Všechny co čtou tuhle povídku moc zdravím. Tady se dozvíte něco o vlkodlacích. A všem moc děkuji za komentíky
05.02.2010 (10:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1674×
18.kapitola
Jacob
Ráno jsem se probudil hodně brzo. Spal jsem snad jen tři hodiny. Stejně jsem musel odejít. Podíval jsem se na Bellu a zhrozil se. Celé její tělo bylo jedna velká modřina. Zakryl jsem ji dekou a raději šel.
Co kdyby tu přišel Charlie. Chudák by se zhrozil. Já vedle Belly co vypadá, jak by dostala nakládačku.
Ještě jsem si chtěl zajít na záchod ať nemusím občurávat stromy v lese, jak nějaký čokl. Otevřel jsem dveře do koupelny, ale v tu chvíli se otevřely dveře naproti. Zůstal jsem stát ve dveřích a čekal Leah, ale místo ní vešel úplně cizí kluk.
„Aha… no… já...“ koktal až byl k smíchu. Usmál jsem se a jen kývnul. Nechtěl jsem mluvit, abych nevzbudil Bellu. Zavřel jsem dveře a přešel k oknu. Takže zase jako pejsek.
Později mi bude muset Leah vysvětlit kde ho tu sebrala, když byla semnou na pláži a pak u Cullenů.
Bella
Probudilo mě slunce, které mi svítilo přímo do obličeje. Chtěla jsem se otočit na druhý bok, ale bolest mi v tom bránila. Lehce jsem si rukou přejela přes žebra. Sykla jsem bolestí. Prohlédla jsem se a zhrozila se. Celé tělo jsem měla jako velkou modřinu. Vybavily se mi všechny okamžiky, ale ani jeden který by naznačoval, že mi nějak ubližoval.
„A sakra. To nezatajím.“ Šla jsem do koupelny. Dala si sprchu a vrátila se do postele. Rozhodla jsem se, že raději zůstanu v posteli. Když budu ležet tak se nemusím hýbat a hlavně mě to přestane bolet. Po chvilce jsem uslyšela klepání na dveře koupelny. Takže to mohla být jedině Leah.
„Můžeš.“ Vešla dovnitř a culila se jako malé dítě na pouti, když mu koupíte cukrovou vatu.
„Nestalo se ti něco? Vypadáš nějak divně. Tak, jako šťastně. Leo ty ses zamilovala!“ vytřeštila jsem na ní oči.
„No, ne úplně, ale řekněme, že jsem tu měla v noci společnost a dobře jsem si jí užila.“ Opravdu vypadala jinak. Sedla si ke mně na postel. To bylo poprvé co jsme si spolu povídaly.
„A můžeš mi prozradit kdy jsi to stihla?“
„Když jsem se vrátila z LaPush tak jsme šli tady a on pak stejně usnul, tak jsem šla na tu schůzku a pak jsem se vrátila.“
„Leo, jak to bude s tebou? Ty se taky jednou otiskneš?“
„Tak to nikdo neví. Mamka se toho bojí. Když byla s naším tátou, tak si myslela, že budou spolu napořád. No a pak se táta otisk po dvou dětech.“ Koukala jsem na ní a skoro nevěděla co říct.
„To mi už řekla Sue. Ale prvně jsem si myslela, že váš táta umřel nebo tak něco.“
Prohlídla si moji ruku, která nebyla přikrytá a hned se toho chytla. Stáhla mi deku a podívala se na mě.
„Takže je pravda, že jsi byla včera s tou pijavicí?“
„Jak to víš? A kvůli mně mu tak neříkej, prosím.“ Do očí se mi draly slzy. Musela jsem brečet nad svou hloupostí.
„Jacob ho vyprovokoval svými myšlenkami na tebe, jak to děláte. A on pak řek, že o tebe bude bojovat a že už s tebou byl nebo něco v tom smyslu.“
„To se tím jako chlubil?!“ To by přece nebyl Edwardův styl.
„Tak víš přece, jaký Jacob je.“ Aha, ona mluvila o Jakovi.
Konečně se zvedla a měla se k odchodu.
„Bello, nebreč ani jeden za to nestojí.“ A odešla.
Zůstala jsem ležet v posteli a čekala až Charlie odejde na ryby, jak měl v plánu. Někdo zaklepal na dveře.
„Ano?“ Koukla jsem tím směrem a čekala kdo vejde.
„Bell, nesu ti něco k snědku. Lea mi říkala, že jsi vzhůru a Charliemu jsem řekla, že ti není dobře.“ Podala mi tác s jídlem. Otevřela mi okno a pokoj naplnil čerstvý vzduch.
„Moc ti děkuji. Už jsem začínala mít hlad, ale neměla jsem odvahu sejít dolů.“
„Jak ti je? Nepotřebuješ něco?“
Pořád jsem nemohla pochopit ten její klid. Byl neuvěřitelný. Mě přijít domů někdo takhle zřízenej tak nevím co bych dělala.
„Sue, jak můžeš být tak v klidu? Tobě se to zdá normální? Se na mě podívej.“ Odhrnula jsem deku a natočila se tak aby mohla vidět tu příšernou modřinu co jsem měla nad ortézou a táhla se až pod zadek. Když jsem se chtěla zhluboka nadechnout, tak jsem se dusila. Opravdu na mě byla podívaná.
„Bell, co mám jako dělat? Dát ti na zadek? Ty sama sis vybrala tenhle život. Sice nevím, jaké je to být s upírem, ale vlkodlaci taky nejsou vždycky něžní, jako beránci. Byla jsem až překvapena, že ti ještě Jak neudělal něco podobného. Když jsem byla se svým bývalým manželem kolikrát jsem ráno nebyla schopná vstát z postele. Ale milovala jsem ho.“
Koukala jsem jako blázen. Tak Edward věděl,že se mi může stát něco podobného? Proto mě vždycky chtěl chránit před vlkodlaky.
„Sue to jsem nevěděla. Jacob byl vždycky takový něžný. Nikdy jsem neměla ani modřinku. A to jsou všichni takoví?“ Kupodivu mě tahle debata zajímala.
„To není přesné, že jsou všichni takoví, spíš jsou nepředvídatelní. Jen si vzpomeň na Emily. Ona je Samovi tak oddaná, že si to nepřipouští a nalhává si, že je v pořádku. Jednou jsem jí musela ošetřovat a věř mi, že vypadal hůř než ty teď. To byly začátky, když byl Sam ještě jediný. Pak když se přidávali k němu ostatní, tak se dokázal ovládat. Možná právě zkušenosti ostatních poučily Jacoba co má a nemá dělat.“
I po tom co jsem si teď vyslechla jsem se nedokázala Jacoba bát.
„Moc děkuji, že jsi mi to řekla. O takových věcech si nemůžu povídat s holkami ve škole. Sue, jsem opravdu moc ráda, že si táta vybral právě tebe.“
Objaly jsme se, jako správné kamarádky. Zase jsem sykla bolestí, když se dotkla mých žeber.
„Bello najez se. Donesu obvaz a stáhnu ti ty žebra. Pak se můžeš přidat k Sethovi kouká na filmy dole.“
Byla jsem ji nesmírně vděčná za to, jak mi pomohla. Teď jsem věděla jedno, Edward mě takhle nesmí vidět.
Edward
Hned potom co vlkodlaci odešli jsem se rozběhl do lesa na opačnou stranu než oni. Běžel jsem hodně daleko, jako bych chtěl před tím vším utéct. Vyběhl jsem na velkou skálu a pozoroval krajinu.
Přemýšlel jsem nad tím vším co jsem viděl. Přesně nad tím co mi ukázal ten pes. Jak jsem vůbec to mohl dovolit, aby se ten čokl jí dotýkal? Kdybych tady zůstal a nikdy neodešel, tak by se nemusela s ním zahazovat.
„Edwarde pojď domů.“ Tak to jsem to musel hodně zkazit když za mnou přišla Esme.
„Nemůžu, Esme proč si přišla? Chceš mě litovat?“
„Edwarde, já nevím co se stalo. Jediné co vím, že nechci ztratit syna.“ Objal jsem jí. Mám jí rád, jako svou skutečnou matku.
„Esme. Jsem zrůda. Včera jsem byl s Bellou. A k tomu mi pak ten pes ukázala co sní dělal a to jak jsem jí ublížil. Esme já jí miluji.“
„Edwarde a mluvila s tebou?“
„To je to. Mluvit se mnou nechtěla. A pak jsem se s ní miloval. Ale ne tak, jak bych chtěl.“
„Takže to auto, to nebyla Tanya, ale Bella? Edwarde to bylo nezodpovědné. Vždyť je člověk.“
Tak s tím mi moc nepomohla. Teď jsem se cítil ještě hůř.
Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 18. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!