Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I need help... please, 15. kapitola

Eclipse

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I need help... please, 15. kapitolaTak přidávám 15. kapitolku, možná se vám nebude líbit konec, ale snad mi to odpustíte. Jinak platí to co minule, alespoň 5 komentů.

04.01.2010 (22:00) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3281×

15. kapitola

Bella

Když už jsme seděli všichni, Alice se vrhla ke stromku a začala rozdávat dárky. Bylo to divné, sedět tak s téměř neznámými lidmi na Vánoce. Necítila jsem se tam zrovna nejlépe, ale pořád to byly lepší Vánoce než s Mikem, který se pravidelně vracel na štědrý den opilý. Druhý den si většinou uvědomil, co udělal a dal mi nějaký dárek, ale jeho rány niky nezapomenu.

Alice ke mně došla a dala mi zabalený balíček do rukou. Dívala jsem se na ní jako na blázna, kde, kdy a jak mi mohla něco koupit? Pokynula mi, abych si dárek otevřela. Začala jsem trhat papír a konečně se dostala na dárek.

Odendala jsem papír a spatřila svůj dárek. Byla to moje oblíbená kniha, bohužel jsem ji někde ztratila. Z pod papíru na mě totiž vykoukl svazek, jehož autorem je William Shakespeare.  Jeho nejznámější dílo, které ovládlo několik generací. Romeo a Julie, takový název neslo ono dílo.

Alice mi vehnala slzy do očí. Takový dárek jsem ještě nedostala. Mike mi vždy dal jen nějakou maličkost, kterou se snažil smazat to, co mi provedl předešlý den.

Objala jsem Alici, která se stala nejspíš mou nejlepší přítelkyní a šeptla jí své díky. Zářivě se na mne usmála a odtančila pro další dárek. Trochu jsem se zakuckala, ale hned to zase přešlo. I tak jsem, ale cítila Carlislův starostlivý pohled a Edwardo vu ruku na mých zádech.

Jen jsem se usmála a znovu se opřela o pohodlnou pohovku. Zavřela jsem oči a soustředila se na dýchání… už zase. Soustředila jsem se nejspíš nějak moc, jelikož jsem usnula a cítila jen mírné houpání, jak mě někdo nesl do schodů a následně položil na postel.

Slyšela jsem u sebe nějaké hlasy a tak jsem otevřela oči. Netušila jsem, jak, ale nějak se mi povedlo se zvednout do sedu. Rozhlédla jsem se okolo sebe a mé oči se zarazili u Esmé a Rose, které o něčem velmi živě diskutovaly u mě v pokoji.

Zírala jsem na ně rozepalá a moc jsem jim nerozuměla. Mluvily moc rychle. Najednou se rozlítly dveře a Alice vběhla dovnitř tak rychle, že jsem z ní měla jen šmouhu. Po Alice přiběhla i mužská část rodiny, stejně rychle a já jen vyděšeně zírala.

První, kdo si mne všiml, byl Carlisle. Moje srdce najednou přestalo bít a já zapomněla, jak se dýchá. Bylo to velice zvláštní. Hlava se mi začala točit a mé srdce se znovu nahodilo. Snažila jsem se popadnout dech.

Očima jsem vyděšeně těkala z jednoho na druhého a oni teď už všichni pozorovali mne. První, kdo prolomil ticho, byl Carlisle.

„Bello?“

„Co – co j – jste z – za – zač?“ vykoktala jsem ze sebe a strach mne roztřásl. Klepala jsem se opravdu hodně.

Carlisle se ke mně pomalu blížil a já couvala. Byla jsem vyděšená a nedokázala jsem určit, jestli se mi to jen nezdá, nebo nemám halucinace.

Byla to asi nejhorší chvíle tady. A já si nebyla jista vůbec ničím. Něco mi řílako, že to u lidí normální není a já tomu něčemu plně věřila.

„Bello, klid, všechno ti vysvětlím.“ Mluvil na mě s ledovým klidem a mé oči neudržely pomyslnou hráz, která zadržuje slzy, ty se mi teď ve stále kratších intervalech klouzaly po tvářích.

Nohy jsem si přitáhly k sobě a objala je rukama. Natisknutá na čele postele a s uslzenýma očima jsem se na ně dívala a modlila se, aby už blíž nechodili.

Carlisle se podíval na svou rodinu a zůstal tu jen on a Edward. Všichni ostatní odešli. Tentokrát normální rychlostí.

Nepřestávala jsem se tisknout k posteli a pokoušet se dostat co nejdál od nich. Najednou mi naháněli hrůzu.

„Bello, takže by bylo nejlepší, kdybychom ti to vysvětlili hned.“

„Dobře.“ Souhlasila jsem na Carlisleovu nabídku.

„Ale než ti to vysvětlím, budu potřebovat tvůj slib.“

„Jaký?“

„Ať zareaguješ jakkoli, nikdy o tom nebudeš nikde mluvit a nikomu to neřekneš.“

Kývla jsem na souhlas.

„Takže… jak ti asi došlo z toho, co jsi viděla, nejsme normální lidé.“

„Ano.“ Potvrdila jsem.

„Uf, víš, Bello… my nejsme lidé, jsme…“

 

 

shrnutí

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I need help... please, 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře