Dopsala jsem další kapču, tak ji sem dávám... brzy už se dostaneme k tomu nej:)... trpělivost:)
25.01.2010 (12:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3255×
21. kapitola
Bella
„Ještě jednou uděláš něco takového a stane se to, co bys nečekala.“ Řekla a odešla z pokoje rychleji než, jsem stačila zareagovat.
Nohy se mi podlomily a já dopadla na postel. Co tom tak mohla myslet… snad si nic nedovolí, když je tu i Edward.
Ale co když mi něco udělá? Ne… nesmím ho ohrozit. Dala jsem si obličej do dlaní a až teď si všimla, že mám tváře mokré od slz, ktré neposlušně přetékaly z mých očí.
Nevnímala jsem čas, takže když se mě Edward dotk, lekla jsem se. Myslela jsem, že je to Tanya. Myslím, že jsem i slabě vykřikla, ale to nevím jistě.
„Bell… děje se něco?“ ptal se mě starostlivě.
Zakroutila jsem záporně hlavou a odtáhla se od něj. Chtěl mě znovu obejmout, ale já ho nesmím ohrozit, nevím, čeho je Tanya schopná.
Edward se napjal, podíval se mi do uslzených očí a vyběhl z pokoje. Slyšela jsem křik. Myslím, že to byla Tanya. Nemohla jsem to určit jasně, jelikož jsem je moc neslyšela.
Edward
Běžel jsem na lov, ale ne moc daleko. Lovil jsem jen srnky. Věděl jsem, že za pár dní pojedu s Jasperem. Alice mi volala, že přijedou.
Nechtělo se mi od Bells moc odcházet, moc mi na ní záleží. Rozsvítila mou existenci, jako dlouho očekávané slunce. Do té doby, než jsem ji potkat, to pro mne byla noc, ale teď, když je den, vše kvete a je krásné. Za to vděčím právě jí. Budu jí to muset vynahradit.
Ulovil jsem si a zahrabal pár srnek a běžel jsem co nejrychleji zpátky. Skočil jsem rovnou do pokoje, kde je má Bells. Má… jak krásně to zní.
Ale… co to je? Co se tu dělo? Proč sakra Bells pláče?
„Bell… děje se něco?“ zeptal jsem se jí naléhavě, poté co jsem ji na sebe dotykem upozornil. Škubla sebou, asi se lekla.
První co mne napadlo, bylo obejmout jí, ale ona ucukla. Pak jsem slyšel mysl Kate. Zaslechla rozhovor… pokud se tomu tak dá říkat… mezi Tanyou a Bells. Nesouhlasí s tím, co Tanya dělá, tak mi to řekla.
Cítil jsem jak se mé tělo mění v kámen, který nelze rozbít. Rozběhl jsem se za Tanyou.
„Co to sakra mělo být? Proč Bells vyhrožuješ?“
„Ale Edwarde…“ ts tak chabý pokus.
„Žádný ale… nech toho Tanyo!“ vrčel jsem.
„Vůbec nevíš jak to bylo.“ Křičela na mě s vrkotem.
„Vím to až moc dobře, takže se od ní drž dál, jinak za sebe neručím. Je ti to jasný?“
Přikývla ale v mysli jí to vřelo. Chtěla mě jen pro sebe.
„Tanyo… já vím, ale já tě nemiluji.“
„A tu malou mrchu jo? Ani jí neznáš a navíc, je to člověk… nesmyslný tvor…“
„Drž hubu Tanyo… nikdo se neprosil o tvůj názor… a ano miluji jí.“ Vykulila oči a zaklapla otevřenou pusu.
Co čekala… nevím sice, jestli jsou mé city opětované, ale dofám, že ano. Odešel jsem zpátky za Bell a Tanyu nechal napospas svým myšlenkám, úvahám a šokovaným názorům, které se jí honily myslí.
Nešel jsem tak rychle jako normálně, ale také ne jako člověk. Bella seděla u sebe v pokoji, ale stále plakala.
Pomalu jsem šel k ní, ale snažil jsem se aby mne slyšela. I tak se lekla, když jsem na ní promluvil.
„Bells… to je v pořádku, Tan má jen vlastnické sklony.“
„Nechci tě nijak ohrozit.“
„Myslíš, že by mi Tanya ublížila?“
Němě přikývla.
„Na to je moc sobecká…“
„Já nevím.“
Nevěděl jsem jak ji přesvědčit. Napadla mne jen jedna možnosti. Neváhal jsem a ihned ji uskutečnil.
Zvedl jsem její hlavu a políbil ji. Vřele mi polibky oplácela a zdálo se, že i zapomněla na Tanyu.
Nemohl jsem se nabažit jejích rtů. Jsou tak nádherné, teplé a dokonalé. Sedl jsem si k ní na postel a ona mne povalila.
Bella
Seděla jsem na posteli a Edward se mě snažil uklidnit, ale nějak to nešlo. Chtěla jsem mu něco říct, ale můj pokus byl zastaven v momentě, kdy se jeho tvrdé, ale přitom tak něžné rty dotkli mých.
Hýbal se na těch mých a instinkt, který se ve mne probouzel, způsobil mou reakci. Polibky jsem mu začala oplácet a tak nějak se mi podařilo ho svalit na postel.
Ani jsem si to moc neuvědomovala, prostě se to dělo. Naštěstí nevypadalo, že by mu to nějak vadilo.
Rukama mi bloudil v kruzích po zádech a když našel odvahu, tak i na zadečku. Já mu své ruce zamotala do vlasů.
Než jsem se nadála, byl nahoře on. Trochu jsem to nečekala a vylekaně jsem otevřela oči.
Usmál se na mne mým oblíbeným úsměvem a dál se věnoval mým rtům a krku. Opíral se o lokty, aby mne nemačkal.
Ani jsem nepostřehla jak, ale najednou jsem ležela sama a v pokoji…
Moc prosím o komenty... vždy mě "nakopnou"...
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need help... please, 21. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!