Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - Úvod a 1. kapitola

Bella je v téhle povídce raubíř... Má bráchu Jacoba, bez kterého neudělá ani ránu. Co byste čekaly od dvojčat? Rodiče sourozenců se rozvredli, když jim byli pouhé tři roky. Matka odjela do Georgie a nechala děti Billymu na krku. On se ale jako otec vyznamenal! Dvojčata byla kvůli svým vylomeninám vykopnuta z La Pushské střední. Nic si z toho samozřejmě nedělají... Ti učitelé jsou přece tak blbí! Jednou mají Bella s Jacobem opět navštívit svou matku. Ale to se jim nelíbí. Belle kvůli tomu, že matku nesnáší, zato Jacob nechce omezit svůj jídelníček. Oba jsou přeci vlci! A tak se zrodí plán...! To ale do Forks přijíždí Cullenovi... Povídka je spoluautorská, píšu ji společně s Anup. No... spíš to funguje tak, že ona vymýšlí a já sepisuju. Anup je velký zlato a já jí chci poděkovat, že se do toho společně se mnou vrhla! Takže, příjemné čtení! CullenLily a Anup ;o)

,,Máš mě rád?'' zeptala jsem se provokativně svého bratra, bradu vystrkujíc. Odpovědí na mou otázku byl polštář, který mě plnou silou sejmul z postele.

,,Jááu!'' Třela jsem si bolestivé místo na hlavě, zatímco se Jacob svíjel v křečích smíchu na své posteli.

,,Jacobe Blacku! Já tě zabiju!'' vykřikla jsem a vrhla se na svého povedeného brášku. Tomu rázem na rtech zmrzl úsměv a snažil se přede mnou prchnout. U toho se div nepřerazil o práh, když vybíhal z pokoje.

,,Néé! Tati, pomoc! Né, Bello, nech mě, já už budu hodnej...'' volal bezmocně Jack, zatímco já jsem mu byla v patách, ruce natažené jako zombie. Chtěl si hrát? Tak ať! Teď je přeci řada na mně...

,,Tak dost vy dva!'' zahřměl na konci chodby autoritativní hlas našeho otce. ,,Dnes není čas na nějaké opičky, za dvě hodiny odjíždíte a ani nemáte sbaleno!''

,,Ale ta-''

,,Ne, Bello, nechci slyšet, že tě Jacob vyprovokoval. Jsi už skoro dospělá, tak se musíš umět slušně chovat a skousnout i takové věci, za které bys člověka jinak poslala hluboko do... ehm...'' zajíkl se táta a Jacob se začal znovu pochechtávat.

,,Prostě hluboko! A víš ty co, Jacku?''

,,Ano, otče?'' pravil a nyní jeho tvář vyzařovala hranou vážnost.

,,Pro tebe platí to samé!''

Naposledy se na nás přísně podíval, na patě se otočil a odešel. S Jacobem jsme po sobě hodili pohledem. Věděla jsem na co myslí, je jsem čekala, kdy to udělá. Se smíchem se rozběhl a já za ním.

,,Jen počkej!'' křičela jsem.

První kapitola

Dneska odjíždíme. Zase musíme za naší matkou. S tátou se rozvedli, když nám s Jackem byly tři roky. Mamka mě nechala i s bráchou otci na krku a našla si nějakýho amanta. Pak odešla z La Push kamsi do Georgie. Ani přesně nevím kam. Je mi to u zadku.

Chňapla jsem po jednom z kufrů a začla do něj házet svoje věci ze skříně. Jack mě zatím pobaveně pozoroval rozvalený na posteli.

,,Taky se ti tam nechce?'' uchechtl se.

,,Jo! A navíc... Co smečka? Oslabíme ji!'' řekla jsem popuzeně, ale Jacob se ještě víc zasmál.

,,Hele, neschovávej se za smečku. Já vím až moc dobře, -''

,,Co, Jacobe?'' utla jsem ho rychle, doufajíc, že nebude pokračovat.

,,Že ji nemáš ráda. Vyčítáš jí to.''

,,Buď tak laskav a nerozumuj mi tady, jo?'' řekla jsem podrážděně. Jeho věčně optimistická nálada už mi totiž docela lezla na nervy.

,,Neboj, už mizím, ty párky z lednice na mě už přímo volají,'' plácl mě po zadku, právě když jsem se skláněla pod postel pro další tašku.

,,Blbečku!'' vyjekla jsem, najednou rovná jako prkno. S povzdechem jsem si kecla na postel a hlasitě vydechla. Proč tam zase musím? Miluju La Push, né nějakou přiblblou Georgii! Jsem šťastná s naší smečkou, když můžu běhat po čtyřech... Když s Jacobem udělám nějakou nekalost... Tak proč zase musím k matce? Proč musím dlouhých čtrnáct dní sekat latinu? Nechci tam...!

V tom se dveře do pokoje opět rozrazily. Kdo jiný, než Jacob... samozřejmě. Z pusy mu čouhalo půl rohlíku s marmeládou, v ruce držel talíř s asi sedmi párky v rohlíku.

,,Jak ty chutě můžeš takhle kombinovat?'' otřásla jsem se.

,,V haludku che cho chejnak chechno chmíchá...'' mumlal s plnou pusou.

Zakroutila jsem nad tím hlavou. Sice se dalo čekat, že toho jako vlkodlak sní hodně, ale množství potravin, které za den spořádal bylo... závratné. Ani já, jako právoplatný člen Samovy smečky, jsem toho nesnědla tolik a tak často. I Leah toho u Emily na obědě do sebe nasoukala víc než já. Frustrující...!

,,Chceš sbalit?'' povzdechla jsem si.

,,Chože?'' vyjekl, až mu z pusy vylítl kus párku. ,,Vždyť jsi moje sestra!''

Plácla jsem se do čela a nevěřícně zakroutila hlavou. Může být na světě ještě větší blb?

,,Chceš sbalit věci do kufru?'' ptala jsem se a toho pečlivě dělila slova jako u největšího retarda.

,,Uff!'' vydechl si, ,,Sem se lekl! Né, nemusíš, nikam nejedu,'' na tváři se mu zase objevil obvyklý úsměv. Občas si říkám, že to musí mít od narození.

,,Cože?'' pro změnu jsem vyjekla já.

,,Ty nejedeš?! Jakto?'' vyvalila jsem oči.

,,No, nechce se mi absolvovat další dietní program... Však víš, matce by bylo divný, kdybych jedl tak, jak jím teď. A omezovat se nehodlám, protože to bych taky mohl umřít hlady! A tak jsem si řekl, že nikam nepojedem...'' zakřenil se.

,,Nepojedem?'' opakovala jsem přihlouple.

,,Jo, nepojedem. Teda jestli chceš, můžeš na ty dva -''

,,Nenene, v žádným případě!'' Na tváři se mu usadil ještě větší škleb.

,,Myslel jsem si to. A proto jsem vymyslel plán...''

Rychle jsem hupsla k němu na postel a Jacob mi začal vysvětlovat svůj plán, který spočíval v tom, že otci trochu poškodíme auto, aby nás svým tereňákem nemohl odvézt na letiště. Proto si s Jacobem budeme ,nuceni' vzít našeho Rabbita, kterého jsme si společně pěkně opravili. Jenže ,problém' je v tom, že naše auto je jen pro dva plus úložný prostor pro naše zavazadla, kterých nebude zrovna málo. Proto se s taťkou rozloučíme už před domem a na letiště, na které ani nepojedeme, se dopravíme jako dvě slušná dítka sami.

Prašule si s Jabobem už nějakou dobu spoříme a ukládáme pod madrace naší postele, takže s jídlem by to mělo být v cajku. A bydlení nám na čtrnáct dní obstará Rabbit. No a oblečení máme tolik, že by nám to stačilo na pět let dopředu. Do školy ale hodlám chodit. Ta legrace a škodolibost, když něco provedeme vyučujícímu je prostě... skvělá!

,,Tak jakej jsem?'' zeptal se Jacob a hrdě vypjal hruď.

,,V určitých směrech geniální!'' líbla jsem ho na tvář. ,,Ale teď už padej! Vypoj Billymu ten kabel od baterky, ten starej, ať mu to není nápadný, ale dávej pozor...'' kopala jsem ho ze dveří.

,,Počkéééj! A co můj rohlíček?''

,,Ten sním já. Makej, a ať tě otec nevidí!'' přibouchla jsem za ním dveře.

O ty jsem se pak opřela a svezla se do sedu. Tak jestli tohle vyjde, tak Jacoba miluju!

,,Krucinál, Bello, tos ty dveře zastavěla skříní, nebo co?'' bušil na dveře Jacob. Jaksi jsem si neuvědomila, že stále sedím jako pecka u dveří...

,,Dyť jo pořád!'' začla jsem se zvedat, ale když brácha zaznamenal jen trochu ustupující tlak na ten hloupej kus dřeva, zatlačil na něj tak, že vrazil do mého zvedajícího se zadku. Já jsem samozřejmě neudržela rovnováhu, překulila jsem se a hlavou ducla o pelest postele.

,,Jáááu! Ty si v tom snad libuješ, Jacobe!'' třela jsem si dnes už podruhé bolavou hlavu. A ten blbeček se samozřejmě zase začal hýkavě smát.

,,Osle! Ještě kvůli tobě budu blbá,'' stěžovala jsem si. Neušla mi Jackova poznámka.

,,Jako bys už nebyla...''

,,Hej, já jsem to slyšela! A neurážej mě. Klidně ti můžu nabít čumák...''

Jacob se zasmál mému dvojsmyslu a stáhl mě vedle sebe do rohu na zem.

,,Jak to šlo?'' optala jsem se.

,,Dobrý, ale docela šlo o kejhák. Málem mě chytil,'' odfrkl si.

,,Tebe? Všemocného Jacoba?'' zachechtala jsem se. Jack byl totiž pěknej podvraťák a to nejen v psí podobě. Jeho zvrácenost a smysl pro švindl byly ohromující. A taky... velice výhodné. Jen máloco se vyhlo jeho podfuku. Když jsme třeba jednou společně hodili petardu do školního záchodu... To byl teda rachot! Štěstí, že nás tehdy nechytli.

,,Jo! Starouš zrovna něco potřeboval v dílně, představ si to! A to tam pomalu ani nikdy nepláchne... A dneska najedno-''

,,Můžeme vyrazit?'' vrazil do pokoje Billy.

,,Tatííí... To se opravdu nikdy nenaučíš klepat?'' zaskuhrala jsem. Ten čokl vedle mě to ale zase úplně převrátil. S uchcechtnutím totiž pravil:

,,A z čeho jsme vznikli asi my dva...''

Za to jsem ho nelítostně dloubla do žeber, ale lehkému úsměvu jsem se neubránila.

,,Kde máte kufry?'' ozval se znovu táta, ale v zápětí si hned odpověděl. ,,Jó tady!'' popadl dvě největší zavazadla a zmizel. S Jacobem jsme se líně zvedli, popadli každý jeden kufr a vyrazili za otcem.

Když jsme s funěním naskládali všechny věci do kufru a nasedli, začalo teprve pořádný čoro moro. Když auto nechtělo naskočit, Billymu se z pusy hrnuly nadávky, jak z kulometu kulky.

,,Krucinál, hergot! Co to má znamenat, ksakru?! To se to musí porouchat zrovna teď! Hrom do toho!''

S Jacobem jsme se přihlouple uculovali, občas nám uklouzlo škodolibé uchechtnutí. Naštěstí si toho ocko nevšiml.

,,Otče,'' poklepal Jacob taťku po rameni, ,,ať tě z toho netrefí šlak. Radši si vezmeme Rabbita a na letiště dojedeme sami,'' usmíval se jak měsíček na hnoji. Já jsem jen bláznivě přikyvovala.

Billy se na nás otočil a měřil si nás rentgenovým pohledem. Tušil zradu, bylo mi to jasný. Za ty roky už si na to zvykl.

,,Neudělali jste s tím autem náhodou něco vy?'' vypálil.

,,Nééé, tati!'' kývali jsme na znamení nesouhlasu hlavami. Bylo to nanápadné asi jako pěst na oko.

,,Jestli zjistím, že v tom máte prsty, tak si mě nepřejte...''

Vylezl z auta a pakoval ven naše kufry. S Jacobem jsme se na sebe jen usmáli a šli pomoct.

,,Mějte se tam hezky a volejte! Kdyby něco, tak klidně i ve tři ráno, to je jedno...'' objímal nás taťka pořád dokola. Někdy mi svou starostlivostí lezl na nervy. V rodičovství byl... jaksi citlivý. A v jistých ohledech starostlivý. Nemám mu to za zlé, ale když jste sedmnáctiletý adolescent s občasným chováním puberťáka, háklivý na své soukromí, občas přecitvivělý, náchylný k nervování a navíc měnící se v obrovského vlka, tak není tenthle přístup úplně správný...

Táta mě naposledy políbil na čelo. Společně s Jacobem jsme nasedli do našeho auta, zamávali taťkovi a odjížděli od našeho rodného domku. Odjížděli jsme z La Push na čtrnáct dní do Forks. Parádní výlet!

Když jsme s Jacobem najeli na hlavní silnici, neubránili jsme se smíchu a spikleneckému plácnutí.

Holt jsme si to dobře zařídili...

Shrnutí       2. kapitola

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - Úvod a 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: