Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I „Nicota“ je věčná - 16. díl

zzzzzzzzzzzzzk15


I „Nicota“ je věčná - 16. dílDalší díleček... Byl psán pod vaším nátlakem, žádostí o další dílek, tak mě snad kvůli konci neukamenujete. "OD

 

16. kapitola

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se jít odreagovat. Třeba se v tomhle zapadákově najde nějaký pajzl, kde se pobavím. A oni, ať se klidně postaví na hlavu

 

Vybalila jsem si své věci a oblékla si přiléhavou mini sukni, vysoké kozačky, přiléhavý top a svůj oblíbená černý svetřík s kapucí. Aby to nevypadalo nápadně, dala jsem si přes to lehkou bundu, jsem přeci na Aljašce. Za podprsenku si strčila peníze, kreditní kartu a doklady, pro jistotu.

Vyšla jsem z pokoje a sešla dolu. Tam už na mě čekala celá mužské osazenstvo i s Laurentem, no tak to mě dost zklamali. Přesto bylo vidět, že se Lauret drží od Edwarda dál.

„Kam jdeš?“ vybafl na mě Edward, když jsem procházela okolo nich a měřil si moje oblečení. „Vypadáš jako kurva.“ Oči mu zčernali, nejspíš mu došlo a i ostatním, že přesně takové oblečení používám k lovení mužů po barech.

„Na lov,“ potvrdila jsem jim, i když sama nebyla jistá co budu lovit. „Chcete snad jít se mnou?“

„Nebude potřeba. Ty totiž nikam nejdeš,“ vyřkl s klidnou jistotou Carlisle. „Naznačila jsi, že se dá s tebou domluvit. Tak to pojď prosím, zkusit.“ Musím uznat, že diplomacie mu vždycky šla. Nabídl mi místo v křesle. Gesto pro lidi, nám bylo jedno jakou polohu zaujímáme. Přesto jsem přijala, bylo to... milé.

„Tak začněte,“ pobídla jsem.

„Určíme si pravidla,“ navrhl Eleazar.

„To zní rozumně,“ souhlasila jsem.

„Náš úkol je tě naučit odolávat lidské krvi, a že to nebude ani pro jednu stranu jednoduché,“ započal Carlisle.

„Mohli by jste si pospíšit, mám žízeň,“ upozornila jsem je.

„Jistě. Rovnou k věci. Rád bych s tebou dělal sezení, takovou menší duševní očistu. Aro se zmínil o tvé neodolatelné touze zabíjet jeden typ lidského plémě. Dále, co se týče tvého lovení..., aby jsme zabránili prolévání lidské krve a splnili tak Arova přání, nasbírali jsme dostatek zvířecí krve, kterou ti budeme přidělovat, dokud si nezvykneš na její chuť, pak pro tebe bude jednoduší lovit zvěř a ovládat touhu po lidské.“

Cože?! Němě jsem na ně zírala.

„Tím, chcete říct, že mě nepustíte ven?“ zeptala jsem se a doufala, že jsem se přeslechla.

„Dá se to tak říci. Mezi pravidla zařadíme i to, že ty nikomu v domě neblížíš a mi ti také nic neuděláme. Budeme se vzájemně tolerovat. Sezení by byla hodinu denně.“ Doplňoval informace Carlisle.

„Tak to nepůjde,“ zamítla jsem vyjednávání rovnou v začátcích. „Mám ráda svou svobodu a nehodlám tu týdny trčet zavřená mezi čtyřmi stěnami.“

Carlisle s Eleazarem jen zakroutili hlavou, ostatní se ušklíbali ve stylu – Já to věděl nebo já to říkal.

„Mám jiný nápad. Slíbím, že vám neuteču, stejně by se mi to brzo povedlo. Za to budu mít soukromí a vy klid. Odmítám pít zatuchlou starou krev a ještě navíc zvířecí. Stejně tak se mi nelíbí nějaké psychologické hrabání v hlavě, jsem upír, nemůžu se scvoknout. Ale aby jste neřekli, že se nesnažím, půjdu s vámi na lov zvěře.“ Upravila jsem podmínky s takovou jistotou, až jsem se sama sebe bála.

„Dobře,“ souhlasil Carlisle, asi poznal, že ze mě víc nedostane. „To by pro začátek mohlo stačit. Jen chci, aby jsi si uvědomila, že ti chceme pomoci. Jde i o tvou existenci.“

„Vy o mé existenci nic nevíte,“ vyprskla jsem, kdyby jste věděli, nejspíš by jste mě už dávno sami vykopli. „A teď mě omluvte, hodlám jít ven.“ Zvedla jsem se k odchodu.

Edward mě chytl za paži. „Právě si slíbila, že budeš lovit zvěř.“

 

 

- - -

Bello, copak neslyšíš jak tvoje srdce volá jeho jméno? Přímo řve a křičí na tvou duši.

I přes tu bolest toužíš po jeho objetí, po jeho rtech a dotycích.

On se za tebe každý večer modlí a trpí v náručí jiné ženy.

Proč neosvobodíš jeho křídla z toho zajetí?

Cožpak se to dělá? Kopat do někoho, kdo už je na kolenou...

- - -

 

 

„Ano, slíbila. Nikde však nebyla žádná zmínka o tom, že přestanu pít lidskou krev,“ osvěžila jsem mu paměť. Zavrčel na mě. Přesto mě jeho dotek hřál a zarýval se hluboko do mě.

„Tohle je neřešitelné...“ bavil se situací Laurent a Edward zesílil stisk i zavrčení.

„Já bych řešení měla,“ navrhla jsem a všechny oči se ke mě překvapeně otočili.

„Jaké?“ zeptal se Edward netrpělivě, dost ho frustrovalo, že mi nemůže číst myšlenky. Ale to bylo jen dobře.

„Vzdám se lidské krve, když mě políbíš,“ šeptla jsem a sklonila hlavu.

 

 

((-- shrnutí --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 16. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!