slíbená kapitolka... užijte si jí, konečně je trochu delší než normálně...
18.01.2010 (17:15) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3098×
19. kapitola
Bella
Letěli jsme v letadle, 1. třídou. Ach… asi se z těch pohodlných sedaček už nezvednu. Alespoň se mi ten dlouhý let nebude zdát tak dlouhý. Seděla jsem vedle Edwarda, který byl zároveň vedle Tanyi. Neměla mě ráda, poznala jsem to z jejího pohledu.
Pokaždé, když se na mě podívala, div jí nešlehaly z očí blesky. Její jahodové proužky ve vlasech mi vrhaly nepřílemné odlesky do očí. Zavřela jsem oči a snažila se nevnímat, to že jsem v letadle.
Nemám létání zrovna v lásce, i když je to pohodlnější než v autě. Netrvalo dlouho a mně se povedlo nevnímat okolí, tak dokonale, že jsem usnula. Páni, v letadle jsem ještě nespala. Vždy jsem trnula hrůzou, kdy nějaká sebemenší turbulence bude tou poslední a my začneme padat závratnou rychlostí k zemi.
Dokonce jsem měla i sen. Nebylo to nic moc závratného, nemám moc velkou fantazii, ale bylo to uklidňující. Spousta barev, květit, vůně a krásných obličejů. Byly mi povědomé, ale nevím odkud. Proč mi to jen ve spaní nemyslí… nechápu.
Probudilo mne až třesení ramenem. Otevřela jsem oči a viděla Edwarda. Třásl mi s ramenem, abych se probudila. Asi už jme na místě. Nechtělo se mi věřit, že jsem prospala celou cestu.
„Za pár minut přistaneme.“ Řekl mi Edward a usmál se jeho okouzlujícím úsměvem.
„Dobře…“ přitakala jsem mu a protáhla se.
Promnula jsem si oči a poposedla jsem si na sedačce. Bylo tu teplu, ale přesto jsem se zachumlala do mikiny, kterou mi koupila Alice. Byla moc hezká a tak krásně teploučká.
Edward měl pravdu, opravdu jsme po pár minutách přistávali. Když jsme dostali pokyn k vystoupení, zvedla jsem se. Edward a Danalijští také. Cítila jsem silnou únavu, která byla způsobena mou nemocí a horečkou. Cupitala jsem z letadla a ostatní za mnou.
Když jsme procházeli letištní halou, dal mi Edward ruku na kříž a vedl mě. Byla jsem mu vděčná, nevěděla jsem kudy jít a nikdo nebyl ochoten jít první.
Sledovala jsem dění okolo sebe. 4ím více jsme se přibližovali k východu, tím větší byl chlad, který jsem cítila. Natáhla jsem si bundu, kterou jsem měla přes ruku a pokračovala v chůzi.
Venku bylo chladněji než jsem čekala. Složila jsem ruce na prsou a snažila jsem si udržet co nejvíce tepla. Edward mě vedl k parkovišti.
Nastoupili jsme do auta a tentokrát jsem jela pouze s Edwardem. Natáhla jsem se z místa spolujezdce k topení a zapnula ho. Edward se mezitím zařadil z parkoviště do provozu a mířil ven z města.
Když jsme vyjeli z města, začalo být v autě konečně teplo. Dokonce jsem si rozepnula bundu. Bylo příjemně.
„Klidně ještě spi, pojedeme tak 2 hodiny.“ Oznámil mi Edward a já nespokojemě zabručela a svezla se pohodlně do sedačky, abych mohla spát.
„Nebude ti vadit rádio? Nerada usínám v tichu.“ Podívala jsem se na něj prosebně a on s úsměvem rádio zapnul.
Chvíli šteloval a ladil, až nechal hrát staré skladby na mě neznámém rádiu. Pobrukoval si neznámé melodie a rádio jsem po chvíli vnímala jako nepříjemě nakřáplý zvuk, co se snaží chabě konkurovat Edwardově hlasu.
Natáhla jsem si kapucu, aby mě okno netlačilo při spánku do hlavy a spokojeně se uvelebila. Zavřela jsem oči a čekala, kdy přijde spánek. Netrvalo dlouho a já se ponořila do nevidomí. Beze snů.
Slyšela jsem několik hlasů, kterým jsem nerozuměla a zdály se velmi vzdálené. Nenechala jsem se jimi rušit na dlouho a znovu se ponořila do hlubokého spánku.
Cítila jsem ještě nějakou změnu v mé pozici, ale to bylo na dlouhou dobu vše. Probudila jsem se v posteli. Byla jsem celá ztuhlá, asi jsem spala dlouho.
Měla jsem hroznou žízeň, takže jsem uvítala, když jsem na nočním stolku objevila sklenici s vodou. Vypila jsem ji celou a zase zapadla hluboko do množsví polštářů, které mne obkopovaly.
Ta postel byla pohodlná, až mi bylo líto si prohlídnout pokoj, kde jsem byla. Pokoj byl nádherný, vypadal jako z časopisu o moderních ložnicích.
I když to byla prohlídka jen z postele, viděla jsem tu nádheru. Ovšem ta se nedala srovnávat s tím, jak tento pokoj vypadal vedle Edwarda, který z ničeho nic stál ve dveších zírajíc na mě.
Ten pokoj byl náhle šedou myškou. Edwardův zářící úsměv by okouzlil i feministky.
Byla jsem jím zcela okouzlena. Netuším co mě to napadlo, ale když přišel k posteli, na které jsem ležela, obejmula jsem ho a zabořila mu svůl obličej mezi rameno a krk. Byl to nádherný pocit.
Neodtáhl se jak jsem čekala, seděl na posteli a jeho ruce spočívaly na mém pasu.
Edward
Bells v autě usnula. Bylo to tak lepší, potřebuje nabrat energii, aby se z toho dostala. Cesta trvala asi 2 hodiny. S mou jízdou to trvalo přeci jen o něco kratší dobu. Normální člověk by to jel asi 3 – 4 hodiny, hádám.
Bellu jsem odnesl do domu Tanyi. Jako nejvhodnější místo jsem vybral pokoj pro hosty. Bude tu mít pohodlí a hlavně postel, ty tu byly jen 3.
Ani se neprobudila, když jsem ji na postel položil. Jen se stočila do klubíčka a zachumlala se.
Spala ještě pár hodin. Když jsem si byl jistý, že je vzhůru, šel sem k ní. Ležela na posteli. Chvíli jsme se na sebe dívali a jí jsem pomalu šel k ní.
Sedl jsem si na postel a ona mě z ničeho nic objala. Opětoval jsem jí to a dal jí své ruce plné touhy na pas.
Seděli jsme téměř bez hnutí, ale náhle se trochu odtáhla…
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need help... please, 19. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!