Pro adminy: kontrolovala jsem si to po sobe asi 1000000x, takže by tam nemělo být nic extra. Teda aspoň doufám, že jsem nic nepřehlídla.
03.02.2010 (18:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3119×
27. kapitola
Bella
„Někteří lidi nevěří, že jamajskej bob zvítězí. Vepředu je Deris a za ním Junior. A Jul… a Sanka. A nejrychlejší jsou jamajští sprinteři. Na jamajským bobu pojede Jamajka.“
Já i Edward jsme chytli záchvat smíchu.
Běželi jsme k domu a oba doširoka roztažené úsměvy. Edward mě držel za ruku, prsty pečlivě propletené mezi sebou.
Tušila jsem, kdo to zpívá, ale nemohla jsem si být jistá. U domu jsme byli za pár okamžiků.
U domu byla celá rodina… i Denalijští. Něco ve mně začalo hořet. Mé oči zahalila rudá clona. Mou mysl ovládla temná stránka upírství. Mé nozdry se vztekem rozšířily. Z hrdla mi vycházelo hrozivé vrčení.
Tanya se nahrbila a začala vrčet, jako já. Ostatní jen nechápavě koukali. Emmett, nebo jak se ten svalouš jmenuje, přestal zpívat kokosy a sledoval nás.
Neváhala jsem a vrhla jsem se na Tanyu. Měla jsem větší sílu, ale ještě jsem k ní nedoběhla a něco mě přirazilo k zemi. Tupá bolest v zádech mi nebránila a já se znovu zvedala.
„Bello… klid,“ klidnil mě Edward, který mě držel znovu přimáčknutou na zemi.
„Pusť mě,“ procedila jsem mezi zuby.
Tanya si hrála na chudinku a já se uklidnila. Necítila jsem se nijak vinna. Dlužila jsem jí pořádný kopanec, ale tentokrát to nevyšlo.
Edward usoudil, že už jsem dostatečně klidná a pustil mě. To byla chyba. Ve chvíli, kdy mě pustil, se na mě Tanya vrhla. Znovu jsem se ocitla na zemi, ale tentokrát více bolestivě.
Drtila mi hrdlo a já náhle vytvořila něco jako silové pole. Tanya odlétla a mužská část rodiny se na ni vrhla. Ke mně se sklonila Esmé a pomohla mi na nohy.
Z Tanyi jsem viděla jen temný dým, který se vznášel nad mohutným ohněm. Cítila jsem neznámou úlevu. Jako by mi spadl kámen z mého ledového srdce.
Edward přiběhl k nám. Koukal na mě vyděšenýma očima. Asi zapomněl, že jsem už taky upír.
„Jsem v pohodě… vážně,“ dodala jsem, když si mě nedůvěřivě změřil.
Přišel ke mně a opatrně mě objal. Nevím, proč je tak opatrný. Silně jsem se k němu přitiskla a políbila jsem ho.
Omlouval se mi, že mě srazil na zem, taky za ten pohled na hořící Tanyu a ještě milion věcí, které mu přišly zlé. Kdybych ho neumlčela, pokračoval by dál.
„Ale no tak, mládeži… na to budete mít věčnost. Takhle se ani neseznámíme.“
„Emmette – Bella, Bells – Emmett,“ řekl mezi polibky Edward.
Najednou jsem se za hlasitého mlasknutí našich rtů ocitla ve vzduchu. Emmett se mnou točil a nahazoval si mě.
„Zdravím, sestřičko,“ řekl a líbnul mě na tvář.
„Taky, taky. A jak snášíš to, že jsi upír?“ ptala jsem se, aby řeč nestála.
Docela dobře jsem si s Emmettem poklábosila, ale jeho neustálé dvojsmyslné narážky a vtipné poznámky mi už lezly na nervy. Edward už také nebyl nadšen z našeho setkání, tak odešel. Já to tak jednoduché neměla.
Pokaždé, když jsem se snažila zvednout, mi položil nějakou otázku a já se zas musela posadit. Mojí spásou byla Rosalie, která na Emmetta zamrkala a on jako poslušný pejsek uháněl za tou blond bohyní.
V okamžik, co Emmett odešel, se u mě objevil Edward. Byla jsem na něj naštvaná. Nechal mě samotnou s tím šílencem.
Bohužel stačil jeden pohled do jeho očí a už jsem mu vše odpustila. Má mě omotanou kolem prstu. Ale já si najdu nějakou účinnou zbraň, která na něj bude zaručeně fungovat.
Denalijští byli jiní než před Tanyinou smrtí. Jestli se to tak dá říct. Domluva zněla tak, že zítra odjedeme.
Několik hodin jsem strávila s Alice, která mi chtěla navrhnout šaty. Dala by za to vše. Neměla jsem nic proti, tak začala kreslit a ptát se mě na různé detaily.
Výsledek byl lepší, než jsem čekala. Červená mi sice moc nesedla, ale Alice mne ujistila, že mi to bude slušet. Ještě uvažovala nad modrou, ale to mi prý udělá jiný návrh.
Večer jsem strávila ve společnosti Edwarda. Jeho polibky byly lepší a lepší. Nikdy bych nevěřila, že to ještě jde.
Leželi jsme na obrovské posteli, která stála uprostřed pokoje. Užívala jsem si Edwardovu blízkost, jeho dotyky a motýlí dotyky.
Každý dotek mě rozechvěl. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a povídali jsme si až do rána.
Z naší pohody nás vyrušil dívčí křik.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I need help... please, 27. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!