Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I „Nicota“ je věčná - 6. díl


I „Nicota“ je věčná - 6. dílPřidávám další dílek, snad se bude líbit. Bella se dostala mezi lidi, ale její stesk a prázdnota ji zlomili a ona hledá utěšení v mužích, jenž jí připomínají jejího anděla. Nechávejte komentíky ať vím zda mám pokračovat a nebo ne...

 

6,kapitola

- - -

„Pane bože!“ vydechla dívka.

Před sebou spatřila božské stvoření, krása té ženy jí vyrazila dech.

Hnědovlasé stvoření s mléčnou pletí na ní koukalo rudýma duhovkama a s překvapeným výrazem. Chvíli jí trvalo než jí došlo, že v tom zrcadle před ní je ona sama..

- - -


Byla jsem ještě v šoku. Sama ze sebe. To jsem nemohla být já! Nemohla. V tom odraze jsem viděla bohyni. Ne, sebe. Vždyť i Rosalie by mě závistí zabila.  A nic na tom neměnil fakt, že jsem oblečená ve velké pánské košili a v kraťasech, které mi složily jako kratší kalhoty a byla bez bot. Stejně se vše pod mými chodidly rozdrtilo neslyšitelně na prach. Ovšem když jsem běžela, ani vítr by mě nemohl dohnat, připadala jsem si jako když letím, mé nohy se ani nedotýkali země...

 

Toho člověka jsem opustila hned jak usnul, už nepotřeboval mou pomoc. Byl ještě den a já byla zpátky v hlubokém lese, kde i když svítilo slunce bylo pořád šero a já se zaměřovala na svou kořist, konečně jsem mohla volně dýchat. V hrdle mi pálilo a já se vrhla na zajíce aniž by jsem se ho obtěžovala napřed zabít. Ochutnala jsem jeho hořkou krev a v uších  mi znělo jeho zmučené pískání. Znechuceně jsem ho od sebe odtrhla a odhodila od sebe. Ještě žil, když dopadl na kmen stromu a  ozval se jemný praskot kůstek..  Na zem se podél stromu svezla jen zakrvácená nestabilní mrtvolka.

Přikryla jsem si oči, nemohla jsem se na to dívat. Neovládla jsem se a zabila zvíře krutou smrtí.

Bylo mi ze sebe špatně. Ta žízeň...

Utekla jsem po pár vteřinách narazila na větší zvíře...  Medvěd a ne jeden. Vedená instinktem jsem se vydala na lov. Tak dlouho jsem ovládala svou touhu po krvi a teď si vybírala daň žízeň..

Byli tři. Jedno mládě. Schovaní v útrobí jeskyně a spali zimním spánkem. Neměla jsem chuť si s nima hrát, tak jsem je nechala spát jednoho vytáhla ven a „křup...“ jeho krční páteř byla zlomená a já mohla s klidem ukojit svůj chtíč. Tak jsem to udělala i s těma dvěma. Byla jsem tichá jako myška, ani o mě nevěděli.

Konečně jsem začala normálně myslet a ta červená tekutina mě už neovládala. Byla jsem na sebe pyšná. První člověk a já ho nezabila..  Ten pocit vynahradil i toho králíčka.

 

 

- - -

 


Uběhlo pár let a já zatoužila po společnosti. Léta i roky mi splývali v jedno. Na čase mi vůbec nezáleželo. Moje prázdné chvíle vyplňovali moje matné vzpomínky. Potulovala jsem se většinou po lesích a samotách, nikdy jsem už na nikoho nenarazila, ani na člověka nebo na upíra.

Ta samota i přes to všechno jsem se pomalu jsem se přiblížila k jednomu městu. Připadala jsem si jako v ráji, ta vůně toho města byla omamující..  Slyšela jsem tolik srdcí a cítila tolik pachů, až mi oheň v krku propaloval hrdlo. Přesto jsem tu touhu dokázala ovládnout a naučit se žít mezi lidmi...

Teď jsem seděla jsem v baru na nějakém zapadlém místě v Los Angeles, kam se normální člověk bál vstoupit, prý je to město andělů  a já před sebou měla jen trosky lidí...

 

Přišel. Viděla jsem ho tu včera, skrytá ve stínu jsem ho pozorovala. Byl to mladý výrostek okolo dvaceti, který si myslí že mu patří všechno a všichni, povzbuzován bandou výtržníků. Takových jako on tu byli všichni.  Ale on...  Ty oči, byla to nejjasnější zeleň kterou jsem viděla, mastné vlasy v barvě medu, na obličeji se mu přes tvář táhla dlouhá jizva až ke rtu, která mu při úsměvu způsobovala pokřivený úsměv...  Připomínal mi mého anděla.

Chtěla jsem ho jen pozorovat. Seděla jsem na barové stoličce a dělala že piju nějaký patok.

K mé smůle si mě všiml. Nejspíš si mě spletl s prostitutkou. Vlastně nespletl, vydávala jsem se za ní. Díky tomu jsem sem zapadla. S černou latexovou minisukní, vysokýma kozačkama a  červeným topem, který odhaloval vše a ladil mi s duhovkami...  To šlo snadno. Nemluvě o mé kráse a vůni. Naštěstí tu všichni byli na mol, až skoro leželi pod stolem, tak mě nikdo neotravoval. Takovýhle místa jsem měla nejraději.

 

„Co ty tady, kotě.“ Přistoupil ke mě.

„Čekám tu na tebe,“ odvětila jsem mu. On jen na mě fascinovaně zíral, omámen mým hlasem.

 

 

 

((-- --))

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 6. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!