Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 29. díl

29.03.2010 (13:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1827×

29. kapitola

Bella

Do školy jsem musela i když se mi nechtělo. Aspoň jsem už věděla co chci dělat po střední. Rozhodla jsem se, že na žádnou školu nepůjdu, ale budu cestovat. Chci se podívat do Evropy a na vysokou půjdu až příští rok.

Edwarda jsem neviděla od okamžiku co mě vysadil před domem, když jsme jeli z hor a to byl už týden. Myslela jsem, že dneska přijede, ale zase nepřijel. Místo něho tady byla Alice. Když jsem se ptala Alice kde je tak mi pokaždé řekla, že něco zařizuje.

„Ahoj, Bello. Jak si se vyspala? Sethe, budeš odpoledne doma? Přivezu ti oblek na svatbu. Doufám, že už nevyrosteš,“ zasmála se Alice.

„Alice, kde je Edward?“ zeptala jsem se.

„Něco si zařizuje,“ odpověděla mi a věnovala se řízení. Před školou jsme v poslední zatáčce málem vyletěli ze silnice. Alice jí vzala příliš zostra. Před školou jsem z auta vypadla a točila se mi hlava.

Hlava se mi točit nepřestala ani po chvilce, protože jsem uviděla Edwarda jak se ke mně blíží.

Podepřel mě a pomohl mi tím udržet se na nohou.

„Ahoj, lásko,“ řekl mi sladce a lehce mě políbil na tvář. Vůbec jsem to nechápala. Když jsem s ním byla naposledy tak jsem mu dala najevo, že s ním být nechci. Samozřejmě to není pravda, ale měla jsem pocit, že to je tak správné. On má být s ní a ne semnou.

„Bello, nic neříkej. Byl jsem pryč a o všem přemýšlel. Pokud chceš být semnou tak už nám nic nemůže stát v cestě. Jestli ti vadí Tanya, tak jí roztrhám a spálím. Nemusíš mít výčitky, udělám to s radostí. Mé další rozhodnutí je to, že se nemusíš ke mně hned vracet. Budu se o tvé srdce snažit. Budu tě dobývat a budu se ti dvořit. Ale pokud nesouhlasíš tak můžeme sednout do auta, vykašlat se na školu a celý den se spolu milovat,“ dokončil svůj proslov. Stála jsem jako sloup a nemohla se ani pohnout. Vyrazilo mi to dech.

„Edwarde, já neví co říct. Snad jen, že bude zvonit. Nesmíme přijít pozdě.“ Edward mě zvedl do náruče a točil se semnou dokola. Vtiskla jsem mu polibek na znamení, že jeho návrh beru. Postavil mě na zem a vyšli jsme společně ke škole.

Odpoledne vtrhla do našeho domu Alice s obrovskými krabicemi. Byla jsem tak šťastná, že mi to bylo úplně jedno. Dala mi jednu krabici a druhou podala Leah. Pořád se nemusely, ale kvůli Sue se Leah přemáhala. Šly jsme do pokoje a oblíkaly se do těch šatů. Byly nádherné, světle fialové. Vzadu měly šněrovačku a sukně, která byla vrstvená se lehce rozšiřovala. Jako bonus jsem dostala i boty a pod výhružkou, že pokud nechci ty boty tak dostanu ještě klobouk, jsem je poslušně obula.

„Ahoj, Edwarde. Dlouho jsme se neviděli. Jak se ti líbilo na horách?“ vyptávala se Sue. Edward je tady? Vždyť jsme nebyli domluveni.

„První den se mi tam líbilo velmi, ale pak se to trochu pokazilo,“ odpověděl.

„Tak jdi, ale ty šaty tady nechej,“ dala mi svolení Alice a ještě mi prstem pohrozila. Rychle jsem se vysoukala z těch šatů, navlíkla si kalhoty a popadla triko. Vyběhla jsem z pokoje s trikem přes hlavu, že si ho doobleču cestou, ale hned jsem se srazila s Edwardem.

„Tak já tě jdu vysvobodit ze zajetí Alice a ty jsi zatím v zajetí trička,“ smál se mi. Pomohl mi natáhnout to triko a usmál se na mě.

„Díky. Slyšela jsem tě, že jsi tady. Nepůjdeme se projít?“ zeptala jsem se.

„Myslel jsem, že bys chtěla k nám. Hm?“ čekal na odpověď.

„Jasně,“ souhlasila jsem.

Až do večera jsem byla u Edwarda doma. Povídala jsem si s Esme, která se velice těšila na tu svatbu. Carlisle byl k mému překvapení taky doma a něco řešil s Edwardem. Ostatní byli pryč a nepátrala jsem po tom kde jsou. Esme mi připravila svačinu a byla jsem opravdu ráda, protože jsem měla hlad jako vlk. S Edwardem jsme koukali na televizi v obýváku, protože kdybychom byli v jeho pokoji tak by se dělo něco úplně jiného. Venku už byla tma, ale od Edwarda se mi vůbec nechtělo. S povzdechem jsem se chtěla postavit, ale udělala jsem to moc rychle. Hučelo mi v uších, před očima jsem měla mlhu a sunula jsem se zpátky dolů.

„Carlisle, Bella omdlela,“ zavolal. V okamžiku byl tady a prohlížel mě.

„Neomdlela jsem. Zatočilo si v hlavě,“ protestovala jsem. Carlisle mě prohlížel a vypadal zamyšleně.

„Jsem jen člověk, Edwarde. Nepanikař pokaždé co se mi zamotá hlava,“ uklidňovala jsem ho.

„Bello, stav se zítra do nemocnice. Vezmu ti krev. Mám podezření, že budeš anemická. Není to nic vážného, ale je dobré to vědět,“ zakončil své vyšetření a já mohla domů. Edward protestoval, že nejsem určitě v pořádku a domů mě nepustí, ale pak se přimluvila i Esme.

Večer ke mně do pokoje přišel Edward a já po dlouhé době zase usínala v objetí. Bylo mi smutno po Jacobovi, ale věděla jsem, že teď mi už nic nechybí, že už mám svou druhou polovinu zpátky.

Druhý den jsem navštívila Carlisla v nemocnici. Vzal mi krev a poslal jí do laboratoře. Edward mi samozřejmě dělal doprovod. Jako odměnu za to, že jsem byla statečná mě pozval na večeři. On vybral velice luxusní restauraci jak měl zvykem, ale já si vybrala obyčejné bistro. Tohle nedokáže pochopit. Chtěla jsem hranolky s kečupem a k tomu hamburger. Jen kroutil hlavou nad mým výběr, ale jinak nic neříkal.

Edward

Týden jsem strávil přemýšlením nad naší situací. Osud nám nepřál. Chtěl jsem ukončit naší smůlu. Vrátil jsem se rozhodnutý udělat velkou tlustou čáru za tím co se pořád dělo. Navrhnul jsem to Belle ta souhlasila. Chtěl jsem s ní být každičkou sekundu, ale pořád jsem si připomínal, že je člověk a musím jí dopřát sem tam odpočinek. Dával jsem jí volnost.

Večer jsem čekal na její posteli než vyleze z koupelny. Sue věděla, že jsem tady. Slyšel jsem to v jejích myšlenkách. Měla z toho radost. Charlie měl noční službu a Seth byl na hlídce. Bella vyběhla z koupelny a skočila zamnou do postele.

„Ahoj,“ řekla s úsměvem. Byl jsem nesmírně šťastný, že jí mám tak blízko u sebe. Omotal jsem kolem ní peřinu a přitulila se ke mně.

„Edwarde, co jsi dělal ten týden když jsi tady nebyl?“ zeptala se mě.

„Je to hloupost. Opravdu to chceš vědět?“

„Pořád nám pocit, že jsi byl u té upírky,“ prozradila mi co jí trápilo.

„Tak hloupej nejsem. Byl jsem na severním pólu,“ odpověděl jsem jí a odmlčel jsem se.

„Kde? To si děláš srandu, ne?“ smála se a nechtěla tomu věřit.

„Opravdu jsem tam byl. V blízkém okolí nejsou žádní lidé a nemusím nikoho poslouchat. Tak jsem týden seděl pod těmi vlajkami co tam dali dobyvatelé severního pólu. Snažil jsem se vymyslet co udělat konečně správně. Moc kreativní jsem nebyl. Tak jsem se vydal domů a cestou si dal pár ledních medvědů,“ dokončil jsem s úsměvem svůj monolog a Bella se mezitím vykroutila s deky.

„Tak bílých, nevinný medvídku se ti zachtělo. A co tak jednu Bellu by sis nedal?“ zeptala se mě uličnicky. Pořádně jsem nevěděl jak to myslela.

„Samozřejmě nejíst. Sue by ti neodpustila, kdyby jí chyběla jedna družička,“ vysvětlila mi to a zasmála se. Teď jsem to pochopil až moc dobře. Přetočil jsem si jí pod sebe a podíval se do jejích nádherných oči.

„Tak jednu takovou Bellu bych si dal hrozně rád, ale nevím co by na to řekla Sue. Která mimochodem moc dobře ví, že jsem tady,“ zašeptal jsem konec Belle do ucha a hned na to jí políbil.

„Ale když budeme velice potichu, tak by to šlo, ne?“ zeptala se mě. Od vedle z pokoje jsem uslyšel Leah. Asi mě trápila schválně, protože vzpomínala na to jak tu přespával Jacob a co všechno slyšela z toho to pokoje. Nenechám se vyvést z míry. Teď už ne.

„Já umím být potichu, ale ty to vždycky zvládneš za oba.“ Pomalu mi odpínala pásek u kalhot.

„A kdo za to může?“ odsekla mi. Otočila se ke mně zády a dělala uraženou. Polibky jsem začal ochutnávat její krk. Ruce jsem zasunul pod triko co měla na sobě. Hladil jsem jí a líbal. Užíval jsem si to jak nejvíc to šlo. Vydechla a ucítil jsem jak se uvolnila. Přetočila se zpátky ke mně. Měla zavřené oči a vypadala jako anděl.

Pořád jsem si vychutnával její přítomnost, ale na ní to bylo asi dlouho. Zvedla se do sedu a přetáhla si triko přes hlavu. Koukal jsem a nezmohl se na slovo. Na nic nečekala a sundala si i kalhoty na spaní. Její jednání mě velice překvapilo, ale taky nesmírně potěšilo. Už jsem tady před sebou neměl tu stydlivou školačku, ale ženu která ví co chce.

Normálně bych za sebe oblečení strhnul, ale tady nemám žádné náhradní. Svlékl jsem se a Bellu něžně položil pod sebe. Spojil jsem naše rty. Z polibků jsem poznal jak je šťastná. Cítil jsem, že se usmívá.

Snad půl hodiny jsme se jen líbali a navzájem svými doteky zkoumali  tělo toho druhého. Trochu jsem měl strach, abych na její křehké tělo neptačil nějak silně, ale zdálo se vše být v pořádku. Aniž bych Bellu předem varoval jsem do ní vniknul. Nejprve se mi zdálo, že si toho ani nevšimla, ale pak mi začala sama vycházet vstříc. Pohyboval jsem se pomalu a opatrně. Nechtěl jsem dělat žádný hluk co by nás mohl prozradit.

Bella v sobě tak usilovně dusila výkřiky slasti až si prokousla spodní ret. Ucítil jsem tu nádhernou vůni. Tu krev, které tak dlouho odolávám. Bella si vůbec neuvědomovala jak blízko je smrti. Zavzdychala a její tělo se začínalo pomalu třást pod vlnou orgasmu. Sledoval jsem jak jí krev na rtu ještě nezaschla a neodolal jsem. Tu malinkou kapku jí olíznul. Nevím pořádně co mě to napadlo, ale v tu samou chvíli jsem dosáhnul vrcholu. Neměl jsem moc podobných zážitku, které bych mohl s tímto srovnávat, ale tohle bylo něco úplně jiného.

Když jsem ucítil na svém jazyku tu kapku, probudilo se ve mně mé pravé já. Moje ruka vystřelila po první věci, která byla nejblíže. Odnesla to lampička a mrštil jsem jí přes celý pokoj. Lampa narazila do protější zdi a udělala do ní pořádnou díru.

Vyděsilo mě co jsem udělal. Vyskočil jsem z postele a rychle se oblékal. Bella se sotva stihla vzpamatovat co se děje.

„Edwarde, co se stalo?“ zeptala se s jasným strachem v hlase.

„Lásko, musím pryč. Odpusť, ale je to pro tvé dobro,“ vysvětlil jsem, ale nevěděl jsem jestli mi odpustí. Vyskočil jsem z okna a běžel do nemocnice za Carlislem.

Doufám, že on mi pomůže. Tahle situace se neměla nikdy stát.

Bella

Edward vyskočil oknem ven a utíkal pryč. Pořádně mi ani neřekl co se stalo. Nebudu dělat ukvapené závěry a počkám až mi to vysvětli. Oblékla jsem se a šla se podívat co se vlastně stalo. Našla jsem svou lampičku rozbitou o protější stěnu. Dala jsem se do úklidu.

„Bello?“ ozvalo se spolu s klepáním na dveře.

„Pojď dál Sue,“ pozvala jsem jí.

„Víš, kdybys někdy měla taky normálního kluka, než jen vlkodlaka nebo upíra tak bych se o tebe nemusela tolik bát.“ Začala jsem se smát. Přišlo mi opravdu velice vtipné, že jsem nikdy neměla normálního kluka. Snažila jsem se poskládat tu lampu dohromady, ale to už nebylo možné.

„Já nám ráda ten adrenalin,“ svěřila jsem Sue své tajemství, ale ta pochopila, že to byl vtip. Smály jsme se uklízely pokoj. Ani se nezeptala kde je nebo proč odešel.

„Co uděláme s tím?“ zeptala se a ukázala na díru ve zdi.

„Asi si koupím obraz,“ uvažovala jsem nahlas.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 29. díl: