Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I need help... please, 25. kapitola

02.02.2010 (16:45) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2861×

25. kapitola

Bella

Na jednu stranu jsem chtěla, aby to skončilo, ale na druhou jsem chtěla být upír.

Bolest mě skličovala příšerně dlouho. Nic jsem nepočítala. Nesnažila jsem se zjistit, jak dlouho to trvá. Prostě jsem se soustředila na Edwardovu ruku. Uklidňovala mne.

Trvalo to už prostě hrozně dlouho. Už jsem myslela, že to není možné. Ale opak byl pravdou. Bolest ještě zesílila a celou mne pohltila.

Od konečků prstů začala bolest až mučivě pomalým tempem ustupovat. Bylo by to super, kdyby bolest polevovala, ale ona se jen přemisťovala.

Když o kousek ustoupila, v srdci zesílila. Zesilovala víc a víc, nevěděla jsem, jestli mám křičet, nebo co mám dělat.

Najednou bylo vše pryč. Bolest byla pryč. Pálení odeznělo. A mé vzpomínky byly jako za mlhavým baldachýnem.

Vše co jsem dosud prožila, bylo zamlžené. Jen přeměna byla jasná. Chvilku mi trvalo váhání, jestli mám otevřít oči, ale když mi Edward stiskl ruku, neváhala jsem.

Tolik jsem ho toužila vidět.

Tanya

Grrrr… jak jen mohl. Jak mohl tu malou mrchu přeměnit. Co si o sobě myslí?

Měla chcípnut. Nemůže být upír. Budu se o to muset postarat. Tohle tady trpět nebudu… takový póvl.

Škoda jen, že jí už nemůžu brát její štít. Teď by se mi náramně hodil.

Mika se za mne zbavila Esmé. Stál by sice za hřích, ale stejně bych se ho pak zbavila. A navíc budu mít Edwarda.

Snad je dobrý v posteli. Jinak by to nebylo ono. Hezkej obličej není všechno. Ta postel je hlavní.

Zbytek mé rodiny, pokud se jim tak dá říkat, se už vrátil. Všichni mě propalovali pohledem, jako by za to nemohla ta šmejdka.

Pohádala jsem se s Kate a vypadá to, že to není poslední upír s kým budu ještě rozhádaná.

Edward

Bylo to příšerné. Bells trpěla a já za to mohl. Kdybych jí tu nenechal, nic by se nestalo a ona by byla v pořádku.

Teď si k vůli mne prochází tím nejhorším… přeměnou. Omlouval jsem se několik hodin, ale nechápala to. Vypadalo to, že dokonce chce být upír. Nebo si to zas jen namlouvám, abych ulehčil svému svědomí?

Jsem tak stupidní. Nechápu, kde se ve mně bere všechna ta lakomost, žárlivost, zuřivost a láska. Nikdy jsem taková pocity neměl.

Teď jsem se o Bells Bál a žárlil jsem na každého. I na mou rodinu.

Tanya mě zkoušela. Myslela, jak by se nejlépe mohla, zbavil Bells a získat si mne pro sebe, ale to se jí nikdy nepodaří. Já s ní nikdy nebudu. Po tom, co udělala Bells, u mě skončila.

Nehodlám jí to odpustit. Myslel jsem, že v ní je přeci jen něco málo dobrého, ale pletl jsem se.

Bella prožívala svá muka již třetí den. Musí to brzy skončit. Už ani nekřičela, možná přišla na to, že to nepomáhá, nebo to v sobě prostě jen dusila. Stále jsem ji držel za ruku a palcem jsem jí kreslil obrazce na hřbetu ruky. Ruka se jí klepala, ale přesto se na mě nepatrně usmála. Možná jsem si to jen namlouval, ale bylo by to krásné.

Bylo zvláštní sedět u ní a nemoc jí pomoci. Naštěstí jsem se už tolik netrápil tím, že jsem ji přeměnil. Kdybych to neudělal, byla by teď po smrti. Jsem sobec, ale nevím, co na to řekne ona. A mít v rodině dva novorozené…

A bude chtít zůstat s naší rodinou? Zvládl bych to? A je to zase. Myslím jen na sebe. Jsem tak sebestředný, takový egoista.

Nezasloužím si jí. Může mít kohokoli, na koho si ukáže. A já si tu myslím, že zůstane se mnou. Takže jsem ještě k tomu všemu naivní? No super…

Bellin tep se stupňoval. Bylo to tu. Poslední část přeměny už začala. Trpěla do teď, ale až nyní začne opravdová bolest. Bylo to na ní vidět.

Do pokoje se postupně dostavila celá rodina. Všichni netrpělivě čekali, kdy to skončí.

Bylo jasně vidět, jak Bells od konečků prstů bolest ustupuje a hromadí se v srdci. Šlo to velice pomalu. Možná, že se to dokonce chvílemi zastavovalo.

Jak jen jsem tohle mohl dopustit, určitě byla jiná možnost.

Náhle mne zasáhla vlna klidu. Podíval jsem se na Jaspera, který se teď usmíval. Neřešil jsem to. Byl jsem za to rád.

Alice

Viděla jsem, že přeměna už nebude dlouho trvat. Šla jsem s rodinou do pokoje, kdy byla Bell s Edwardem.

Akorát začala poslední a zároveň nejhorší část přeměny. Edward se tvářil, jako by ho pálili za živa.

Trpěl společně s Bellou. On jí má doopravdy rád. Můj bratříček se zamiloval. Konečně.

V pokoji jsme všichni čekali na Bellino znovuzrození a reakci na to, že je upír. Neviděla jsem její reakci… nerozhodla se, nebo už byla rozhodnutá předtím.

Bellin tep byl velmi rychlý. Už bude konec. Byla jsem zvědavá. Už teď je krásná.

Držela jsem svého milovaného Jaspera za ruku a vtiskla mu polibek. Jak rád mi je oplácel… a já jemu.

Co na tom, že jsem věčně šestnáctiletá. Miluji ho. Za sto let na tomto světě jsem poznala co je to láska. A za to vděčím právě Jasperovi.

Je tak milý, hodný, krásný, moudrý, věrný, láskyplný, pozorný a prostě dokonalý. Vždy mi pomůže z chmurné nálady. Jako teď, když jsem se trochu bála a zároveň jsem byla natěšená na to, jak bude Bella vypadat a celkově, jak bude zareagovat.