Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 4. kapitola

Já vím, trvalo to, trvalo! A věřte, že mě to moc mrzí, a že se moc omlouvám... Ale slečna 'Múza' si na týden odběhla jinam a mě nechala samotnou, bez jedinýho nápadu. Pak se zase uráčila přijít a během dvou dní jsem sepsala tenhle díl. Snad se bude líbit ;)
Jo a taky nám tu můžete zanechat komentář - ten se píše dole do toho bílýho okýnka, ju? Anup a CullenLily :o)
Ještě zakové malé oznámení: S Anup jsme se dohodly, že v téhle povídce NEBUDE EXISTOVAT otisk! Připadá nám to s tou láskou na první pohled malinko přitažené za vlasy... :)

Tyjo... musím říct, že mi bylo šoufl ještě hodně dlouho. A ten blb se tomu jen chechtal a házel do sebe jedno jídlo za druhým. Dokonce po mě sjel i ten zbytek hamburgru a pak se dal do dalších podivných věcí, který mu ta bárbína vyjmenovala, že dělají.

Ale fuj, já už na to nechci myslet! Kruciš, ještě teď mi dělá žaludek přemety, když si jenom vybavím kousek masa.

Naštěstí je to už za mnou a navíc... je dneska další den! Což znamená... no? Sprááávně! Druhý den našeho 'flaškovýho maratónu'!

,,Jacku! Jacku, vztávej!'' Tahala jsem Jacoba za rameno. Ježiš, ta jeho pila by fakt zabila aji medvěda!

,,Hmmm!'' ohnal se rukou, jak mě chtěl uklidit. To se mu docela povedlo, protože mě tou tlapou pěkně liskl.

,,Jáááu!'' třela jsem si tvář. ,,Ty psisko jedno!'' vrátila jsem mu ránu. ,,Vstávej, dělej!'' cloumala jsem s ním jako s pytlem brambor.

,,Co jé?'' zavrčel, ale oči neotevřel.

,,Musíš už vstát! Dneska je další kolo flašky! Tak děléééj!'' čapla jsem za deku, kterou byl přikrytej a vší silou jsem se ho snažila vymotat. U toho jsem ho omylem kopla do žeber.

,,Úúú!'' vyjekl.

,,Nevyj a sklapni!'' utla jsem ho. ,,A zvedni ten svůj zadek dneska to vyhraju já!''

Jack zvedl hlavu a rozhlídl se po autě. Ehm, co čekal? Najednou z něho ale vypadla otázka, která mě donutila vyvalit oči a vyprsknout.

,,To už je neděle?!'' zeptal se vyvaleně.

,,Ne asi, že? '' řekla jsem kousavě. ,,Celou noc's prochrápal! A já jsem nemohla usnout...''

,,Kolik je hodin?''

No tak to je výborný! Já se tady rozčiluju a on se mě jak klepnutej paličkou do hlavy zaptá, kolik je hodin! Kristepane, za co mě trestáš, že musím být sestra toho magora...

,,Půl desáté...''

,,Půl desáté!'' vyjekl, hlas mu vyskočil jako u právě mutujícího puberťáka. ,,Ježiši, co blbneš, Bello! Ti hráblo? Dyť je ráno!'' nadával a rozmachoval se rukama. Když se konečně uklidnil, bručivě dodal: ,,A já nikam nejdu!''

,,No Bóóóže, se z toho nepotenti!''

,,Půl desáté...'' opakoval si pro sebe pořád dokola, než zase usnul.

Jack chrápal a já jsem se zatím nudila. V hlavě se mi dokola honila jedna stupidní, ale přesto pro mě momentálně důležitá otázka: ,Co dělat v autě, když vedle mě spí brácha, kterej se pravděpodobně snaží svým chrapotem napodobit motorovou pilu?

Navíc... Forks je odtud asi dva kiláky. Tan dojdu tak za půl hoďky... Jenže už vidím Jacoba, jak se probudí pět minut po mým odchodu a bude vyšilovat jak nějakej můj rodič. To když to vezmu po čtyřech, bude to rychlejší... Jenže kde pak vezmu oblečení? Nahatá po městě pobíhat rozhodně nebudu a když si vezmu oblečení do tlamky, ještě si ho uslintám. Hhhhh! Proč musím mít já tak hroznej život?!

Sezení mě už fakticky přestávalo bavit. Jack vyposlouchal baterku u mp3 a ta jeho pila mým citlivým uším nelichotila. Ten člověk byl v minulým životě snad zabiják...

,,Jacku, krucinál! Už neštvi!'' dloubla jsem to vší silou do ramene.

,,Co zas?!''

,,Chrápeš už jak Billy!'' zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Tyjo, nechcu ho slyšet zařezávat až bude tak starej jak otec. Kruci, už teďka lituju chudáka Jackovi manželky!

,,Nekecej!'' zamrumlal pobouřeně a otočil hlavu na druhou stranu, abych ho už neotravovala.

,,Jacku!'' zaúpěla jsem. Už mě vážně nebavilo sedět na zadku a poslouchat ty děsný zvuky.

,,Co je?!'' vyjekl až jsem nadskočila.

,,Pojď už na tu flašku...'' spráskla jsem ruce v prosebném gestu. On si mě změřil pohledem a pravil:

,,A když půjdu, dáš mi už zítra pokoj?''

,,Jasně!'' vypískla jsem. Nechápavě zakroutil hlavou, ale z dek se vyhrabal.

,,Kolik že je teď hodin?" zeptal se mě.

,,Bude čtvrt na dvanáct!''

,,Hmm, to už by na to mohl být čas...'' zatvářil se, že mi dává bůhví jakou milost, když si jde se mnou střihnout.

,Mám se ti snad poklonit a políbit ruku?'

Všechno jsme udělali jako včera; postavili jsme se na tu vyježděnou lesní cestu tváří v tvář. Nastavili jsme proti sobě ruce v pěstích a Jack začal počítat.

,,Raz, dva, tříííí!''

Moje ruka zůstala sepjatá v pěsti. Nevěřícně jsem pohlédla na Jacoba. Dal nůžky, jóóó!

Začala jsem poskakovát jak blázen.

,,Ano, ano, ano!'' křičela jsem, nevšímajíc si Jackova kyselýho ksichtu a bručení.

,,Teď ti napařím takovej úkol, že se z toho poprdíš!'' vyhrožovala jsem, ale hrozivej tón jsem do toho vpumpovat nedokázala. Holt jsem měla radost jak pra... něco!

***

Během pěti minut už jsme se procházeli po Forks. A ať jsem si hlavu lámala jak lámala, nedokázala jsem vymyslet dostatečně zvrácenej úkol. Prostě mi to nemyslelo! A pěkně jsem kvůli tomu nervovala! Před Jackem jsem ale samo dělala mrtvýho brouka... Taky nemusí vědět, že jsem jaksi... v koncích? Schválně jsem ho tahala po obchdech, až se mě zeptal, jestli ho chci potrestat tím, že ho budu tahat po nákupech.

Až jsem najednou uviděla něco, co mi do očí vehnalo čertíky pomsty! Jakási bloncka, pěkná - ostře řezané rysy, hezky tvarovaný rty a postava, kterou by jí mohla závidět i Kate Moss (ehm, je to modelka, že jo?). Za ruku se vedla s nějakým svalovcem, kterej měl hubu od ucha k uchu. Tyjo, vlastně jsem se chvilku bála, aby se mu neroztrhla... Ale o to tady nejde. Jde o to, co jsem viděla...

Zrovna jsme stáli v autě před malým forksským supermarketem - tam jsem zahlídla tu blancku se svalovcem. Zrovna nakládali do svýho velikýho džípáku nákup... A to se to stalo! Moje pozornost se zaměřila na veliký plauto vajec, který právě dávali do tašky. A tak se zrodil můj úžasný a nelítostný plán...

,,Počkej tady!'' zavelela jsem. Můj mozek se hnal za vajíčkama, nemohla jsem se dočkat, kdy se konečně můj plán stane realitou... Kruci, ze mě se snad stává něco inteligentního! To byl fakt dobrej kec!; prej: kdy se konečně můj plán stane realitou. Se nezdám!

,,Kam deš?!'' chňapnl po mně zrovna když jsem vylízala z auta. Malinko jsem zakolísala a drcla jsem hlavou do střechy auta. S vražedným pohledem jsem se otočila zpátky na bráchu a přísně jsem zopakovala:

,,Počkej tady!'' slyšela jsem jenom zamručení a podivný mumlání, cosi jako o potrefené huse? Nevím, nezajímalo mě to. Totiž... je možný, aby někoho vajíčka hypnotizovaly? Mě se to tak totiž zdálo, a to jako dost!

Obchodem jsem prolítla jako tornádo. Zastavila jsem se jenom u těch vajec, kde jsem šlohla tři plata, který byly po třiceti a pak u pokladny. Tam jsem zaplatila a zase se hnala do auta.

Jack sjel plata potledem. Potom se podíval na mě - viděla jsem, že už tuší něco zlýho. S výsměšným obličejem jsem to ignorovala.

,,Jeď na hlavní a hlavně co nejdál od policejní stanice.'' Snažila jsem se tvářit neutrálně, ale šili se mnou všichni čerti. Možná, že jim aji andělé pomáhali. Vážně jsem se těšila na Jackův obličej, až mu oznámím, co jsem pro něho vymyslela! Jen ať si to pěkně vypije! Ještě jsem mu nezapomněla ten včerejšek, kdy jsem měla pocit, že mám žaludek nejen plnej k prasknutí, ale navíc ještě pětkrát přetočenej a naruby.

Domy se kolem našeho auta komíhaly a pomalu řídly. Uznala jsem, že tady je to pravý místo pro můj nebo spíš Jacobův úkol.

,,Zastav!" Jack po mně hodil pohledem, ale na krajnici.

,,Tak-'' začla jsem, ale on mi skočil do řeči.

,,Tak?!'' Ajajaj! Tak pán nám tady nervózní, no podívejme se! Neubránila jsem se ušklíbnutí. Tohle vážně polechtalo moje ego...

,,Jak jistě vidíš, tohle jsou tři plata vajec...'' usmála jsem se.

,,Bellino!'' zaúpěl Jack podrážděně, ,,nedělej ze mě debila!'' Jako by už nebyl...

,,No dobře. Takže... Ty budeš muset tohle VŠECHNO naházet na VŠECHNY projíždějící auta. Žádný vajco nesmí zbýt, jasný? Jinaks' úkol nesplnil a já jsem jedno kolo vyhrála...'' Jacob se zakřenil.

,,To nebude zas tak těžký..."

,,Aby ses nedivil!''

Společně jsme vystoupili z auta. Jacob obešel na mou stranu, aby se skryl za Rabbita. Během pár minut jsme se dočkali prvního cíle. Jack se vyzbrojil několika vajíčkama a začal házet. Musela jsem se řehtat - to auto bylo nechutně špinavý, navíc nadávky řidiče se daly vyslechnout na docela velkou vzdálenost i bez vlkodlačích uší a sluchu.

Čas plynul a vajíčka stále neúnavně lítaly vzduchem. I když měl být Jack v tomhle našem duelu můj nepřítel, nedokázala jsem se nesmát. Od těch řidičů jsem se naučila plno dalších sprostých slov, který jsem snad ještě nikdy neslyšela. Prostě žůžo!

Zrovna kolem projíždělo stříbrné Volvo. Jack se málem netrefil, protože ten řidič jel vážně jako prase. Vajco se rozplizlo na okně spolujezdce.

Rychle jsme se s Jacobem zase schovali za naše auto. Ale nedomysleli jsme, že by třeba někdo zastavil a chtěl si to s náma vyřídit. No... a to d se právě stalo.

Řidič C30 zuřivě dupnul na plyn až pneumatiky bolestivě zakvičely. Ááá, to mi trhalo srdíčko! Slyšela jsem, jak se zprudla otevřely dveře a následný vydupávání, který se až moc rychle přibližovalo.

,,Co to mělo znamenat?!'' zařval zrzek. Nééé, zrzek nebylo to správný slovo. Vlasy měl bronzově hnědý a ta tvář... Tvář měl andělskou a přitom tak děsivou... Jeho ostře řezaným rysům, dokonale rovnému nosu, krásné tvarovaným ústům a karamelovým očím teď vládla maska zuřivosti a běsnění. Ano, vypadal jako anděl zkázy... Tak hrozivý a přitom... krásný.

Bohužel až po několika vteřinách jsem si uvědomila, že ten, kdo přede mnou stojí, není člověk, ale náš uhlavní nepřítel. Upír.

V tu chvíli bych si za svoje předešlé myšlenky nafackovala.Pche! Prý krásnej... Smraďoch je to!

Okamžitě jsem si stoupla před Jacoba do obranné pozice. Jack je sice pošuk, ale je to moje dvojče, moje druhé já... Navíc jsem jeho starší sestra a tudíž je moje povinnost chránit ho.

Všechny moje smysly zareagovaly, svaly se naply. Celé moje tělo se začlo třást. Zuřivě jsem zavčela.

Najednou už jsem ale nestála čelem ke svému nepříteli. Ocitla jsem se za Jackovým mohutným tělem. Nebyl na tom o moc líp než já. Třásl se.

,,Co to-'' vypustila jsem ze sebe zmateně.

,,Ani se nás nepokus dotknout, upíre!'' zavčel brácha. Tón, který použil mě zamrazil v zádech. Z hrudi obou se ozývalo slabé vrčení.

,,Co to mělo znamenat?!'' ozval se znovu hlas toho... maníka. Hlas tak jemný, že vám i kosti v těle měknou. Nevědomky jsem se uvolnila ze svého ztuhlého postoje a krátkými krůčky obešla Jacoba. Koutkem oka jsem spatřila, jak se začal ještě víc třást.

,,Jacku! Jacobe, uklidni se!'' chytla jsem ho za ruku a začla ji slabě hladit. Upír po mně hodil pohledem. A rázem se jeho děsivě zuřivý pohled změnil. Jako by snad zjihl?

,,Jacku,'' pohlédla jsem bratrovi do očí, ,,to nesmíš. Slyšíš? Jacobe...'' Snažila jsem se o co nejlkidnější a nejpřesvědšivější hlas.

,,Tohle si nesmíme dovolit, Jacku. Ne tady. Musíš se uklidnit...'' šeptala jsem, oči zakleslé v těch bratrových. Cítila jsem vážnost téhle situace. Stojíme tu, naproti nás nepřítel. Navíc Jack se třepe, nechybí málo a přemění se. A to nejde. Ne pře lidma!

,,Jdi pryč!'' sykla jsem na upíra.

,,Ale-'' chtěl něco namítnout, ale já jsem to utla:

,,Zmiz!''

Cosi zamumlal a udělal dva kroky směrem ke mně. Zuřivě jsem se na něj otočila. Ať měl úmysl jakejkoliv, tohle bylo nebezpečný. Netušila jsem kolik toho Jack ještě unese. Navíc jsem se musela sama kontrolovat... I když mě zaráželo, že mě netráždí jeho pach. Spíš mi... voněl.

,,Neslyšels'?! Nevidíš, jak na tom je?! Vypadni!'' zakřičela jsem zoufale. Jeho obličej se stáhl.

,,Co když ti něco udělá?''

,,Ty-'' zařval Jack rozčíleně. Pevněji jsem mu stiskla ruku.

,,Já to zvládnu!'' ujišťovala jsem ho. ,,Jdi!'' přikývl a rychle zmizel ve svým autě.

Oddychla jsem si úlevou, ale hned na to se otočila k Jackovi.

,,Jacobe? Brácho... Už je to dobrý. Klid... Už je pryč...'' chlácholila jsem ho. Jindy bych z něho měla čurinu, ale teď ne. Teď jsem ho potřebovala uklidnit.

Třela a svírala jsem mu ruku v těch svých a opakovala, že už je všechno v pohodě. Cítila jsem po chvíli, jak třes jeho těla ustupuje, čelist se povolila. Pak zašptal:

,,Díky...''

,,To je dobrý,'' usmála jsem se, ,,radši pojedem.''

Společně jsme nasedli do auta a já s potěšením zjistila, že v platech zbylo ještě několik vajec. Což znamenalo, že jsem vyhrála...

Líbilo? Nelíbilo?

Budeme rády za jakýkoliv komentář ;)

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: