jak se máš. Když teď patříš do rodiny, a číslo jsem šlohl Alice,“ odpovídal. Vykulila jsem oči.

„Cože?“ Jednou políbím jejich bratra a už jsem součást rodiny? Jsou vážně divní. I když neříkám, že by se mi to nelíbilo.

„No podle toho cicmání jsem si odvodil, že jste spolu. Tamti pakoňi mi nechtěli nic prozradit, tak jsem se na ně vykašlal a vymámím to z tebe.“ Rozhodně si stál za svým.

„Promiň, Emmette, ale mezi námi nic není,“ omlouvala jsem se mu, i když nebylo proč. Z druhého konce zaznělo zavrčení a hovor byl ukončen. Zasmála jsem se.

3. kapitola

Dívala jsem se do krásných karamelových očí. Stál tam, jako bůh a zlehka špulil pusu. Nasucho jsem polkla a dech se mi zrychlil. Mé chytré argumenty se rázem vytratily. Nedokázala jsem dát dohromady jedinou myšlenku. Upíří rychlostí se ke mně přiblížil. Chytil mě kolem pasu a jednou rukou mě hladil po tváři, přes krk až k bokům. Zasténala jsem. Dělalo mi to dobře. Krásně se na mě usmál a sklonil se. Naše rty od sebe byli pár milimetrů, když se zastavil.

„Vážně mezi námi nic není? Opravdu nic?“ Pomalu se odtahoval. Nejprve mě napadlo, přitáhnout ho zpátky, ale má větší sílu. Bez odpovědi jsem nahraná.

„Záleží na tom, jak to bereš,“ šeptla jsem potichu. Pořád jsem se mu dívala do očí. Pomalu ztrácely svou barvu a přecházely do černé. Svůdně jsem se na něj usmála. Chce si hrát? Dobře.

Vzrušeně mi zavrčel do ucha. Tohle už by se dalo považovat za týrání. Vážně. Zkuste si to někdy. Pohladila jsem ho po hrudi. Stále byl nade mnou skloněný. Rukou, co mě doteď na mých zádech, začal sjíždět níž. Znovu jsem zasténala. Jeho oči už byly černější než nejčernější noc. Zřejmě ho hra už nebavila a přitiskl své rty na mé. Ruce jsem mu zamotala do vlasů. Přitiskl mě ke zdi. Líbali jsme se čím dál vášnivěji. Ztěžka jsem popadala dech, proto se přesunul na můj krk. Téměř hned jsem se k němu znovu přitiskla. Lehce jsem ho žduchla a on se nechal vést. Posadila jsem ho na lavičku s sedla si na něj obkročmo. Rukama mi zajel pod tričko a zasténal, když jsem udělala to samé.

„Netrap mě,“ zašeptal do ticha, které narušoval jen tlumený hluk z tělocvičny. Pousmála jsem se a přitiskla se ještě blíže. Cítila jsem, že se jeho mužství hlásí o slovo. Najednou mě postavil na zem a zmizel. Co jsem udělala špatně? V tu chvíli do dveří vešly nějaké holky. Pohledem o mě ani nezavadily. Já vzala do zaječích a upalovala si sednout na lavičku. Nikdo si mé absence nevšiml. Dech se mi stále neustálil a já pohledem hledala Edwarda. Nebyl tady. Uchechtla jsem se. Zaměřila jsem se na Al. Znuděně odpalovala míč a přitom koukala na mě. Významně zvedla obočí, když do dveří vešel Edward. Zdálo se, že už byl klidný. Střelil pohledem ke mně a usmál se. Taky jsem se na něj usmála. Pak jsem si vzpomněla na toho skřítka. Sledovala nás přimhouřenýma očima a pak se začala usmívat. Edwardovo vrčení jsem slyšela až sem.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet vzpomínkami. Vzpomněla jsem si na Carlisla a na to, jak mě kousl. A hlavně na ten pocit. Bylo to, jako kdybych najednou byla volná. Létala jsem mezi obláčky a chtěla více. Jenže tím, jak často mě kousal, se u mě projevila jak psychická, tak fyzická závislost. Nikdo to nečekal. Nikdo ani nevěděl, že upíří kousnutí má takovou moc a vliv. Kdo by to taky mohl říct. Polovinu to zabilo a tu druhou to přeměnilo. Já byla taková menší vyjímka.

„Bello, jdeš? Nebo tu hodláš spát.“ Otevřela jsem oči a viděla usměvavou tvář Al. Zakoulela jsem očima a vstala. Spolu jsme se vydaly na parkoviště. Pořád mě zkoumala pohledem. Už to bylo nepříjemné.

„No tak. Co se děje. Zkoumáš mě jak nějakou atrakci v cirkuse!“ osočila jsem se na ni a zatřásla se. Zvedla jedno obočí a koukla na mě pohledem Ty se ještě ptáš?

„Co máš s Edwardem? Neslyšela jsem dost dobře, pouze útržky. Přes tvůj štít jsem nic neviděla a Edward mi v tu chvíli zmizel. Delší budoucnost jsem viděla, ale tenhle úsek ne. Co znamenalo to Netrap mě?“ Ve vzduchu udělala uvozovky. Tohle se jí moc často nestává. Nevinně jsem pokrčila rameny a přidala roztomilý kukuč. Zasmála se a já se znovu uvolnila.

„To neřeš. Jednou se to dozvíš.“ Mrkla jsem na ni a rozešla se k autu. Nasedla jsem a čekala, až projedou. Poté jsem se rozjela za nimi. Pustila jsem si rádio a do rytmu hudby klepala prsty o volant. Zpívala jsem a kývala hlavou. Bylo mi jedno, jestli mě uvidí. Po chvilce jsme zabočili na takovou lesní cestičku. Byla však pěkně hladká, bez výmolů. Celou cestu hraničil les. Po pár kilometrech jsme zastavili před nádhernou vilou. Vystoupila jsem z auta, když se na mě vyřítil Carlisle. Objal mě a zasmál se.

„Co ty tady? Vždyť jsi bydlela v New Yorku.“ Stále se usmíval a já mu to oplatila.

„Vždyť mě znáš,“ jenom jsem odvětila a hledala pohledem Jaspera. Byl zaseknutý ve dveřích a koukal na mě jako na přízrak. Snad si to pořád nedává za vinu. Problesklo mi hlavou a rozešla jsem se k němu.

Pohled Edwarda

Dívala se mi do očí. Stál jsem jako socha a našpulil pusu. Byla nádherná. Nasucho polkla a dech se jí zrychlil. Její reakce mě potěšila. Rychlostí blesku jsem se k ní přiblížil a objal ji kolem pasu. Druhou rukou jsem klouzal po její tváři, krku a zastavil jsem se na bocích. Zasténala. Zvýšilo mi to sebevědomí. Usmál jsem se na ni a sklonil se. Jak já ji chtěl. Naše rty od sebe byly pár milimetrů, když jsem se zastavil. Nejdříve ji trochu poškádlím.

„Vážně mezi námi nic není? Opravdu nic?“ Pomalu jsem se odtahoval. Viděl jsem její boj. Moc jsem ji svou reakcí nepotěšil.

„Záleží na tom, jak to bereš,“ šeptla potichu. Dívala se mi do očí a mně začaly černat. Cítil jsem to. Zřejmě ji to potěšilo a usmála se. Byla tak svůdná a sexy. Už jsem byl na hraně.

Vzrušeně jsem jí zavrčel do ucha. Tohle už by se dalo považovat za týrání. Týrala mě a dělalo jí to dobře. Pohladila mě po hrudi. Stále jsem byl nad ní skloněný. Rukou, co jsem měl doteď na zádech, jsem sjížděl níže. Znovu zasténala. Byla to symfonie pro mé uši. Mé oči zčernaly ještě víc. Už jsem to nevydržel a políbil jsem ji. Ruce mi zamotala do vlasů. Přitiskl jsem ji ke zdi. Líbali jsme se čím dál vášnivěji. Ztěžka popadala dech, proto jsem se přesunul na krk. Líbal jsem ho a přidal i jazyk. Téměř v okamžiku si mě přitiskla znovu na rty. Lehce do mě strčila a já se podvolil. Posadila mě na lavičku a sedla si obkročmo. Rukama jsem zajel pod tričko a zasténal, když udělala to samé.

„Netrap mě,“ zašeptal jsem do ticha, které narušoval jen tlumený hluk z tělocvičny. Pousmála se a přitiskla se ještě blíže. Mé mužství chtělo přebrat vedení. V tu chvíli jsem zaslechl myšlenky nějakých holek. Myslím, že se jmenují Anett a Meggie. Postavil jsem Bellu na zem a zmizel do pánské šatny. Snažil jsem se to rozdýchat a uklidnit se, ale kdykoliv jsem si vzpomněl, co se stalo před chvílí, nedokázal jsem uvažovat. Její rty mě k sobě volaly a vybízely k políbení. Nejraději bych si ji teď vzal stranou a zmizel s ní na pěkně dlouhou dobu. Pokusil jsem se takové myšlenky vytřást z hlavy a šel zpátky. Snad si nikdo nevšiml, že jsem chyběl.

Prošel jsem dveřmi a rozhlédl se. Bella už seděla na lavičce. Musel jsem se na ni usmát. Usmála se zpátky. Pak se otočila na Al a já slyšel její myšlenky.

‚Hele, Edwarde, nezapomeň příště na ochranu. Přeci víš, že Bella je ještě mladá. Vždyť by mohla být tvoje pravnučka.‘ Zavrčel jsem tak hlasitě, že jsem si byl jistý, že mě slyšeli všichni v místnosti. Alice se začala smát.

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I'm not angel - 3. kapitola: