V této kapitolce je setkání Upírů a Vlkodlaků. Přeji hezké čtení :)
02.02.2010 (18:15) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1793×
17. kapitola
Edward
Dojel jsem k domu. Alice musela vidět, že se blíží, všichni už stáli před domem. Byl jsem poslední, kdo chyběl. Emmett přišel k mému autu s úsměvem od ucha k uchu.
„Edwarde, ty divochu. Zase tě Tanya dostala?“ Nechápal jsem o čem mluví, ale jeho myšlenky mi daly odpověď. Podíval jsem se na kapotu auta a málem to se mnou seklo. Přesně uprostřed byly dvě velké promáčknuté díry. Emmett položil dlaně do těch míst a všem ukázal, jak to muselo vypadat. Chytl jsem ho za paži a strhnul na stranu.
„To nebyla Tanya.“ S neskrývanou radostí to musela Alice vykecat.
To se už po nás dívali opravdu všichni se zájmem. I Esmé se v hlavě ptala, kdo to byl.
Od dalšího vysvětlování nás vytrhli vlci.
Uslyšel jsem první myšlenky jednoho z nich. Musel to být ten od Belly, protože věděl, že ho uslyším.
„Dva z nich se promění. Chtějí s námi mluvit, jako lidé,“ vysvětlil jsem, co se chystá.
Za chvíli vyšli z lesa dva kluci, co vypadali, jako by chroupali steroidy večer u televize místo chipsů. Emmett si jen pomyslel, že by mohla být legrace s nimi bojovat v lidské podobě. Mě spíš vyděsilo to, že jeden z nich se dotýkal mé Belly.
Začínal jsem zuřit. Ani jsem si nechtěl představit, jak to muselo vypadat, když jí dělal to, co já před chvíli.
Z mého zamyšlení mě vyrušily myšlenky, které mi detailně ukazovaly to, čemu jsem se tak bránil. Zuřil jsem ještě víc. Přehrával mi do detailu jak trpěla, když jsem jí opustil. Ukázal mi, jak vypadala, když se milovali poprvé. A pak každé další milování. Ale najednou mu uniklo něco víc než chtěl. Bella při tom říkala mé jméno.
Takže nezapomněla? Budu muset se hodně snažit, aby mi odpustila.
Jacob
Já a Sam jsme se proměnili a šli tam jako lidi. Ostatní byli rozptýlení po lese a kryli nám záda.
„Jsme rádi, že se můžeme domluvit. A tím předejít zbytečným problémům,“ pronesl na úvod doktor.
„Jo, to my taky. Jsme teď na vašem území a nechceme se tady déle zdržovat. Přejděme k věci.“
Koukal jsem na Edwarda a vzpomínal jsem na Bellu. Měl jsem chuť mu to pořádně osladit. Prvně jsem mu ukázal, jak trpěla. Pak naše milovaní. A další a další. Bohužel jsem se neudržel a utekla mi myšlenka na to jak řekla jeho jméno.
„Určitě už víte, že dva členové naší smečky bydlí tady ve Forks. Hlavně nám jde o utajení, jako vám. Šerif nic netuší a chceme aby to vypadalo nenápadně.“ Doktor přikývnul, že souhlasí a Sam pokračoval.
„Takže to vidíme asi tak. Hranici měnit nebudeme, dům jsme vybrali tak aby byl hodně blízko k La Push. Bohužel Seth musel nastoupit do zdejší školy, ale ví jak se má chovat. A co se týče Belly, tak je na ní jestli vás v domě bude chtít nebo ne.“ Já osobně jsem byl zarytě proti, aby mohli do toho domu, ale co jsem mohl udělat.
„Myslím si, že vaše požadavky jsou v pořádku a za svou rodinu souhlasím. Své děti upozorním na vhodné chování ke svému spolužákovi.“ Jediný doktor a jeho žena se tvářili, že je vše v pohodě. Za to ostatní měli co dělat, aby po nás neskočili.
„Ještě se chci zeptat na problém s Viktorií, co mi Bella naznačila.“ Doktor nás ještě zastavil. Sam se otočil a ještě pokračoval.
„Nedávno jsme zabili tu černou pijavici, co chtěla oddělat Bellu, tak to vám snad nevadí. Chránili jsme člověka.“
„Laurent?“ Oba jsem kývli, že jo.
„Když bude na vašem území, tak ji lovte nebo nechte jít. Když se ukáže u nás jdeme po ní, své území budeme chránit nadále. Tady nám práce skončila. Bella je pod vaší ochranou pokud máte namysli tohle. Když bude u nás tak se o ní postaráme.“ Už jsme byli skoro u lesa, když jsem uslyšel své jméno.
„Jacobe?“
Otočil jsem se za tím hlasem. Volal na mě Edward.
„Opravdu děkuji, že jsi mi to ukázal. Teď vím, jakého mám soupeře. Sice nechápu, proč se o ní tak snažíš, když jí ani nemiluješ, ale jak chceš. Budu bojovat. A fér to nebude.“
Chtěl jsem mu něco říct nebo po něm skočit, ale Sam mi v tom zabránil. Udělal jsem dva kroky k lesu a už jsem běžel po čtyřech.
Běžel jsem lesem až Lea mě zastavila. Chtěla ať s ní jdu domů. Asi měla strach abych nešel zpátky a neudělal nějakou blbost. Byl jsem tak unavený, že jsem souhlasil. Ještě v lese jsme se proměnili, aby nás Charlie nemohl vidět. Vždycky jsme tam měli oblečení. Za chvíli nás dohnal Seth.
Vyskočil jsem k Belle do okna. Už ležela v posteli, ale nespala. Plakala do polštáře.
Bella
Cestou k domu jsem si přehrávala to, co se před chvíli stalo. Edward už se nesnažil se mnou navázat řeč. Pochopil, že se s ním bavit nebudu. Navíc jsem začala cítit bolest na noze a to dost silnou bolest. Zastavil před domem a ještě se mě zeptal.
„Asi za tebou nemůžu, když jsou tam ti vlci, že?“
„Musím si to v hlavě všechno utřídit. Však se uvidíme ve škole.“
Vystoupila jsem z auta, ale už jsem se ani neotočila. Bolest mi to nedovolila. Došla jsem k hlavním dveřím o které jsem se opřela, aby to vypadalo, že hledám klíče. Nevěděla jsem jestli už odjel nebo se ještě dívá. Vešla jsem do domu a hned jak za mnou zaklaply dveře, tak jsem se složila na zem.
Teď mi docházelo co všechno mě bolí. Na nohu jsem už zase nemohla došlápnout, na stehně budu mít modřinu, ale pořádnou a podle všeho mám naražené žebra.
„Bello co se ti proboha stalo?“ Našla mě tady Sue. Naštěstí ona. Kdyby to byl Charlie tak nevím co bych mu řekla.
„Sue, prosím tě, nikomu to neříkej.“ Snažila jsem se zvednout. Sue mi pomohla a dovedla mě až do pokoje. Sedla jsem si na postel a prohlížela si ruce na kterých se pomalu rýsovaly modřiny.
„Bello, jestli se ti to stalo, tak jak si myslím, tak nic neříkej, ale jestli ti někdo ublížil tak mi to řekni.“ Utírala jsem si své slzy, co se mi kutálely po tvářích. Nebyly to jen slzy bolesti, ale hlavně toho co se stalo. Teda spíš toho, jak se to stalo.
Svlékla jsem se a lehla si do postele. Neměla jsem sílu jít do sprchy. Přikryla se dekou a snažila se usnout.
Najednou mě vyrušil šramot u okna. Otočila jsem se tím směrem a uviděla Jaka. Toho jsem dneska opravdu nečekala.
„Bell, nespíš? Nechtěl jsem tě vzbudit.“ Přilehl si ke mně do postele a ze zvyku se zavrtal pod deku. Objal mě kolem pasu a hlavu mi zabořil do vlasů.
„Jaku, já jsem tak pitomá. Byla jsem dneska s Edwardem.“ Vzlykala jsem, jak malá holka.
„Šššš Bell, já to vím. Řekl mi o tom. Přišel jsem se podívat jestli jsi v pořádku. A teď už spi.“
Přitáhl si mě ještě blíž a já únavou usnula.
Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 17. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!