Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I'm not normal - 16. kapitola

Vypadá úplně jako...


Po dlooouhé době jsem sepsala další kapču. Opravdu se omlouvám, ale poslední dobou mě psaní omrzelo, přemýšlím, že skončím... Ale ještě to zvážím... Prosím o komenty. Vaše MyLS

„Ahoj, Esme!“ zavolala jsem, když už jsem byla doma.

 

 

 

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se a následně se objevila Esme a v momentě mě objímala.

 

 

 

„Bello, včera tady byl Edward,“ odtáhla se a podívala se mí do očí. Ach ne… Edward.

 

 

 

„Co jsi mu řekla?“

 

 

 

„Rose mu řekla, že jsi u kamarádky, ale ani Rose, ani já mu lhát nemůžeme a především by jsi mu ty neměla lhát, Bello,“ naléhala na mě. Ano, já vím, ale ony neví, jak je to pro mě těžké…

 

 

 

„Dobře, co bych mu podle tebe měla říct,“ ptala jsem se mírně podrážděně.

 

 

 

„Nejlépe všechno, o tobě, o nás, o tom, kdo jsme.“ Když pro ni je to příliš jednoduché.

 

 

 

„Asi máš pravdu, udělám to. Ještě dnes.“ Dnes, nebo nikdy.

 

 

 

„Budu ti držet palce,“ usmála se.

 

 

 

„Dobře, takže… já jdu teď do školy, měla bych ještě pár hodin stihnout.“

 

 

 

Do školy, vlastně do třídy jsme dorazila v půlce hodiny.

 

 

 

„Ach, slečna Swanová se rozhodla k nám připojit, jaká pocta,“ řekl sarkasticky učitel, když si mě všiml.

 

 

 

„Měl by jsi být rád, že žiješ, když jsem tady já, dědulo,“ zašeptala jsem si pro sebe tak, aby to nikdo neslyšel.

 

 

 

„Omlouvám se, rodinné důvody,“ podala jsem mu omluvný list.

 

 

 

„Sedněte si,“ přikázal mi. Přikývla jsem a šla si sednout. Za Edwardem…

 

 

 

„Ahoj, kde jsi byla?“ vyzvídal.

 

„To se dozvíš ještě dnes. Máš po škole čas?“ Přikývl.

 

 

 

„Fajn, tak ve dvě u útesů?“ Opět přikývl. Útesy – naše oblíbené místo.

 

 

 

Zbytek školy probíhal klidně. Celou dobu jsem přemýšlela, co Edwardovi řeknu.

 

 

 

Opravdu nevím, co mu mám povědět. Tak dlouhou dobu jsem to před ním tajila a teď mu to mám najednou všechno vyklopit? Na to nemám. Ale nic jiného mi nezbývá. Dost zřetelně si pamatuji jeho slova, když jsme si říkali naše ‚nejtajnější tajemství‘.

 

 

 

„Tak a teď už před sebou nemáme vůbec žádné tajemství.“

 

 

 

A taky si moc dobře pamatuji, jak jsem skrz zuby protlačila: „Jo.“

 

 

 

Musím mu to říct, už to před ním nesnesu dál tajit. Už ne. Je to, jako bych na sobě měla uvázaný obrovský balvan, kterého se zbavím jen, když řeknu Edwardovi své tajemství.

 

 

 

Po škole jsem jela hned domů, věci si nechala v autě a šla rovnou k útesům.

 

 

 

Když jsem tam dorazila, Edward tam ještě nebyl. Lehla jsme si na kraj skály a poslouchala rozbouřené moře přede mnou, jak naráží na skály.

 

 

 

„Ahoj,“ ozvalo se nade mnou. Otevřela jsem oči. Edward je tady.

 

 

 

„Pojď se projít,“ řekla jsem a při tom se zvedla. Šli jsme už chvíli mlčky po pláži. To ticho už bylo nepříjemné, a tak jsem začala mluvit.

 

 

 

„Edwarde, já… musím ti říct něco důležitého,“ vymáčkla jsem ze sebe a přemítala, jestli na něho první vybalit to, že jsem nemocná, nebo že nejsem člověk. Zvolila jsem to druhé. Ať mám to horší brzo za sebou.

 

 

 

„Bello, já tobě taky.“

 

 

 

„Dobře, tak začni ty,“ pobídla jsem ho.

 

 

 

„Já… nevím, jak začít… Když jsem tě poprvé uviděl, zastavil se mi celý svět. Všichni z něho zmizeli, ale ty jsi v něm zůstala. Byla jsi jako slunce v tom černém světě. Byla jsi pro mě život. Už to v sobě nemůžu dál dusit, Bello. Já… miluji tě.“ Páááni!

 

 

 

„Edwarde, já cítím to samé, jsi pro mě daleko víc, než se zdá. A… když nejsem s tebou, žádný z dnů, které prožiji bez tebe, pro mě nic neznamená. Jako by vůbec nebyl. Ale musíš o mě něco vědět,“ vychrlila jsem.

 

 

 

„Povídej,“ pobídl mě plný nadšení.

 

 

 

„Já nejsem člověk.“ Tak a je to venku. Balvan spadl.

 

 

 

„Já vím, ty jsi anděl.“ Ach ne, toho jsme se bála.

 

 

 

„Ne, Edwarde. Jsem napůl upír a napůl vlkodlak,“ naléhala jsem zoufale.

 

„Kde jsi to vzala? Z komixů?“ Ne!

 

 

 

„Edwarde, to není sranda, je to pravda.“

 

 

 

„Jasně a já jsem čaroděj ze země Oz.“

 

 

 

„To nemá cenu,“ vydechla jsem a do očí se mi draly slzy.

 

 

 

„Dobře, dobře, řekněme, že ti věřím. Ukaž mi důkaz.“ Fajn, chce důkaz, má ho mít.

 

 

 

Přemýšlela jsem, jestli se přeměnit před ním, nebo někam odběhnout, ale nakonec jsme usoudila, že by mě mohl podezírat z podvodu. Takže jsem se přeměnila přímo před jeho očima. Viděl to v přímém přenosu.

 

Edward vykulil oči a měl v nich strach. Ach ne, on ze mě má strach…, ale to jsem přece nechtěla.

 

Pomalu jsem se k němu začala přibližovat.

 

 

 

„Ne!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I'm not normal - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!