Tento dílek se mi vůbec nelíbí. Je krátký a nemám z něj dobrý pocit. Je psaný hodně na rychlo... Snad mi to prominete. Příště vám to vynahradím. Snad mi to odpustíte.
28.01.2010 (21:45) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2892×
23. kapitola
Tanya
Ostatních členů rodiny jsem se zbavila celkem snadno… stačilo k tomu jednoduché změnění data na pozvánce, kterou poslali Volturiovi. Odjeli a já se vymluvila, že pohlídám Bellu.
Kate měla nějaké pochybnosti, ale asi si namluvila, že je to zbytečné. To byla její chyba a mé vítězství.
Vzala jsem do ruky mobil a vytáčela číslo Belliny noční můry.
„Hmmm?“ ozvalo se na druhém konci.
„Ahoj, mám pro tebe malou nabídku… jde o tvou sestru.“
„Kde je ta mrcha?“
„Klid, mám na ni stejný názor jako ty a potřebovala bych od tebe službičku. Jeď na letiště, za tři hodiny ti letí letadlo na Aljašku. Pak jeď do Denali a já tě vyzvednu.“
„Dobře.“
„Budu se těšit.“
Pak jsem to položila a těšila se na svého pomocníka.
Edward
Ale počkat… co je sakra tohle??
On je tam Mike? Co tam ten hajzl dělá? V mysli mi výřilo milion otázek a já se vřítil do domu. Tanya seděla s Mikem v obýváku a nikdo jiný tu nebyl.
Běžel jsem hledat Bellu. Nebyla v pokoji ani v domě. Sledoval jsem její stopu. Volal jsem jí, ale nikdo se neozýval.
Začínal jsem panikařit. A pak jsem ji uviděl. Ležela na zemi v lese, schoulená do klubíčka. Nebyla při vědomí. Vzal jsem ji do náruče a všiml si modřin na jejím obličeli a rukách. Byla jen v tričku a teplákách. Musí jí být hrozná zima.
Zabalil jsem ji do své bundy a rozběhl jsem se k domu. Přišlo mi, že je najednou hrozně daleko a já jsem pomalejší než šnek na náledí.
Konečně, jsem u domu. Bez váhání jsem se rozběhl dovnitř. Jasper svíral mezi pažemi Tanyu a Alice držela Mika.
„Carlisle už je na cestě. Když jsem mu volala už byl v letadle. Chtěl tě taky vidět,“ řekla mi Alice a já pokračoval v cestě do pokoje.
Opatrně jsem Bellu položil na postel.
Bella
Chtěla jsem znovu spát, ale něco mě vyrušilo. Byl to dusot schodů a následné rozražení dveří vedoucích do mého pokoje.
Podívala jsem se na osobu, která dělá takový kravál. Když jsem spatřila mého bratra mezi dveřmi, má brada se div nedotýkala podlahy.
Zlověstně se na mne usmál a já věděla, co bude následovat. Už jsem se nadechovala, že začnu křičet o pomoc, ale do pokoje vtrhla Tanya.
„To nemá cenu. Nikdo tu není. Jen my...“ řekla ďábelsky.
To už se ke mně přiřítil Mike a jako obvykle mě začal mlátit hlava nehlava. Tak tohle měla Tanya na mysli. Plakala jsem. Na bránění jsem neměla sílu.
Když skončil se svým dílem, ještě si do mě Tanya kopla. No… kopla mě tak, že jsem přelétla na druhou stranu pokoje a zastavila se o topení pod oknem.
Křuplo mi při tom v ruce, kterou jsem se snažila zmírnit náraz. Bolelo to jako čert. Zalapala jsem po dechu.
Oba odešli a já jsem se doplazila na balkón. Vedly z něj schody dolů, takže jsem neváhala je použít. Byla hrozná zima, ale nemůžu ztrácet čas.
Vyběhla jsem ven a zamířila do lesa. Nevím, jak dlouho jsem běžela, ale už jsem nemohla. Všechno mě bolelo.
Soustředila jsem se jen na jedno. Soustředila jsem se jen na běh. Běh, který mne může zachránit, nebo přesně naopak. Nemám šanci Tanye utéct. Na to je moc „upírovatá“.
Běžela jsem celý den a na noc jsem se snažila jít. Byla jsem příšerně vyčerpaná. Každým krokem mi byla větší zima. Při běhu jsem se trochu zahřála, ale teď už to tak lehce nešlo.
Noc byla krutá. Určitě bylo mnoho stupňů pod bodem mrazu. Nevím, jestli byla stále noc, nebo již byl znovu den, ale už jsem nemohla dál.
Klopýtla jsem a už jsem neměla sílu se zvednout. Téměř ihned jsem upadla do nevědomí.
Všude bylo černo a klid. Náhle jsem spatřila světlo, které mne oslepilo. Chvíli trvalo, než si mé oči zvykly.
Před očima jsem viděla podlouhlou chodbu, která vedla ke dveřím. Ty dveře byly velmi krásné, ale něco mi bránilo tam jít.
Bránily mi v tom hlasy. Velmi známé hlasy. Nejvíce mi bránil právě hlas Edwarda. Křičel na mě, ať otevřu oči, ale to je nesmysl, já vidím… koukám.
Leda – leda, že bych umírala… ne, to nemůžu. Nesmím teď opustit svět. Zrovna když jsem mohla být šťastná… s Edwardem.
Ze všech sil jsem se soustředila a snažila se nadechnout. Nešlo to, ale stále jsem věřila, že to půjde.
Tanya
„Tak jsi tu, jak vidím…“
„Ano, kde je ta mrcha?“
„Pojď za mnou. Ukážu ti, kde je.“
„Jdeme.“
Vedla jsem Mika k domu a těšila se, až vyjde můj ďábelský plán.
„Jsme tady,“ oznámila jsem po kilometru chůze.
„Kde je?“ ptal se znovu… ten je ale nedočkavý.
„První patro, první dveře napravo.“
„Je tam ještě někdo?“
„Ne, jen ona a za pár okamžiků ještě ty a já.“
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek I need help... please, 23. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!