Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 6. kapitola

Předem říkám, že jsem připravená na jakékoliv nadávky a výhružky. Vím, že mi sepsání tohoto dílu trvalo strašlivě dlouhou dobu. A nakopala bych si za to, to mi věřte!
Takže se tímto moc omlouvám... Snad mi další díl nebude trvat tak dlouho.
Nebudu to okecávat, na konci dílu je všechno, co bych Vám chtěla říct ;).
Přejeme příjemné čtení - Anup a CullenLily PS: Tenhle díl je podstatně kratší než ostatní. Promiňte, a moc se nezlobte, prosím... ;o)

Následný ráno mě to už ale jako fakt přestávalo bavit! Jack v noci nehodil jedinou pilku a já kvůli němu taky ne... Doprkýnka, tohle mě už ale vážně sere! Debilní upíři! Debilní svět, debilní planeta! Co všechno dokážou posrat jedni pitomí upíři!

Vlastně se Jackovi ani nedivím! Co tady dělají? Co chcou?! To ty hnusný pijavice vážně dokážou jen otravovat život?! Nesnáším je! A hned jak dojdou do školy, tak si to s nima pěkně vyřídím!

,,Pusť mě k tomu, dneska chci řídit,'' řekla jsem odměřeně a soukala se na sedadlo řidiče. Jack nesouhlasně zavrčel. A dokonale mě tím vytočil!

,,Přesedej a neser mě!'' zařvala jsem. Tady mi nikdo bratra vytáčet nebude a zvlášť né nějaký přiblblý smradlavý pijavice!

Brácha na mě přkvapeně vykulil oči. Jo, pravda! Taková moc nebývám, ale když jde o rodinu, klidně se servu i do roztrhaní těla!

,,Dobře, dobře...'' zvedl ruce v obranným gestu. S pokývnutím jsme si přesedli a vyrazili ke škole.

Jen co jsme dorazili na parkoviště, rozhlédla jsem se po těch rádoby modelech. A co nevidím? Samozřejmě! Smraďoši na svých místech!

Jen co jsem je zahlídla, vyrazila jsem proti nim. Marná bráchova snaha zadržet mě - ani vrčení nepomáhalo...

,,Čau!'' pozdravila jsem je vztekle. Všichni jako by byli snad retadovaní nebo co. Jen podivně čučeli. Snad jen ta bloncka měla normální reakce a tiše si odfrkla.

,Tady mě snad vážně chce někdo naštvat...'

,,Co tady děláte?!'' vystrčila jsem bojovně bradu na znamení toho, že se teda fakt nebojím!

,,Chodíme do školy?'' vypravil ze sebe blondohřívák nechápavě.

Pane Bože! To jsou ale paka na ultimo! Vážně!

,,Takhle to nemyslím! Vy víte, jak to myslím! A nedělejte, že nevíte! Protože já vím, že vy to víte!'' rozčílila jsem se a pohazovala rukama. Hromotluk na mě vyvalil oči a pak se otočil na svoje sourozence. Nebo co vlastně měla představovat tahle pětice...

,,Co to říkala? Já to vůbec nechápu!'' stěžoval si uraženým tónem. Grr!

Sepjala jsem ruce v pěsti. Teď jsem teprce pocítila, co to včera dělalo s Jackem, vidět tady pěch pět inteligentů.

,,Ááá, doprčic!'' dupla jsem si. ,,Víte co?! Měli by jste odsud vypadnout! Všichni!''

,,A to jako proč?'' obrátil se na mě znovu ten "Pan Lví Hříva".

,,Protože-'' Chtěla na mě vychrlit, ať se na sebe podívají a jestli mají fakt tak vymytý mozky. Že jsou vlastně nebezpeční pro celou planetu! Jo, dobře! Možná jsem trochu hysterka, ale tohle je fakt na nakopnutí do rozkroku!

Musela jsem se zastavit. Teprve teď jsem si uvědomila, že celý tohle moje představení sleduje parkoviště plný zvědavých studentů... Hrom aby to toho!

,,Protože jste nebezpeční!'' našeptala jsem zuřivě, otočila se na podpatku a nasupeně si to kráčela zpět k Jackovi.

,,No týý vole!'' plácl se nevěřícně do čela.

,,Debilové!'' Neubránila jsem se odfrknutí. Takhle člověka rozčilovat už po ránu by mělo být trestný! A navíc mě vytáčí, že jsme v situaci, v jaké právě jsme... Teda to, že to nemůžeme říct smečce, protože ta slepičí prdel Sam by určitě Billymu kecl, že nejsme u mámi. Podvraťák jeden! A ostatním to taky nejde říct... Jak znám Setha, ten by si z toho samou radostí cvrkl, že jsme tady, a že jsou na obzoru noví upíři. Leah by to se svou zodpovědností hned šplíchla Samovi... Paul je horká hlava. Quil má zase dědouše v radě starších, takže by cítil povinnost mu to říct. No a nakonec naši dva zamolovaní prdlouši Embry s Jaredem. Teda... teď to vyznělo jako by to byly dva čtyř procentní, ale tak to fakt není. Jared má svou Kim a Embry Chloe... Jó kluci jsou to hezcí, ale přivést ukázat holku, to je nenapadne!

Ale teď nebudu řešit to, kdo je větší pašák. Teď chce mi chcou řešit upíři!

Neuvěřitelný, jak se od včerejška vyměnily role, co? Dneska jsem za toho pošahanýho nerva já...

S rázným dupavým krokem jsem se vydala na svou první hodinu angličtiny. Samozřejmě jsem kvůli pijavičkám přišla pozdě a učitel se na mě rozkřikl.

,,Blacková! Vy si snad myslíte, že je škola nějaká králíkárna! Jste napro-'' V tom někdo zlehka zaklepal na dveře. Ty se následně otevřely. A co nevidím?! Jasně... Upíří holka s upírákem!

Nevěřícně jsem vyvalila oči a nepříjemně se oklepala.

Bože, ty mě vážně nenávidíš, že? Ale víš co?! Já tebe taky ne! pošklebovala jsem se v duchu.

,,Dobrý den!'' zašvitořila ta malá. Hned v závěsu za ní šel hromotluk.

,,Čau děcka!'' zahulákal a zubil se jak zhulenej. Ježíši!

,,Dobrej!'' prskl profesor. Tý kráso, ten byl ale slušně rozladěnej! Chudák asi nevěděl, jestli na mě má být dál příjemnej jak prdel nebo jestli se přivítat s novýma studentama. Ten jeho těkavej pohled mezi mnou a těma dvouma mi dělal fakt dobře.

V tom se otevřely dveře a do místnosti vešel další z nich. Bronzovlasák.

,,Dobrý den,'' usmál se na profesora. No podivejme! Další buzna na obzoru? A já už jsem si říkala, že je v tom ten chdák Newton nějak sám...

,,Dobrý!'' skoro už zařval profesor. Abych ho ještě víc vytočila, sladce jsem zašvitořila:

,,Nazdar!'' Všichni jsme se přejeli pohledem. A najednou celá třída lehla v šílený smích. A ani já jsem se nemohla udržet. Tohle bylo tak trapný až to bylo směšný...

***

U oběda jsem s chutí zabodla vidličku do svýho bifteku.

Úúú, to by taková úleva! Myslela jsem, že v té biologii už vážně nevydržím a sežeru Bothkinsové všechny ty její šutry!

Jen co ale Jack přiklusal ze své hodiny na oběd, zatrnulo mi. Dokonce jsem i zapomněla kousat, nevěřícně jsem otevřela pusu a moje pracně rozmnělněné sousto se mi skutálelo po triku až k zemi. Můj brácha se normálně smál!

Při záchvatu a snažení se o naprosto nevinný a nenápadný pohled jsem svoje vypadené sousto kopla co nejdál od stolu. To ale kolem procházel jeden z Cullenů - ehm, bronzovlasák - a jak si to tak vykračoval, samozřejmě do té mé nadílky šlápl. Ujela mu na tom noha a jeho krok pořádně zakolísal.

To jsem nevydržela a vyprskla smíchem. Bohužel až pozdě jsem si uvědomila, že naproti mě sedí Jack a já přežvykuju hrášek...

Tyjo, scéna jak z nějaké komedie! V tu chvilku totiž do jídelny vkročil hromotluk a když to viděl, myslela jsem, že se regulérně uřehtá k smrti! Nedivila jsem se... Jackovi ta nová pleťová maska vážně sekla. A co teprv hromotlukův brácha! Podrážka mu pořád ujížděla a to jasně kazilo jeho jinak nezchybnou ladnou chůzi.

Hromotluk - doprkýnka, vážně bych si už měla zjistit ty jejich jména! No prostě ten vysokej si přisedl ke svýmu bráchovi. Po chvíli přišel i ten od pohledu nejnebezpečnější, ten s tou lví hřívou. Ale ty upíří holčiny nebylo jaksi vidět...

Až na konci přestávky na oběd dorazily. A ta bloncka měla hnusnou a velkou skvrnu na prsou! Ty vole! To snad vypadalo, jako by se jí tam někdo vyblil! No... No tohle!

Další záchvat smíchu se nenechal dlouho pobízet. V této chvíli bych jí byla schopná snad i litovat... Chudák. Vypadala vážně hrozně!

Když kolem nás ty dvě upírky procházely, vypadaly sakra nasupeně! O blondýně radši ani nemluvit. Vřela jako papiňák. Jack se i přes částečnej nános pleťovky chechtal na celý kolo.

Najednou se ozvalo vrčení.

Ty vole, tady je snad medvěd!

Zděšeně jsem přejela očima jídelnu. A nikde nic!

Doprčic, co to bylo?

A najednou mi to docvaklo. Blondýna vrčela a podivně se třepala. Vypadala, jako by byla zlostí bez sebe. A dorážela na Jacka!

Tak tohle neměla dělat!

Jen počkej, ty krávo! Já ti teprve ukážu, co je to vyčistit si ksicht v záchodku!

Zuřivě jsem vstala. Ta malá se zatím snažila klidnit blondýnu, ale to co jsem udělala ji snad ještě víc popudilo.

,,Rose, uklidni se... Je to jenom tričko. No tak, Rose...''

Jo tak Rosinka, jo?!

,,Nech mě, Alice!'' cedila skrz zuby.

Ty náno jedna! Kdo ti tady co dělá?

Se zatnutou čelistí a pěstmi jsem se vydala k Rosalii. Přes veškerej odpor vůči ní a jejímu druhu jsem ji chytla za ruku a před zraky všech studentů ji vedla jen z jídelny. Tohle prostě nenechám jen tak!

Ona se mi snažila vyškubnout a koutkem oka jsem zaznamenala, jak se i všichni ti modelové zvedli od stolu.

Když se za námi zaklaply dveře a my byly konečně na chodbě, vší silou jsem ji přitiskla na stěnu a chytla pod krkem.

,,Co proti nám máš, pijavice?!'' zavrčela jsem.

,,Všechny jen ohrožujete!'' sykla. Temně jsem se zachechtala.

,,My?'' řekla jsem výsměšně. ,,My že jsme nebezpeční?!'' Cítila jsem, jak začínám čím dál tím víc zuřit.

,,Tak nakonec tady budeme ti špatní my, jo?! My, kteří se snážíme chránit lidi právě před takovýma hnusnýma násoskama, jako jste vy!'' rozkřikla jsem se.

Najednou mě ale něco hrubě chytlo za ruku. Otočila jsem se a naproti mě stál do běla rozžhavený hromotluk.

Teda... to do běla rozžhavenej vážně sedí, Bell!

Teď bych se ho možná i bála. Vypadal, jako by mě snad chtěl na místě roztrhat a spálit...

Zuřivě mě odstrčil od blondýny a zakryl ji svým tělem.

V tu chvíli se ale stalo několik věcí najednou...

Moc mě mrzí, že jste čekaly na tenhle díl tak dlouhou dobu. Ale věřte, že jsem to vážně nedělala naschvál. Jednoduše mi teď ale psaní moc nejde... :(

Jestli Vás tenhle díl nudil, omlouvám se.

V každém případě bych Vás ale moc poprosila i za Anup o nějaké to ohodnocení, komentář... :)

A speciální zpráva pro uživatelku s nickem Dennii:

Na Tvé doporučení (nebo jak to nazvat) jsme se rozhodly poupravit děj povídky. Snad na ní i kvůli tomuhle "nehýbajícímu se" dílu nezanevřeš.

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 6. kapitola:

Boží!

Přidat komentář:

Nick:

Text: