Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I „Nicota“ je věčná - 5. díl

Twilight by Jelda


I „Nicota“ je věčná - 5. dílTak je tu další kapitolka. Není moc zajímavá, ale v dalších dílech se to konečně rozjede...

5,kapitola

Jed mi pomalu kapal z úst a já se k němu nakláněla. Byla jsem u něho tak blízko.. , stačilo jen překousnout tu jemnou kůži. Cítila jsem teplo jeho těla, které se nenápadně z jeho těla vypařovalo. Roztrhla jsem mu límec od košile a rty mu přejela po pulzujícím článku...

 

 

- - -

Život, existence, smrt ?

Toť otázka.

- - -

 

 

„Proč se nezabíjíš lidi?“ ptala jsem se ho. „Nechci být zrůda,“ odpověděl anděl.


Ta vzpomínka mě odhodila několik metrů daleko. Cestou to odneslo pár stromů, které zůstali zlomeně ležet. Postavila jsem se a až teď si uvědomila že mám pořád na sobě jeho bundu prosycenou jeho vůní...

Nemohla jsem to udělat, chtěl mi jen pomoct a já teď pomůžu jemu, rozhodla jsem se.

 

Letmo jsem se ho dotýkala a nedýchala. Zabalila ho do bundy a opatrně zvedla. Běžela jsem s ním okolo jezera v náručí. Už z dálky jsem viděla molo s člunem a menší srub. Zády jsem vrazila do dveří a nechtěně je vyrazila. ,„Sakra,“ uteklo mi.

Všude měl čisto i když trochu nepořádek. Na krbu byli v rámečcích fotky lidí, nejspíš jeho rodiny. Na jedné se objímal s blonďatou ženou a před nimi stáli usmívající se dvě děti, asi 15letá dívka a 10letý chlapec.

Položila jsem ho na menší gauč. V upíří rychlosti jsem zasadila dveře, rozdělala oheň ve vyhaslém krbu a našla lékárničku. Pořád jsem nedýchala když jsem mu ošetřovala ránu. Až když jsem vše od krve spálila, tak jsem se donutila nadechnout.

Pořád měl modré rty a jeho teplota se začala podobat mé. Neměla jsem čas se stydět, když jsem ho vysvlékala, měl vlhké i spodní prádlo. Muselo pryč a já poprvé spatřila nahého muže. Ne, že bych ještě neviděla mužské přirození. Ale to bylo něco jiného než z učebnice biologie. Kdybych byla člověk, byla bych rudá od hlavy až k patě, tak jsem to raději dál nezkoumala...

Zabalila jsem ho do deky a přešla jsem s ním dál do ložnice, všude byla spousta knih. V polici, pod postelí a i na nočním stolku.

Lehce jsem ho položila do postele a snažila se najít další věci čím bych ho mohla zahřát. Ve skříni v ložnici byly ještě další dvě deky a teplé oblečení. Do všeho jsem ho zabalila. Krb úplně hicoval.

V obývacím pokoji byl i kuchyňský koutek, který sloužil nejspíš i jako provizorní koupelna. Pod dřezem byla velká káď s obrovským hrncem. Vzala jsem ho a dala postavit vodu na horkou koupel. Potřebovala jsem ho zahřát.

 

Připadal mi jako malé dítě. Ležel mi v náručí a já ho koupala. Sykl když se ponořil do vody a já doufala že se neopařil, nerada bych ho uvařila jako rybu. Nedokázala jsem odhadnout teplotu té vody, tak jsem jí napůl smíchala se studenou.

 

Hlavu jsem mu opatrně držela nad hladinou. Po deseti minutách jeho tělo začínalo nabírat teplotu. Byl pořád v bezvědomí, tak jsem ho znovu zakryla do přikrývek a uložila.

 

Teď už to vše záleželo na něm.

 

 

- - -

Osud je jen hra.

Ve které se nedá vyhrát, jen neprohrát.

- - -


 

Seděla jsem v křesle převlečená do jeho velkého oblečení a četla si jednu z jeho knih. Jeho aroma mě lechtalo v nose a škrábalo v krku, jeho srdce mi hrálo tichou skladbu života..

Byla jsem na sebe pyšná, odolávala jsem... A já nechápala. Jsem novorozená, tak proč jsem ho nezabila?

 

Po nějakém čase se začal probouzet...

 

„Ty jsi víla?“ ptal se tiše.

„Ne, nejsem,“ odvětila jsem tónem jemné harfy.

„Anděl?“ ptal se dál. Já jen nesouhlasně zavrtěla hlavou a dávala si pozor na rychlé pohyby.

„Když nejsi anděl. Kdo jsi?“ ptal se dál. A podíval se mi do očí. A já pochopila že nechce znát odpověď.

 

„Prosím, řekni mi aspoň své jméno,“ prosil tiše a zoufale. Ale já tuhle otázku neměla odpověď.

Jediné co uteklo z úst bylo „ Is...  Já nemám jméno.“ Teď už ne. Nemám nikoho a nic, pro koho by to něco znamenalo..

 

„Isis...  Bohyně Isis,“ zašeptal a upadl do hlubokého spánku. Došlo mi že budu muset dojít, než se probudí a začne se vyptávat.

 

 

- - -

„Pane bože!“ vydechla dívka.

Před sebou spatřila božské stvoření, krása té ženy jí vyrazila dech.

Hnědovlasé stvoření s mléčnou pletí na ní koukalo rudýma duhovkama a s překvapeným výrazem. Chvíli jí trvalo než jí došlo, že v tom zrcadle před ní je ona sama...

- - -

 

 

 

 

((-- --))

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 5. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!