Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I „Nicota“ je věčná - 23. díl

222

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I „Nicota“ je věčná - 23. dílVyhlašuji anketu: Komu se tato povídka líbí a chce, abych v ní pokračovala dál, nechá komentík. A naopak...
Abych řekla pravdu, jsem zvědavá na výsledek. :o) Touto kapitolou si nejsem moc jistá.

10.03.2010 (11:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8338×

 

 

22. kapitola

 

Ano, tenhle den pro ně končí a nový nevysvitne. Otočila jsem se k odchodu, dál od těch, co mě měli milovat a já je.

 

 

- - -

Jak je jen osud zvrácený, nemá špetku smyslu pro humor.

- - -

 

 

 

Stála jsem uprostřed stromů a nemohla se hnout, najednou jako by les zčernal a já se začala bát jeho stínů. Znovu jsem se cítila jako malá ztracená holčička, lapená ve vlastním strachu. Říčka lesa se pro mě stala bludištěm nebezpečí. Věděla jsem, že nepřijde nikdo, kdo by mě objal a řekl: Už se nemusíš bát, holčičko. Jsem tu s tebou a vždy tě budu ochraňovat. Nemohla jsem se hnout, aniž bych se nebála vlastního ztracení. Schovala jsem se do dutiny jednoho mohutného kmenu a uši si přikryla dlaněmi. Nebyla jsem dostatečně daleko, aby mému sluchu nedolehl ten zvuk umírání. Šramot praskajícího dřeva na hranici dorážel na moje ušní bubínky a dusil mě ve vlastním pekle. Znovu se ozval praskot kamenů, jako když hodíte kámen do ohně a on žárem pukne.

Z dálky se ozývaly výkřiky, tentokrát patřily Rosalii, nikdy mě neměla ráda, přesto jsem jí takový konec nepřála. Ale tohle nebyl můj boj, byl jejich a já ho za ně vyhrát nemůžu, přesvědčovala jsem se.

Modlitby Isabelly se vznášely vzduchem. Ony umíraly pomalou a děsivou smrtí a já toho byla tichým svědkem. Vymíral skoro celý ženský rod nesmrtelných Cullenů. Jaká ironie... I já bych se zasmála, kdyby to šlo.

 

 

Andílek přiletí, očka Ti políbí,

Spanilá kráska spí...

Stínů lesů se nebojí, postaví se všem,

Ochrání tě na věky...

 

Esmé tiše zpívala Isabelle ukolébavku. Už jsem ji slyšela, jednou ji Rosalie broukala Is před spaním. Pevně jsem semkla rty, chtělo se mi křičet a přehlušit ty výkřiky a vypustit z nitra svou bolest...

Vřesk umírajících se rozléhal mezi stromy, zvěř hbitě uháněla od toho osudného místa smrti. Ano, smrt tu byla cítit na míle daleko, šířila se vzduchem jako mor.

„Proč? Proč to děláte?“ naříkala Esmé.

„Není tu, co jsme chtěli, tak se spokojíme s vámi.“ Dostala se jí odporná odpověď jednoho z mužů.

„Pro... pro co jste si přišli?“ brečela Isa. Hlas se jí chvěl, až jsem se divila, jak dokázala vyslovit celou větu.

„Pro tebe ne, malá. Chtěli jsme Isis, ale myslím, že ty jsi ještě sladší výhra než ona...“ vyslovil další nomád s odpornou slinou v hlase a mě se odporem jeho nechutného tónu zvedl žaludek.

 

„Chtěli jsme Isis... Chtěli jsme Isis... Chtěli jsme Isis...  Isis... Isis... Isis... Isis... Isis...“ znělo mi v hlavě.

 

Oni si přišli pro mě?

Ne, to není pravda, oni přeci nemohou... Ale proč by nemohli? Promluvil druhý hlas ve mě.

Srdce by mi v lidském těle bušilo, dokud by neprasklo pod náporem emocí. Smysl mi nedávalo jednání nomádů, něco v koutku mysli mi napovídalo, že je to past, ale já to ignorovala.

To uvědomění, že tam vedle kvůli mě umírají osoby a můžu za to jen já, to mě postavilo na nohy, ale já nedokázala udělat ani krok. Vždyť Victorie tenkrát také zabila mě a Jacoba kvůli nim. Proč by teď kvůli mně, nemohli zabít oni je? Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt... To je jediná spravedlnost, které se mi dostane. Už nikdy by se mi nedostala příležitost jim ublížit, aniž by padla vina na mě.

 

Les tmavl a já propadala temnotě. Esméin vzlykavý zpěv pomalu utichal a nahrazovaly ho výkřiky bolesti. Kdyby mi mohly téct slzy, vytvořila by se pode mnou řeka žalu. Edward měl pravdu, my upíři nemáme duši, jsme zasvěceni peklu. A ta moje už má rezervované místo. Nikdy už neuvidím svoje rodiče, René a Charlieho. Tolik jsem toužila je ještě jednou spatřit a říct jim, jak je miluji a že je mi to všechno moc líto, alespoň tam, na druhé straně. To mi nikdy nebude dopřáno a možná je to tak dobře, nikdy bych se jim nedokázala podívat do očí a vidět v nich to zklamání, které jsem jim přinesla.

 

Pláč ustal a já slyšela nehynoucí ticho. Zpěv ptáků už dávno ustal, zvěř se schovala do nor a ani vánek se neopovažoval vyvolat šum listí v korunách stromů...  Život v této části lesa ustal a nahradilo ho mrtvo. Nomádi už byli pryč a zůstala po nich jen zkáza. Až teď, jako by mi došlo, co jsem způsobila, já je nechala zemřít...

 

Padla jsem na kolena a tiše se modlila, ony nepatřily tam do té věčné tmy, ony měly být zasvěceny světlu. Jejich duše i mysl byla čistější, než některých lidí. Měly by být tam, tam na hoře, na noční obloze a jejich aura zářit v jedné z hvězd.

 

Tiše jsem se zvedla a vydala se na místo jejich konce. Hranice hořely před domem a oznamovaly tu strašnou zprávu o dění na tomto místě.

 

Lehce jsem našlapovala, jako by moje krůčky měly narušit posvátnost tohoto místa. Všude se válely kusy kamenného masa, jinde kus vlasů a kůže. Ani se ty zbylé ostatky nenamáhali uklidit. Odvrátila jsem zrak, něco jiného je se na to dívat, když ty osoby neznáte, ale já tyhle lidi milovala, i když jsem si to odmítala přiznat. Nenávist a láska mají mnoho společného.  Na zemi se válel Rosaliin náhrdelník s erbem Cullenů, zvedla jsem ho a pohladila jeho vrub. I mě měl takový skvost patřit... Z úst se mi vydral zmučený vzlyk a já se na ploše chladné zeminy stočila do klubíčka. Za pár hodin Cullenovi najdou toto místo a zjistí, že na věky ztratili své Já, v podobě svých životních partnerek a dcer. U toho jsem nechtěla být... Tolik bolesti a zármutku v jedné podobě.

K mé kůži dolehlo horko z hořící hranice, oheň byl tak blízko, stačilo se ho jen dotknout a ochutnala bych jeho žár a všechna má muka by zmizela mávnutím proutku. Už bych netrpěla na tomto světě, došla bych klidu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nevěřím v peklo a ani v ráj. Věřím v klid, ve věčný klid duše. Vždyť já už se v satanově hnízdě nacházím...

Oheň zaprskal a lehce propálil moje oblečení, jedna z jiskřiček se na mé ruce změnila v popel, jen v nicotnou šmouhu popela. Pozorovala jsem ten plamenný výjev přede mnou, měl tolik podob, s barvami si jen hrál. Natáhla jsem k němu dlaň a chtěla ho pohladit, na kusu klády dohořívala látka z Esmina kabátku. Znovu mi vyplynula na mysli její mateřská tvář a došlo mi, že dělám správně. Ano, beze mě jim bude lépe. Já už svou mstu dostala, přesto nebyla sladká, jak se říká, ale hořká. Její pachuť mi brněla na jazyku jako jed.

Postavila jsem se čelem a vykročila ke svému osudu, i když jsem věděla, že slzy, jenž tu padnou za mrtvé, nebudou pro mě, ani jedna mi nebude patřit. Pro ně jsem již dávno mrtvá a pohřbená, tam někde daleko. V hrobě na který jsem neměla odvahu se podívat, aby mi to nepřipomínalo prokletí mého věčného osudu. Za mě již nikdo truchlit nebude, jen plivnou do mého popela.

 

Pomalu jsem postupovala po hořící kládě do jejího nitra, látka na mých nohou hned vzplanula a postupovala po celém mém těle...

 

 

 

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 23. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře