Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 27. díl

16.03.2010 (11:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1896×

27. kapitola

Bella

Prospala jsem skoro celou cestu. Byla jsem tak pokroucená na sedadle, že když jsem už vjížděli do horské oblasti tak se mi zvedl žaludek. Narovnala jsem se a koukala z okna. Z jedné strany nás obklopovaly skály a z druhé sníh. Jeli jsme po úzké cestě která se kroutila jako had kolem té skály. Z té rychlosti, kterou jsme jeli se mi začal zvedat žaludek. Emmett si jízdu náležitě užíval a nejspíš zapomněl na nás smrtelníky v autě. Když jsme konečně dojeli na místo, úžasem jsem oněměla. Vystoupila jsem z auta a neudělala ani jeden krok, protože se mi podlomily kolena. Sesunula jsem se k zemi a lapala po dechu. Bylo mi tak špatně z té jízdy, že jsem to musela rozdýchat.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Edward.

„Jo, jen ta jízda byla trochu divočejší,“ uklidnila jsem ho, že jsem v pořádku. Pomohl mi postavit se a vzal mojí tašku s věcmi.

Rozhlížela jsem se po krajině a připadala si jako v pohádce. Vše bylo krásně bílé a před námi stál nádherný dřevěný srub.

Myslela jsem si, že už mě nemá co překvapit po tom pohledu z venku, ale omyl byl pravdou. Vnitřek byl celý ve dřevě s velkým krbem, luxusní sedačkou a obrovskou plazmou na stěně. Pokoj byl velký asi jako celé jedno patro našeho domu. Přešla jsem do kuchyně, která byla zařízená nejmodernějšími spotřebiči.

„Už si viděla zimní zahradu?“ zeptala se mě Alice. Zakroutila jsem hlavou, že ne.

Přešli jsme zpátky přes obývák na druhou stranu. Alice otevřela prosklené zasouvací dveře a mě se naskytl pohled do ráje na zemi. Celý prostor byl zarostlý zelení, jako by tady bylo léto a výhled byl na zasněžené kopce okolo. Všimla jsem si obrovské vířivky a hned si vzpomněla na ty plavky. Musela jsem se usmát.

„Každý si může vybrat pokoj, ale já už to stejně udělala takže si nemáte co vybírat,“ oznámila nám Alice.

„Já a můj miláček máme ten pokoj v patře co má modré dveře. Vy dva máte ten vedle nás,“ ukázala na Emmetta a Rosali. Začínalo mi být jasné s kým budu mít pokoj já. Ale počkala jsem až domluví.

„A ty si Bell můžeš vybrat. Jestli chceš pokoj sama, nebo s Edwardem či se Sethem. Už jsou tam jen dva pokoje v podkroví, takže se musíte rozdělit,“ řekla pobaveně a mrkla na mě.

„Já chci pokoj sama,“ rychle jsem odpověděla než si to rozmyslím. Měla jsem v plánu, že Edwarda trochu potrápím. Ten ztuhnul a podíval se na mě smutnýma očima. Bylo mi ho líto, ale tak to bude zajímavější. Vzala jsem si svou tašku a šla nahoru. Na schodech mě předběhl Seth a uháněl do pokoje.

Otevřela jsem dveře svého pokoje a vešla dovnitř. Sedla jsem si na nádhernou postel s nebesy a přemýšlela jestli to byl dobrý nápad. Chtěla jsem být s Edwardem, ale chtěla jsem aby proto musel něco udělat. Chtěla jsem být dobývána.

Přešla jsem k onu a otevřela ho. Pustila jsem dovnitř čerstvý svěží vzduch. Kromě vzduchu jsem pustila dovnitř i Edwarda. Málem jsem dostala infarkt.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasme.

„Chtěl jsem dveřmi, ale ty hlídá Emmett. Lásko proč si nechtěla byt semnou?“ zeptal se, ale to už mě líbal na krku a sunul k posteli.

„Protože se stydím,“ řekla jsem první hloupost co mě napadla. A že to byla hloupost. Položil mě na postel a v líbání nepřestával. Ruce mu zabloudily pod mé triko a hladil mě po nahé kůži.

„Bello, připrav si lyže za chvíli vyrážíme,“ upozorňoval mě Seth, který právě procházel okolo.

Tak lyžování bylo opravdu to poslední co mě v tuhle chvíli zajímalo. To co jsem tuhle chvíli chtěla dělat jsem už tak trochu dělala. S Edwardem to začínalo být pěkně žhavé. Taky nevypadal, že by se mu chtělo lyžovat a boule na jeho kalhotách toho byla jasným důkazem.

„Edwarde, na co pořád čekáš,“ zeptala jsem se zadýchaně.

„Počkej ještě chvíli,“ pošeptal mi do ucha. Zvedl se a mířil k oknu. Mrknul na mě a vyskočil.

V tu samou chvíli se rozrazily dveře. Ležela jsem na posteli s vyhrnutým trikem a ještě zrychleně dýchala.

„Kde je!“ vyhrkl na mě Emmett a zběsile pobíhal po pokoji.

„Kdo?“ zeptala jsem se.

„Neříkej mi, že tady nebyl. Jsem slyšel jak si vzdychala,“ trval si na svém.

„To nepopírám, ale byla jsem tady sama,“ taky jsem si stála za svým. Koukal na mě, jako by tomu nemohl věřit. Ve dveřích se objevil Edward, jako by se nic nestálo.

„Emmette, tak kde jsi? Čekáme už jen na tebe. Bella dneska nejde potřebuje si odpočinout,“ mrknul na mě. Emmett byl tak vyvedený z míry, že se otočil a odešel z pokoje. Edward mi podstrčil lístek a zmizel taky.

Na lístku bylo napsáno ať si jdu dopřát koupel do vířivky, že se zbaví ostatních a přijde. Posvlékala jsem se ve svém pokoji, oblékla si plavky a vzala si župan. Došla jsem do zimní zahrady, kde hořely svíčky a na stolku stála láhve šampaňského a miska jahod. Tak tomu se říká luxus. Vířivka byla napuštěna a plná bublinek. Do sklenky jsem si nalila šampus a i s jahodami se přesunula do vířivky. Bylo to nádherné nechat se lehce masírovat bublinkami po celém těle a druhé bublinky popíjet.

„Neusnula jsi tady?“ zeptal se sametový hlas vedle mě. Leknutím jsem upustila sklenku do vody. Otočila jsem hlavu za tím hlasem a uviděla svého anděla. Dneska už nám to nikdo a nic nemůže překazit.

„Můžeš mi konečně vysvětlit co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se.

„Musel jsem s nimi, protože Emmett byl rozhodnutý, že nás nenechá o samotě. Teď si myslí, že si s ním dávám závody. Tak mě honí po kopcích a Alice s Jasperem mají za úkol ho navádět na další cesty. Dokážeš si ho představit?“ s úsměvem dopověděl Edward.

„Vždyť tě ucítí, ne?“ zeptala jsem se protože vím, že dokáží skvěle stopovat.

„Proto jsem tady byl dřív. Od rána jsem běhal po kopcích a vytvářel pachovou stopu,“ prozradil mi své tajemství.

Jen jsem se nad tím pousmála, to byl jejich druh humoru, který jsem já nechápala. Natáhla jsem se po Edwardovi a dala mu polibek. Ten mi hned oplatil. Ani jsem z té teplé vody nevylézala a pokoušela se ho vysvléct. Kupodivu nebyl nevrlý a pomáhal mi. Přetáhnul si triko přes hlavu a vysoukal se z kalhot. Asi se styděl, protože si nechal do vody na sobě své boxerky. Mazlili jsme se v té bublající vodě a měla jsem pocit, že jestli nepřestane tak bude první upír na světě co bude znásilněn.

Jako by slyšel mé myšlenky, protože přestal. Natáhl se pro jahodu a dal mi jí do úst. Moc jsem to nepochopila a jahodu si vzala. Pak se ponořil a líbal mě po celém těle. Jediný rozdíl mezi jeho polibky a bublinkami byl ten, že bublinky byly teplé a jeho polibky ledové. Jinak obojí lechtalo stejně. Když se vynořil, tak se vrátil zpět na má ústa. Pořád nemůžu pochopit proč to tak prodlužuje. Kdybych v tomhle mohla vést já tak by už asi bylo všem. Uhnula jsem s hlavou na stranu, abych mohla promluvit.

„Nepůjdeme nahoru?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

„Ale jen pod podmínkou, že si tě tam odnesu.“ Vzal mě do náruče a nesl nahoru. Všude z nás cákala voda. Myslela jsem, že půjdeme ke mně do pokoje, ale Edward to vzal k sobě. Položil mě na postel a začal mě otírat ručníkem. Staral se o mě jako bych byla malé dítě. Podívala jsem se mu do očí, které byly černé. Nikdy jsem si nemohla být jistá jestli je to vzrušením nebo hladem.

„Edwarde? Nemáš hlad?“ zeptala jsem se, ale podle toho jak ztuhnul tak nespíš hloupě.

„Jestli se bojíš tak to řekni hned. Ano, můžu tě ve vteřině zabít, ale to bych si to asi moc neužil,“ řekl ironicky a posadil se. Už zase nasadil ten zmučený výraz. Nám prostě není souzeno mít jeden druhého. Když nám to nezkazí někdo jiný, tak to zkazím já.

„Promiň, já to tak nemyslela. Když já nikdy nevím proč máš černé oči, tak mě to zajímalo,“ řekla jsem smutně.

„Bello, ty si myslíš, že bych byl tak nezodpovědný a předem si nezašel na lov? Nemůžu za to, že jsem tak průhledný a hned na mě vidíš co se mnou děláš,“ řekl poraženě. Skočila jsem na něho aniž by to čekal a spadli jsme na zem.

„To bylo krásné, cos řekl. Víš teď vím, že tady nejsem sama kdo šílí vzrušením,“ mumlala jsem mezi polibky. Edward mi je oplácel stejnou měrou. Nic už nemohlo stát v cestě tomu o co se spolu snažíme už poněkolikáté. Zpátky na postel jsme se už nedostali. Pracně jsem stáhla Edwardovi spodní prádlo, které drželo jak přilepené. To byl taky nápad koupat se oblečený. Moje plavky šly sundat bez problému.

„Bello, nespěchej tolik, prosím. Musím se ovládat. Nechci, aby to bylo jako předtím. Chci, aby to bylo pro tebe krásné,“ prosil mě nejen slovy, ale i pohledem. Pořád ho to trápilo. Nechala jsem svého dobývání a čekala jsem jak bude pokračovat on. Už jsem si byla jistá, že mi neuteče.

Mazlili jsme se strašně dlouho, ale věděla jsem, že on to potřebuje. Jacob byl v tomhle hodně jednoduchý. Nikdy jsme ani neměli čas. Proboha, jak teď můžu myslet na Jaka? Ještě že nedokáže číst mé myšlenky, jinak bych už taky letěla oknem. Rychle jsem zahnala myšlenky na osobu se kterou jsem teď a tady a právě mě přivádí k nádhernému orgasmu.

Celou dobu byl tak jemný a něžný, že jsem ani pořádně necítila kdy do mě pronikl. Něco tak nádherného jsem v životě necítila. Pohyby zrychloval čím dál víc a já se nechávala unášet. Nedokázala jsem být potichu a přímo jsem křičela. Děkovala jsem, že tady není nikdo kdo by to mohl slyšet. Při posledním výkřiku jsem prožila něco co se snad nemůže už nikdy opakovat. Edward ještě párkrát přirazil a po té padl jako anděl vedle mě.

„A to jsem si myslela, že se nemůžeš nikdy unavit,“ řekla jsem ještě udýchaně. Neodpověděl mi jen se začal smát.

„To není únava, to je naprosté štěstí. Ani si nedovedeš představit jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Čekal jsem, ale zároveň se hrozně bál. Když jsem viděl co jsem ti udělal poprvé, tak jsem chtěl umřít. Zařekl jsem se, že raději odejdu než zase udělat něco podobného. Máš jediné štěstí, že jsem slaboch a nedokážu tě opustit,“ vyznával se s úsměvem. Taky jsem byla šťastná, ale měla jsem málo. Chtěla jsem ještě.

„Takže, když nejsi unavený, můžem si to zopakovat?“ zeptala jsem se šibalsky a prstem obkreslovala jeho hrudník.

„Tak na člověka se taky asi neumíš unavit, ne?“

„Když jsem předtím byla tolikrát odmítnuta, tak teď nemám prostě dost,“ řekla jsem rázně a vyšvihla se na něho. Teď jsem byla já kdo si určoval podmínky. A bylo to snad ještě krásnější než předtím.

Spokojeně jsem se tulila ke své lásce a usnula.

Edward

Ani se pořádně nedalo popsat co se mezi námi odehrálo. Slova byla málo. Bella spokojeně spala vedle mě a já si v hlavě znovu a znovu přehrával naše milování. Byl jsem tak zabrán do toho, že jsem neslyšel ostatní v domě. Do pokoje vešel Seth a ztuhnul ve dveřích.

„Omlouvám se,“ řekl tiše a zase odešel. Z jeho mysli jsem věděl, že mu to přišlo velice vtipné, ale že je rád, že nepřišel když jsme byli v nejlepším. Pak mu ještě přišlo divné proč jsme na zemi a ne na posteli.

„Lásko, kolik je hodin?“ zeptala se mě Bella, která se právě probudila.

„Je skoro půlnoc. Klidně spi dál. A ostatní jsou už tady. Emmett mě asi nenašel.“

„Mám hlad. Bylo toho na mě dneska hodně a nějak jsem promeškala večeři,“ řekla mi s úsměvem. Pomohl jsem ji vstát. Oblékl jsem, ale uvědomil jsem si, že Bella tu nemá žádné oblečení. Omotala se ručníkem a upíří rychlostí jí přenesl do jejího pokoje. Když se oblékla, tak jsme šli domů.

Scházeli jsme po schodech dolu a drželi se navzájem kolem pasu. Všichni seděli u krbu a povídali si. Alice se zasekla. Měla vizi. Všem ostatním to došlo, ale jen já jsem věděl co vidí. Viděla Bellu a Jacoba, jak si hrají na zahradě s malou holčičkou.

„To ne, Alice! To nemůže být pravda!“ dostal jsem ze sebe smutně. Tohle se nemůže stát.

„Edwarde, nezabráníš tomu,“ řekla na hlas, ale v mysli mi poslala, že jí to moc nehraje. Nikdy přece nevidím budoucnost vlkodlaků ani Belly když je s nimi. Všichni po nás koukali co se děje, ale nechtěli jsme to říct. V tom měla Alice další vizi a to blížící se Tanyu.

„Alice, co jsi viděla?“ zeptala se jí Bella.

„Za chvíli uvidíš,“ řekla smutně a šla otevřít dveře.

„Ahoj Tanyo,“ pozdravila nečekaného návštěvníka.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 27. díl: