Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I'm not normal - 11. kapitola

26.01.2010 (19:15) • MyLS • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1613×

Pořád jsem slyšela jen samé: „Jo, to bereme,“, „Skvělé,“ a podobné věci. Už mi to pak lezlo na nervy, takže jsem řekla, že taky občas potřebuji jíst. Takže mě pustily, abych se najedla, ale nesnědla jsem ani polovinu toho salátu a už byly obě zase u mě a táhly mě do zkušební kabinky.

Naštěstí jsem je asi po další hodině nakupování přemluvila a jely jsme domů asi s 30ti taškami napěchovanými všemožným oblečením a doplňky.

Doufám, že s tím bezpečně naplním svou šatnu, abych tohle už nikdy nemusela absolvovat.

A po dnešku taky musím uznat, že je Alice v pohodě, tedy pokud nepočítám ty časté momenty, kdy je ponořená do svého nakupování.

Když jsme přijely domů, našla jsem na vstupních dveřích vzkaz od Esme

„Ahoj holčičky, Carlisle mě pozval do divadla a já pozvání přijala. Nevím, kdy se vrátím. Mějte se hezky a dejte na sebe pozor.

P.S.: Bello, o koně už jsem se postarala.“

Nad tím vzkazem jsem se musela usmát – bude konečně šťastná.

Šla jsem do pokoje, osprchovala se, vyčerpáním spadla do postele a usnula.

Ráno jsem se probudila, dala si horkou sprchu, oblékla se a šla dolů, do jídelny.

U stolu seděla Rose a listovala nějakým časopisem, zatímco Esme něco vařila.

„Ahoj, udělala jsem ti vejce.“ Usmála se.

„Díky, ale myslím, že se radši nasnídám v lese.“  Dlouho jsem nebyla na lovu a jako měnič potřebuji maso a jako upír krev.

„Dobře,“ přikývla.

„Já jdu s tebou, už jsem dlouho nebyla na lovu a nikoho ze školy opravdu zakousnout nechci.“ Rose odložila časopis a zamířila ke dveřím.

„Dobře, ale musíme si pospíšit.“ Za chvíli už jsme obě vybíhaly z domu do lesa za stájemi.

Rose už byla u lesa, ale já, protože nejsem tak rychlá, jsem nebyla ani v půli cesty.

Byla jsem si jistá, že mě nikdo nevidí, tak jsem se proměnila ve vlka. Jako jediný měnič mám tu výhodu, že když se chci přeměnit, nemusím se vysvlékat, moje oblečení zmizí a jakmile se zase přeměním zpět, zase se objeví.

Když jsem se přeměnila, co nejrychleji jsem běžela za Rose.

„Můžeme?“ Já jsem pokývala hlavou na souhlas a obě jsme se rozběhly do lesa.

Když jsem si k snídani vychutnala jednu srnu, běžela jsem zase zpět k okraji lesa, kde na mě čekala Rose.

„Měla jsem čas, tak jsem nakrmila koně.“ Ona je vážně rychlá.

Jen jsem se na ni stále ještě ve vlčí podobě zazubila.

Když už jsme byly u domu, proměnila jsem se zpět.

„No konečně, už máte nejvyšší čas.“ Vyběhla z domu Esme a podávala nám věci.

„Díky.“ Díky, řekly jsme obě zároveň, nasedly do auta a jely do školy. Přijely jsme tak akorát, takže jsme se s ničím nezdržovaly a šly rovnou do třídy.

Sedla jsem si vedle Edwarda, se kterým mám španělštinu – stejně jako všechny ostatní předměty – a vedle kterého je poslední místo, ale mě to nevadí – že s ním musím sedět – spíše naopak.

„Ahoj.“ Usmála jsem se.

„Ahoj, platí ten dnešek?“ zeptal se nejistě.

„Jasně, ostatně, nemáme možnost to dělat jindy.“

„Dobře, ahm… Bello?“ Smál se. Čemu se směje?

„Ano?“

„Na hlavě máš jehličí.“ Smál se. Najednou jsme si zírali do očí a já se v těch jeho začala topit, naštěstí mě vysvobodil učitel, který začal hodinu.

Edward napřáhl ruku, aby mi to sundal. Jen letmo se dotknul mé tváře a mnou projel silný elektrický proud.

„Sakra,“ zašeptala jsem a snažila se ze sebe to jehličí dostat.

Autor: MyLS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I'm not normal - 11. kapitola: