Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I need help... please 22. kapitola

Stephenie Meyer holding book


I need help... please 22. kapitolaStihla jsem další kapitolku, jsem zvědavá, kdy jí vydají, ale snad brzy:).

22. kapitola

Bella

Ani jsem nepostřehla jak, ale najednou jsem ležela sama a v pokoji byla vrčící Tanya.

Edward byl na druhém konci pokoje a taky vrčel. Z Tanyi se stala rozmazaná šmouha a najednou jsem se ocitla přesně mezi nimi. Dívala jsem se trochu vyděšeně, ale stále jsem projevovala snahu o to, se uklidnit.

Vůbec mi to nešlo. Edward stále vrčel a Tanya měla divný pohled, skoro jako úsměv.

Edward

Tanya vtrhla do pokoje a začala na mě vrčet a v myšlenkách mi nadávat. Začal jsem taky vrčet, ale stále jsem po očku sledoval mojí Bells.

Seděla vyděšeně na posteli a těkala očima ze mě na Tanyu. Měl jsem takovou potřebu ji obejmout a utišít, ale to by Tanya už nezůstala jen u vrčení.

Najednou jsem Tanyu přestal slyšet a ona se sebevědomě usmála. I Bella si toho všimla. Srdce jí tkouklo o sto šest a trochu se třásla strachem.

Naštěstí nás vyrušil zvonek u dveří. Slyšel jsem mojí spásu… Alice a Jasper tu byli. Alice viděla to hádku, ale v momentě, kdy jsem já přestal číst Tanyiny myšlenky, ona přestala vidět budoucnost.

Pro Bells byl zvonek jako sygnál a ona omdlela. To už tu byla Alice s Jasperem a ti se postarali o Tanyu. Já přiběhl k Belle a snažil jsem se jí probudit. Alice rychle doběhla pro vodu a mokrý ručník na hlavu.

Bells se začala probouzet a já z ní zase cítil strach, tentokrát intenzivnější, hlavně díky Jasperovi.

„Bell?“

„Hmm?“ vzdychla slabě.

„Jsi v pořádku?“

„Bolí mě hlava… co se to stalo? Líbali jsme se a…“ zkrabatila čelo.

„To je v pořádku… tady máš vodu.“ Pomohl jsem ji posadit se.

Napila se a opřela se o můj hrudník. Byla klidnější. Už i oddechovala klidně a tep se jí uklidnil a byl pravidelný.

Alice mi v myšlenkách poslala, že Bells usnula. Byl jsem rád, že spí. Potřebuje si odpočinout. Miluji jí. Musím si to konečně přiznat. Kdybych býval neslíbil Jasperovi, že s ním půjdu na lov, zůstal bych tu s ní.

Spala hodně dlouho, takže jsem Bellu nechal na starost Kate a Irině a vydal se s Jazzem a Alice na pořádný lov. Jeli jsme autem asi 3 hodiny i přes náš styl jízdy.

Zbytek cesty jsme běželi lesem.

„Ede?“ křikla na mě Alice.

„No?“ odvětil jsem.

„Ty ses nám zamiloval co?“

Kývl jsem na souhlas. V to ráno mi visela kolem krku. Smála se jak pominutá.

„Já to věděla… věděla jsem, že si jednou babu najdeš…“

„Alice…“ klidnil jsem ji.

„NE! Nech mě si to užít… chápeš to vůbec?“

„Co bych měl chápat?“

„No to, že už konečně nejsi sám… jsi šťastnej.“

„Já vím… a jak se máte vy ve Forks?“

„No… divím se, že náš dům ještě stojí. Po tom, co Rose s Emmem provádějí v pokoji.“ Začala se smát.

„A jaký je?“

„Neměla jsem moc času ho poznat, ale podle té chvíle je to vtipálek… pořád se něčemu směje…“

„Jak vzal upírství?“

„Ten je v sedmém nebi… když jsme s ním na lovu, hrozně rád si hraje. Obzvlášť má rád medvědy… velké.“ Chichotala se.

Přidal se k nám i Jasper a zapojil se do konverzace.

„Rose se úplně rozzářila… měl bys ji vidět, je jako sluníčko.“ Říkal.

„To teda… pořád se usmívá.“ Doplnila ho Alice.

„Ale všem s Bellou scházíte… není to ono.“ To mě od Jaspera potěšilo. Ještě v myšlenkách dodal, že nemá s kým hrát šachy a hrát twister.

To už jsme se ale rozdělili. Chytil jsem nějaké ty pumy a medvěda. Než jsem se nadál, byl víkend pryč.

Jaká úleva… znovu uvidím mou Bells. S Alice a Jasperem jsme se sešli u auta a vyjeli jsme směr Denali. Jazz jel jak to šlo a já si s Alice povídal.

Denali se blížilo a já začal být nedočkavý. Alice si toho všimla a začala mne v myšlenkách popichovat.

Dojeli jsme do Denali v rekordním čase. Jeli jsme po silnici a pak odbočili na lesní cestu.

Sledoval jsem okolí a snažil se zachytit nějakou mysl, která by mne přiblížila k Belle. Na to jsme byli ještě daleko, ale stejně.

Jazz musel trochu zpomalit, aby nestrhl nízký podvozek. Cítil jsem blízkost Belly, takže mě štvalo, že nemáme Porsche alá monster.

monster

 


 

Ale počkat… co je sakra tohle??

Bella

Když jsem se probudila, Edward byl pryč… chtěla jsem ho vidět, potřebovala jsem ho vidět. Toužila jsem po jeho polibcích.

Zasněně jsem zavřela oči a přemýšlela nad ním. Kate mi přinesla nějaké jídlo, které jsem snědla, aniž bych věděla, o co se jedná.

Vzala jsem si prášky, které už jsem brala spíš proto, že jsem musela. Chtěla jsem znovu spát, ale něco mě vyrušilo. Byl to dusot schodů a následné rozražení dveří vedoucích do mého pokoje.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I need help... please 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!