Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 25. díl

10.03.2010 (19:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1678×

25. kapitola

Jacob

„Jaku, pohni si!“ křikl na mě Sam. Čekal na mě v autě spolu s Embrym a jeli jsme k Sethovi na grilovačku. Původně jsem chtěl tam jen zaběhnout, ale ukecali mě. Jeli jsme slušně autem. Chtěl jsem se zeptat Sama, proč jede sám, ale nechtěl jsem ho dráždit. Bylo mi jasné, že Emily nechce být ve společnosti Belly.

„Seth mi volal před hodinou, že tam budou Belliny kamarádky ze školy,“ s nadšením nám sděloval Embry. Znělo to zajímavě. Chtělo by to zase na chvíli holku ať se nenudím.  Dojeli jsme k domu a šli na zahradu za dům. Bella stála u velkého stolu a připravovala skleničky. Šel jsem rovnou za ní jí pozdravit.

„Ahoj Bell,“ pozdravil jsem jí a sklonil se k přátelskému polibku na tvář.

„Ahoj, Jaku!“ vypískla radostí a vrhla se mi kolem krku. Objal jsem jí a ucítil zvláštní pocit. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi chyběla. Jsem hlupák, že jsem tak hrdý na to abych se o ní dělil, ale stejně nemůže mít oba.

„Chyběl si mi. Špatně se mi spí, když nemám u sebe svoje soukromé topení,“ řekla mi s úsměvem.

„Teď máš v noci omrzliny, co?“ zeptal jsem se trochu jedovatě. Bella se otočila a dál se věnovala své činnosti. Neodpověděla mi, ale asi ani nebylo mluvit o čem. Na zahradu přišly dvě holky a kupodivu velice pěkné holky.

„Doufám, že nás představíš,“ dloubnul jsem prstem do Belly, aby mě vůbec vnímala.

„Jaku, už je znáš. Neudělej si ostudu, to je Angela a Jessika,“ potichu mi napověděla. Kdo si má pamatovat všechny pěkné holky, ne?

„Ahoj Bell. Přinesly jsme víno, kam ho máme dát?“ švitořily ty dvě skoro dvojhlasně.

„Zdravím, dámy. Dovolíte abych vám pomohl?“ zeptal jsem se zdvořile. Podle jejich výrazu ve tváři nebudou těžká kořist. Bella říkala, že jedna je Jessika, ale která? Zjistíme. Není problém.

„Jak se daří, Jess?“ zeptal jsem se a čekal, která odpoví.

„Fajn,“ odpověděla ta na pravé straně. A teď si jen vybrat. Ještě jeden pohled na pravou stranu, na levou stranu a už mám vybráno. Zůstanu u té Jessiky.

Po chvilce jsme spolu seděli sami na lavičce a já už jazykem prozkoumával její ústa. Starší holky, když nejsou zadané, tak jsou asi zoufalé, protože hrozně jednoduše podlehnou. Ano, mám rád starší holky.

„Tak Jess kam se chystáš na školu?“ zajímal jsem se o její osobu a by to nevypadalo, že mi jde jen o jedno.

„Ještě nevím, mám přihlášky na tři školy. Nedáme si něco k pití?“ zeptala se mě.

„Jasně, dojdu pro něco.“ Odešel jsem do domu. Bella byla v kuchyni a chystala salát.

Nevím co to do mě vjelo a ani proč jsem to udělal, ale začal jsem jí líbat. Byla to úplná blbost, ale nešlo přestat. Něco mě k ní táhlo.

„Jaku! Co blbneš?“ křikla na mě, když se odtrhla.

„Promiň, já nevím co to bylo. Omlouvám se, nikdy bych to normálně neudělal. Teda udělal, ale vůbec jsem to nechtěl. Odpustíš mi to?“ zeptal jsem se a udělal na ní psí oči. Bylo na ní vidět jak bublá zlostí. Musím zachránit situaci.

„Počkej,“ přikázal jsem Belle. Rychle jsem nalil dvě skleničky Ginu, který stál na stole v kuchyni. Jednu jsem jí podal a druhou jsem si vzal já.

„Odpuštěno?“ zeptal jsem se s úsměvem a cinknul skleničkou o tu její. Konečně se na mě usmála a obsah sklenky vlila do sebe.

„Jaku, dorazí i Edward. Nepokaž mi to, ano?“ poprosila mě a já přikývl na souhlas. Zůstal jsem s ní v kuchyni a zapomněl na Jessiku venku. Popíjeli jsme Gin a smáli se vtipům, které jsem jí vyprávěl. Všimnul jsem si, že Belle leze alkohol nějak do hlavy. Vzal jsem láhev vína, dvě skleničky a šel za tou Jessikou. Bella už salát dodělala a šla ven taky.

Edward

Ještě v tuhle chvíli mi není úplně jasné, proč se účastníme zahradní párty s grilovaným masem, když nikdo z nás nejí, ale vymluvit to Alici se mi nepodařilo. Odnesl to i Jasper.

„Alice, opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptal se jí Jasper.

Alice poskakovala po trávníku a my dva, jak poslušní pejsci, jsme jí následovali.

Jasper měl trochu problém, když ucítil vlky, ale Alice ho klidnila. Pozdravili jsme se, se všemi, co se potloukali po zahradě, ale Bellu jsem nikde neviděl.

„Ahoj Edwarde,“ uslyšel jsme Bellu, jak na mě volala ze dveří. Mávnul jsem na ní, ale vyrušily mě něčí myšlenky. Ten někdo se mi omlouval. Byla to Sue. Omlouvala se mi za tu poslední návštěvu.

„Edwarde, myslela jsem, že nepřijdeš, ale jsi tady,“ řekla velice mile Bella, když se objevila vedle mě.

„Ahoj Bell. Chyběla jsi mi,“ políbil jsem jí do vlasů. Cítil jsem z ní alkohol.

„Měli jste tady být dřív. Seth soutěžil s Embrym kdo sní víc klobásek s chili. To byla taková sranda. Myslím, že Seth ještě zvrací na záchodě,“ smála se tomu, jako by nikdy nic vtipnějšího neviděla.

„Bell, ty jsi pila?“ chtěl jsem si potvrdit svou domněnku.

„Jasně. Pojď se taky napít. Jaj, já zapomněla,“ praštila se rukou do čela. Přišlo mi, že už toho vypila docela dost.

Prošel jsem se po zahradě a hledal Alici a Jaspera. Našel jsem je jak spolu tančí v těsném obětí. Raději jsem je tak nechal a šel dál. Na kraji lesa se Jessika snažila vysvléct Jacoba. Připadalo mi to divný, ale jak si stále musím opakovat, časy se mění. Podle myšlenek Jessiky jsem pochopil, že se ho snaží svést jen proto, aby naštvala Bellu. Sice jsem na ně nekoukal, ale jejich myšlenky byly tak hlasité, že na mě křičeli. Ty Jakobovy byla až nechutné. Po chvilce mi došlo, že to na co myslí dělal s Bellou. Rychle jsem odešel nebo bych ho zabil.

„Lásko, hledala jsem tě,“ s velkou snahou, aby si nezamotala jazyk, mi sdělila Bella.

„Ty teda vypadáš. Nechceš si raději lehnout?“ zeptal jsem se již značně opilé Belly, která se sotva držela na nohou. Vzal jsem jí do náruče a odnesl nahoru.

Bella

Celé odpoledne bylo hrozně fajn. Byli tady lidi co mám strašně ráda. Jediná osoba, která mě zklamala byla Jessika. Přišla zamnou do kuchyně a řekla mi, že dneska to bude ona kdo Jacoba dostane. Upřímně mi to bylo jedno, ale spíš mě překvapila jak a proč mi to vůbec řekla.

Angela mi chtěla pomáhat s občerstvením, ale nakonec se jen vyptávala na Edwarda. Nechtělo se mi o tom mluvit. Když viděla můj nezájem o tohle téma tak zase odešla.

Další kdo mě v kuchyni navštívil byl Jacob. Přišel a začal mě líbat. Úplně jsem se mu poddala, ale hned jsem si uvědomila co to dělám. Potom se mi hrozně omlouval, že to ani nechtěl udělat. Nalil nám skleničky na usmíření a dali jsme se do pití. Smáli jsme se a mě ten alkohol až moc lezl do hlavy.

Než se tady opíjet mohla jsem někde trávit krásné odpoledne s Edwardem, ale to už bylo jedno. Spíše jsem už toho vypila tolik, že mi to bylo jedno. Pořád jsem pobíhala mezi domem a zahradou. Když jsem ho neviděla už dobrou hodinu tak jsem ho šla hledat.

Ve dveřích jsem v padla do cesty Edwardovi. Řekla jsem mu, že jsem ho hledala, ale on mě vzal do náruče a odnes mě do pokoje. Tvrdil něco o tom, že už mám dost.

„Edwarde, ty sis to rozmyslel? Takže dneska bude večer podle mých snu?“ šeptala sem do ucha když jsem si opírala hlavu o jeho rameno. V pokoji mě postavil na nohy a šel k oknu. Stiskla jsem na přehrávači tlačítko pro přehrávání a pokojem se nesla tichá melodie Edwardovy ukolébavky. Přešla jsem až k němu a objala ho.

„Bell, dneska to není opravdu dobrý nápad. Sotva se držíš na nohou.“ Vzal mě do náruče a položil na postel.

„Edwarde, pro tebe to nebude nikdy dobrý nápad. To Jakovi by to nevadilo,“ řekla jsem rázně, ale uvědomila jsem si jaká to byla pitomost. Připomínat mu Jaka v téhle chvíli.

„Jo, to máš teda pravdu. Jemu by to nevadilo. Ale máš smůlu on teď dobývá jinou. A můžu ti říct, že jsi mě opravdu překvapila. Nikdy bych do tebe neřekl, že to máš rada ze zadu. Všechny ty polohy si ani nepamatuji.“ Koulela jsem na něho očima, protože jsme nemohla pochopit o čem mluví. Pak mi to došlo. Začala jsem se smát.

„Edwarde, ty mu taky všechno sežereš. To byla jen jeho bujná fantazie. Polib mě,“ poprosila jsem ho. Chtěla jsem ho cítit na svých ústech. Sice zaváhal, ale udělal to. Chvíli jsme se líbali a pak jako by někdo cvaknul po mém osobním vypínači a už nic nevím.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 25. díl: