Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I need help... please, 30. kapitola - konec

10.02.2010 (19:45) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3048×

Při této písničce jsem psala, inspirovala mě a uklidňovala. Pusťte si ji... začátek nic moc, ale když začne zpívat, určitě ji všichni poznáte:)

30. kapitola

Bella

Podívala jsem se na Edwarda a on jen přikývl na souhlas. Nadechla jsem se, abych nabrala odvahu, ale moc to nepomohlo.

Sedla jsem si k Emmettovi a Rose a spustila…

Vysvětlila jsem mu, že jsem mu svým způsobem vděčná . Trvalo to sice hodně dlouho, ale nakonec to přeci jen vzal. Rose mu vysvětlila, že jako novorozený, nemá hned takové ovládání, ale za jeden, nebo dva roky se vypracuje a nebude mu dělat téměř žádné problémy být mezi lidmi.

To se týkalo i mne. Zůstaneme tady ve Forks. Já a Emmett nebudeme chodit do školy. Já se údajně s Mikem odstěhuji a Emmett není zdejší. Bydlíme daleko od lidí, takže to bude v pohodě. Doufám.

Po pár hodinách už příjemného povídání se k nám přidal zbytek rodiny. Nikdo Emmettovi nic nevyčítal. Mohlo se to stát každému. Vlastně se to stalo všem krom Rose a Carlislea. Ještě mezi ně pařím, ale nevím, jak dlouho tam patřit budu, nebo tam zůstanu.

Je možné, že když se dlouhou dobu nedostanu do styku s lidmi, budou mi stačit zvířata a nebudu toužit po lidské krvi. Nevím, jak to bude, až se dostanu do blízkosti lidí, ale doufám, že by mě chlapi zastavili.

Něco málo po čtvrté ráno jsem se s Edwardem odebrala do jeho, teď už asi našeho pokoje. Stejně jako zbytek rodiny. Zjišťovala jsem informace o upírech a hodně věcí mě překvapovalo.

Taky jsem se snažila přijít na to, jak ovládám to silové pole, nebo jak ten výbuch energie popsat. Nedařilo se mi to. Jediný úspěch, který to mělo, byl takový, že jsem dokázala “odhodit“ papír. Nic těžšího nešlo.

Edward tvrdil, že i toto je velký úspěch, ale já jeho nadšení nesdílela. Chtěla jsem víc. O hodně víc. Odhodila jsem Emmetta a teď blbý list papíru. Trochu rozdíl, nemyslíte?

Já rozhodně ano. Kdyby to šlo, tak s tím hodím, ale nějak mi to nevyšlo. Trénovala jsem až do šesti ráno. Pak jsem to konečně vzdala a lehla si k Edwardovi na postel. Zářivě se na mě usmál a políbil mě.

Najednou se mu z hrdla ozývalo vrčení. Nejdřív jsem to nechápala, ale když jsem slyšela kroky, došlo mi to. Emmett vtrhl do pokoje a chtěl mě vytáhnout na lov. Zase. Nevím, proč chce chodit tak často.

Odmítala jsem, ale nenechal se odbýt. Má záchrana byla Alice. Odtáhla ho pryč a věnovala Edwardovi pohled. Tušila jsem, že mu něco v myšlenkách říká, ale jistá jsem si nebyla.

Edward vstal a podal mi ruku. Následovala jsem ho a stoupla jsem si. Ještě jednou mě políbil a pak jsme se vydali do obývacího pokoje. Byl tam zbytek rodiny. Všichni oblečeni na lov.

Opravdu jsem neměla žízeň. Dnes jsem na lovu už byla. A ostatní také.

„Jedeme na menší lov, chceme Emmettovi ukázat kde je nejlepší lovit,“ oznámil nám Carlisle.

„My tady zůstaneme.“ Za tuhle větu jsem byla Edwardovi nesmírně vděčná.

Jeho ruka obmotaná kolem mého pasu si mě víc přitiskla. Usmála jsem se pro sebe a položila Edwardovi hlavu na paži.

Nikdo nic nenamítal, jen Emmett si mumlal něco pro sebe. Rozloučili jsme se a počkali, až všichni odjedou. Netrvalo to dlouho, ale na můj vkus to bylo až dost.

Alice mi po odjezdu poslala smsku. Nerozuměla jsem jí. Stálo tam.

„3. skříň, 2. police.“

Šla jsem k sobě do šatníku, který mi Alice zařídila a nahlédla podle jejích instrukcí do police, kterou mi napsala.

Našla jsem tam 2 kusy jemné, průsvitné látky. Krajka. Věděla jsem, co to je, ale nemohla jsem uvěřit, že mi to sem Alice dala.

Odnesla jsem krajkové prádlo do koupelny a šla dolů za Edwardem, který se díval na nějaký film. Sedla jsem si k němu. Podle obrazů v televizi jsem uhodla, že se jedná o Avatar.

Tento film se opravdu povedl. Je vidět, že na něm James Cameron dělal asi deset let. Podle mě je to nejlepší film. Tedy po Titaniku.

Obdivovala jsem poměrně vychytané efekty, které se jen tak nevidí. I Edward uznal, že je to film opravdu podařený. A to jich viděl o pěknou řádku více než já. Když na to máte celou věčnost.

Dodívali jsme se na film a ještě chvíli jen tak v objetí seděli. Prsty mi kreslil po zádech a já se málem rozklepala pod jeho dotykem.

Tiskla jsem se k němu, jak jen to šlo. Užívala jsem si jeho letmé polibky, které mi dával na temeno hlavy. Nevydržela jsem to dlouho, musela jsem ho políbit.

Najednou se zvedl a pak mi podal ruku na znamení, že se mám zvednout také. Udělala jsem tak a následovala ho ke klavíru, které stálo na malém pódiu v hale. Tahle velká, černá a hlavně nablýskaná věc mě uchvátila, hned když jsem ji poprvé spatřila.

Edward se posadil na malou koženou stoličku určenou právě pro ty, kdo právě hrají. Poklepal na místo vedle sebe a zářivě se na mě usmál.

Sedla jsem si vedle něj na stoličku a lehce přejela po poklopu na klávesy. Edward ho pomalu odklopil a z kláves strhl sametový pruh, který bránil usazování prachu. Znovu jsem se dotkla klavíru. Lehounce jsem stiskla jednu z bílých kláves ze slonoviny.

Pak jsem zase ruku odtáhla. Povzbudivě jsem se usmála na Edwarda a toužila po tom, aby i zahrál. Aby mi zahrál něco, co nikdy nezapomenu. Něco, co bude patřit jenom a jenom mě.

Zavřela jsem oči a Edward začal hrát líbezné tóny neznámé melodie, která byla tak nádherná, až se mi zatajil dech.

„K té si mě inspirovala ty,“ šeptl mi do ucha bez přerušení té hudby.

„Děkuju.“

Když skončila skladba, která mi přirostla k srdci a stále se mi přehrávala dokola, nenapadlo mě nic jiného, jak bych se mu mohla odvděčit. Naklonila jsem se a políbila ho tak, jako ještě nikdy předtím.

Na chvíli ztuhl, ale rychle se vzpamatoval a polibky mi oplácel se stejnou vervou. Když mě vzal do náruče, věděla jsem co se děje. Všechno mi do sebe zapadlo.

Když mě položil zase na zem, omluvila jsem se, že si dám sprchu a zalezla jsem do koupelny, kam jsem si předtím dala prádlo od Alice.

Edward se jen usmál, a pak už jsem zavřela dveře do velké koupelny, která měla jediné dveře. Do Edwardova pokoje. Sundala jsem si oblečení, které jsem měla na sobě a postila na sebe teplou sprchu.

Normálnímu člověku by asi přišla studená, ale mě vyhovovala. To bude tou teplotou, kterou jako upírka mám.

Usušila jsem se a oblékla si drobné prádlo, které mi tu Alice přichystala. Také… co od ní čekat, že? Je to Maniak s velkým M. Teď jsem jí byla vděčná.

Musela jsem uznat, že mi to sekne. Jako upír jsem měla bezchybnou postavu, takže jsem si mohla tyhle kousky dovolit. Nemusela jsem se stydět, a kdyby ano, už se nebudu červenat.

Otevřela jsem dveře do pokoje a nasadila lišácký úsměv. Edward na mě zíral z postele, na které seděl a párkrát nedůvěřivě zamrkal. Když mu došlo, že jsem to opravdu já, došel ke mně. Natiskl mě na zeď a políbil mě. Nejsem si jistá, zda to byl polibek. Tohle bylo totiž o hodně vášnivější a krásnější.

Hbitě jsem dostala své nenechavé ručky ke knoflíčkům jeho košile a jeden po druhém jsem rozepínala. V polovině jsem už neměla na pracné rozepínání nervy a košili jsem jedním pohybem lehce roztrhla.

Tiše se mi uchechtl do úst a nechal si košili sklouznout z ramen a pak i na zem. Odhalil tím svou vypracovanou hruď. Prsty jsem přejížděla po svalech.

Edward mě za zadeček vyzvedl a já mu reflexivně omotala nohy kolem boků. Položil mě na postel a líbal mě. Nešlo to vydržet, tak jsem se přetočila nad něj a políbila mu každý sval zvlášť.

Rozepnula jsem knoflík u kalhot, ale to už jsem se znovu ocitla dole. Edward mi to oplácel a zdálo se, že si to užívá více než já.

Pokračovali jsme hodiny. Bylo to nádherné. Nic krásnějšího a příjemnějšího jsem ještě nezažila. Samotný akt byl vyvrcholením toho všeho.

Nic krásnějšího snad není. Ta dokonale bezchybná souhra našich těl byla až šokující. Pocit úplnosti, který jsem pociťovala při každém pohybu, mě pohltil.

Sladkou chuť vyvrcholení jsem cítila až po kořínky vlasů. Užívala jsem si, když se rozlévala do mého těla a já se slastně prohnula jako luk.

Edward pocítil to, co já téměř ve stejnou chvíli. Ve tváři měl blažený úsměv, který byl tak láskyplný, až jsem se nad tím musela tiše zasmát.

Edwarda miluji a nic na tom nedokáže změnit, ani malou část. Edward mi kroužil dlaní po obnažených zádech a já měla položenou hlavu na jeho hrudi.

S klidem jsem mohla říct, že je tohle ten nejšťastnější den v mém dosavadním životě i existenci. Tento den se stal nezapomenutelným.

Nikdo nás nemohl vyrušit, dům jsme měli jen pro sebe. V objetí jsme zůstali ležet na posteli. Oba jsme byli příjemně unaveni. Užívala jsem si tyto okamžiky a hltala každou chvíli plnými doušky.

Tento den byl konec, tento den byl začátek, tento den byl štěstí samo, ale zároveň byl, nebo přesněji měl být i smutek.

Konec mého dosavadního života. Začátek věčnosti po boku mé lásky Edwarda. Štěstí v mé existenci, které mi přinášel Edward. A Smutek? Možná. Nejspíš bych měla být smutná. Ale pocity štěstí a radosti můj smutek přehlušily.

Každý den, který bude následovat tento, budu šťastná. Nevadí mi, že si možná maluji vzdušné zámky, ale já tomu věřím. Každý by měl v něco věřit. Tak proč ne ve štěstí?

Poslední kapitola, kterou bych chtěla věnovat všem co čtou povídku a adminům, kteří mi pomohli s chybami a konečně vysvětlili přímou řeč. Děkuji.

Jestli mám, nebo nemám sepsat nějaký epilog mi pište do komentářů. Snad jsem nezklamala a je to konec, jaký jste si přáli. Happy End to podle mne je:).

Děkuji všem, kteří mi pomocí ICQ, komentářů, nebo jinak pomohli. Bez vás bych už skončila dávno.

A největší dík patří Mr. P. kdybych tě nepoznala, nevím jak bych to zvládala:* MT, na tom se nic nezmění:).

Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I need help... please, 30. kapitola - konec: