Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I need help... please, 10. kapitola

25.12.2009 (15:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3036×

10. kapitola

Bella

Asi jsem to měla čekat. Zula jsem si bota a ještě jsme se s Jakem smáli tomu, co se stalo venku. Pomalu jsem si sundávala bundu a čepici, kterou mi Jake donutil, abych si ji vzala.

Počkala jsem na Jacoba, až se zuje a sundá si bundu. Trvalo mu to jen chvilku. Šli jsme do kuchyně a já zůstala jako opařená… stejně jako Jake.

Stáli jsme tam a po chvíli se spustil řev. Billy se vrátil dřív a hrozně na Jacoba vyjel. Co si to dovoluje, mě tahat do jeho domu.

Bylo to hrozné, Billy na nás křičel a Jacob to odnesl nejvíc. Běžela jsem nahoru azačala si balit věci.

Z přízemí se ozýval křik. Vyčítala jsem si to, takžejsem si naházela své věci do tašky a běžela pryč. Vzala jsem si bundu, nevadilo mi, že je mokrá, jen ať jsem pryč.

Byla jsem rozrušená, klepala jsem se a to nejen zimou. Běžela jsem do neznáma. Byla tma a já nevěděla, jakým směrem mám běžet, jen jsem běžela.

To, že se přede mnou objevil les, mne nezastavilo. Po chvíli jsem už neměla sílu, tak jsem zmírnila do kroku. Hodně jsem zakopávala a párkrát i spadla.

Slzy mi tekly po tvářích v proudech. Začalo mě i bolet břícho z té dnešní celkové námahy a pádů. Říkala jsem si, že to přejde, ale opak byl pravdou.

Naštěstí jsem došla k nějaké silnici. V naději, že někoho potkám jsem se po ní vydala. Po pár hodinách jsem už skoro nemohla. Skoro jsem nemohla uvěřit tomu, když jsem došla k autobusové zastávce.

Alice

Edward byl hodně nervózní. Zamiloval se do Belly a teď je tam, kam on nemůže. Jasper se ho snažil uklidnit, ale nevydržel být s ním v jedné místnosti.

Edward chodil často do lesa běhat. Aby se uvolnil, ale nemělo to velký účinek. Zavíral se ve svém pokoji a chodil jako tělo bez duše. Jeho oči byly i po lovu černé. Měla jsem o něj vážně strach.

Dnes, jako každou noc, šel běhat. Měla jsem v plánu jítna lov, ale má vize mě donutila udělat něco jiného. Viděla jsem Bellu, jak jde lesem, celá zmrzlá a pláče.

Sedí u nějaké zastávky. Vypadá hrozně. A to oblečení. Ta snad nemá vkus nebo co. Budu jí muset koupit nový šatník a boty, boty, botyyyyy.

Musím jí najít. Podle toho, jak ta zastávka vypadala, by to mahla být zastávka za Forks. Ale nevím, co by tam dělala. Za zkoušku nic nedám. Jedu tam.

Vzala jsem Jaspera a spolu jsme vyleji k té zastávce. Díky tomu, jak jsem se cítila, byl i Jasper rozrušený a nervózní.

Jeli jsme dobrou půl hodinu, protože to bylo za druhým koncem města, než bydlíme my. I když jsem jela rychle, trvalo to takto dlouho.

Měla jsem pravdu, byla to ta zastávka, ale Bella tu nebyla. Jela jsem dál, až jsem se dostala patnáct kilometrů za zastávku. Rozhodla jsem se, že to objedu lesem a udělám ještě jeden okruh.

Napodruhé už jsem měla štěstí. Bella tam byla, jako v mé vizi. Klepala se, to bylo vidět. Nejistě se podívala na naše auto a zase sklopila pohled.

Vyšla jsem ven a vzala jí do auta, které jsem vytopila, protože jsem ve vizi viděla, jak je Bella zmrzlá. Zdálo se, že moc nevnímá. Jen se stále klepe.

Jasperovi se bolestně zkřivila tvář, když pocítil její emoce. I přes to nás po chvíli pohltila vlna klidu. Bella se pomalu přestávala klepat a usnula.

Dojeli jsme před náš dům a Jasper vzal Bellu do náruče. Upíří rychlostí vběhl dovnitř. Vběhla jsem hned po něm. Esmé pohotově přiběhla s dekou a suchými věcmi.

Já s Esmé jsme Bellu převlékly a zabalily do deky. Odnesla jsem ji do Edwardova pokoje, který stále běhal a položila ji na jeho postel. Esmé mezitím došla pro Carlislea.

Ten jí hned šoupl teploměr a vyšetřil hlavně její břicho. Břicho měla naštěstí jen zmožené, ale teplotu měla přes 39 stupňů. Také si všiml, že má něco se zápěstím, asi upadla. Naštěstí to není zlomené, ale Carlisle jí to raději obvázal.

Nechali jsme jí spát. Byla určitě vyčerpaná. Myslela jsem, že je v La Push, tak co sakra dělala dvacet kilometrů od hranice?

Našla jsem jí ve tři hodiny ráno. Zajímalo by mě, kdy byla. Napadalo mne tolik otázek. Snad alespoň skončí ty Edwardovy výčitky.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo až otevírání dveří… Edward. Jeho obvyklá doba návratu. Zdá se, že neposlouchal, co si kdo mysli. A nejspíš ani nedýchal, protože jinak by už o Belle věděl.

Beze slova se vydal po schodech nahoru. Šel pomalu, ale asi mu to tak vyhovovalo. Uslyšela jsem, jak Edward otevírá dveře do svého pokoje.