Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I „Nicota“ je věčná - 24. díl

Alice and Jasper by Lareth

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I „Nicota“ je věčná - 24. dílAni nevíte, jak se sem bojím dát tenhle dílek. Mám strach z vašich reakcí...

19.03.2010 (19:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5983×

 

 

24. kapitola

 

Pomalu jsem postupovala po hořící kládě do jejího nitra, látka mých nohou hned vzplanula a postupovala po celém mém těle. Oblečení se měnilo v kusy ohořelého hadru, přesto se oheň mého těla ani nedotkl, sotva jsem ho cítila jeho teplo.

Ani po několika vteřinách jsem necítila bolest, jen horko a spáleninu. Uvědomila jsem si, že na Thomasovo tělo bylo za potřebí většího ohně a jeho tělo se v plamenech rozkládalo dlouho. Žár na kraji té hranice nebyl tak silný, aby mi ublížil, po pár vteřinách jsem sykla bolestí, přesto můj sluch zaznamenal slabý vzdech.

„Prosím, pomoz mi...“

 

Otáčela jsem se všemi směry a myslela si, že mě škádlí všichni blázni. To si se mnou tak moc hraje má nejapná fantazie? Nikde jsem nic neviděla. Zatřásla jsem hlavou, mám halucinace.

Před očima se mi nepromítal můj život, jak jsem čekala, ale jen jedna a ta samá mužská tvář, která se změnila do dívčí podoby a já hleděla přes tmavý dým na ležícího anděla.

Jeho tělo bylo poseto spousty oděrky, krev a bláto tvořilo jeho oblečení a ta vůně... Vehnala mi jed do úst. Z hrdla se mi vyrval mocný výkřik a já neváhala vyskočit z pekla a zachránit toho anděla.

Smetla jsem ze sebe zbytky hořících šatů a má jemně ožehnutá lýtka se začala samovolně hojit. Stála jsem tam, oblečení na mě viselo, sotva mě zakrývalo a já poklekla k Isabelle. To děvčátko umíralo, byla tak dobitá, že jsem jí odhadovala sotva pár minut života. Stěží držela svá těžká víčka od sebe, obě jsme věděli, že když je zavře, už nikdy se neprobudí.

 

„Pomoz mi,“ zašeptala znovu.

 

Ta zoufalá slova se mi zaryla do toho kousku ledu v mé hrudi, nedokázal jsem jí pomoci, sotva sama jsem měla co dělat, abych nezačala slízávat tu tekoucí krev z její pokožky

Položila jsem si její hlavu do klína a pohupovala s ní, jako s malým dítětem, v očích se jí objevili slzy. Jiskry života se jí z duhovek plaše vytrácely, jako by se bály toho strašného života. Tvář měla rozbitou a nateklou a ztěžka dýchala. Ona věděla, že umírá a že už nikdy nespatří svou rodinu, poznala jsem to z její pohledu. Pohladila jsem ji po tváři a ona mi stiskla ruku.

„Prosím... neopouštěj mě...“ prosila a celá se klepala.

„Neopustím,“ slíbila jsem jí a její srdeční rytmus byl tak tichý, že jsem ho téměř neslyšela. Bušilo tak tiše a nepravidelně, pomalu z ní vyprchával život...  „Bojuj, bojuj,“ šeptla jsem, ale jako by má slova vyšla na prázdno.

 

 

Přitáhla jsem si její bezvládné tělo blíž k sobě. Medové vlasy jí spadly do čela a po spánku jí skapávala krev. Snažila jsem se najít něco, čím bych jí zastavila krvácení. Po vteřině mi došlo, že je to zbytečné, ona stejně zemře.

Naklonila jsem se nad ni a ona na mě upřela své oči. Se zájmem si prohlížela mou odhalenou tvář, jako by mě obdivovala.

„J-jsi nádherná, ale já... já už tě někde viděla...“ vydechla a pokusila se mě pohladit po tváři. Její ruka však byla slabá a hned jí spadla k tělu.

Pokusila jsem se na ni usmát, ale šlo mi to ztěžka, jako bych své rty neovládala. Uvědomila jsem si, že budu poslední osoba na světě, kterou uvidí. Chtěla jsem jí něco říct, nějak ji utišit, ale vhodná slova jsem nenalézala. Co říct člověku, který před vámi umírá? Do očí jsem se jí nedokázala podívat. Mohla jsem jí pomoci, zachránit ji, ale zloba ve mě byla silnější. Přitom ona za nic nemohla. Byla tak nevinná, připomínala mi malé bezbranné dítě...

„Už brzy se setkáš s maminkou, čeká tam na tebe...“ vzlykla jsem a ve mě se vzbudila žárlivost a nenávist k té napůl lidské osůbce.

 

Ona brzy bude tam, kde chci být já...

 

To já bych měla odejít z tohoto proklatého místa, proč ona dostala ten dar, o který nestojí?

Isabella se prohnula v křeči a začala vykašlávat krev. Pár kapek dopadlo na mou kůži, jako označení mé viny, že to já mám na svědomí její smrt i ostatních. Podepřela jsem jí hlavu, aby se přestala dusit a setřela jí pramínek červeně ze rtů. Pevně sevřela mou dlaň a já věděla, že nechce, abych ji právě teď opustila.

Cítila jsem její strach z blížící se skonu. Byl všude. Přesto nechápu, jak může chtít mít u sebe někoho, jako já, zrůdu a vraha v jednom. V tom mi to došlo, neměla na výběr. Nechtěla zemřít sama a já byla jediná široko daleko.

„ Isis... řekni jim...“ nadechla se, „tátovy... miluju je,“ mluvila ztěžka a mezi slovy se musela vydýchávat, z očí se jí spustil proud slaných slz. Pohladila jsem ji po vlasech a srovnala její zlaté pramínky do roviny.

„To bude v pořádku, maličká,“ špitla jsem jí do ucha a ona se na mě vyděšeně podívala. Jako by vycítila můj úmysl.

 

Usmála jsem se na ni milým, přesto tajemným úsměvem... Touha v mém nitru se drala na povrch.

Olízla jsem si rty a zakousla se do jejího hrdla. Nebylo to jako u člověka, její kůže byla mnohem pevnější a ta krev... Byla tak sladká, její jemná chuť se mi rozplývala na jazyku...

 

 

Kolem byla jen tma a temno a já se z toho nedokázala probudit. Upíří smysly se vydraly na povrch a ovládaly mou mysl...

 

 

- - -


Zemřelo děvčátko, kolikpak mu bylo let?

Smálo se i plakalo...

Při své smrti se do nádherné tváře bestiálního vraha koukalo. Přesto její krása nepohasla a zář její nitro neztratilo, jen pomalu uhasínalo...

Moc dobře to vědělo, že umírat by nemělo.

Jak květ na vodní ploše plavalo a odplouvalo...

Snažilo se, aby každé její nadechnutí nebylo poslední. Vzduch v hrdle vázl...

TY!

Mohla si jej zachránit a nic neudělala, jak největší zbabělec ses skrývala!

Vrahu!


- - -

 

 

 

... přesto všechno jsem se ty pudy snažila zahnat do kouta a do jejího nitra vypustit co nejvíce jedu. Neměla jsem tušení, co to s ní způsobí, zda ji to zachrání, či způsobí nemilosrdnou smrt v utrpení.

 

Stěží jsem od ní odtrhla své krvavé rty. Podívala jsem do Isabellina obličeje, její oči se protočily a bylo vidět jen její bělmo, tělo se jí roztřáslo šokem a najednou nic. Její tělo ztuhlo a ochablo, z plic jí unikl poslední vdechnutý kyslík a její hrudní koš se už pod přívalem vzdychu nenazvedl. Isabella vydechla naposledy a její srdce v tom momentě ukončilo poslední úder...

Šokovaně jsem postupovala dál od jejího těla. Ona je mrtvá! Ta maličká zemřela. K rodině se přidala.

Mé tělo si přivinulo její mrtvé. Pláč se mi dral z hrdla, ale oči byly vyschlé, jak poušť na sahaře. Tak se má uctít mrtví?

 

Políbila jsem jí na čelo a víčka zaklesla k sobě.

 

 

- - -


Jak to jen vypadalo? Žena, jako dívka vypadajíc, skláněla se nad mrtvým děvčátkem ve svém náručí...

Všude okolo ní zbytky těl se válely, od kamenů neměly daleko.

Zpoza lesa otec děvčete se vynořil a to před sebou spatřil...

Žena upír, skláněla se nad jeho dítětem a z úst jí tekla její krev. Kdyby však její oči spatřil, pochopil by...


- - -


 

 

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 24. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře