Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 35. díl

25.04.2010 (09:30) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1811×

35. kapitola

Edward

Celý tento víkend je v mé režii. Naplánoval jsem dost nabitý program. Už v letadle jsem pochopil, že to asi nebude tak jak bych si představoval.

Cesta letadlem nedopadla zrovna nejlíp. Nikdy mě nenapadlo se zeptat Belly, jestli jí není v letadle špatně. Bohužel bylo. Kromě vzlétnutí a přistávání, kdy musela být připoutaná, byla celou dobu letu zavřená na záchodě. Díky svému sluchu jsem poznal, že opravdu celou cestu zvracela.

„Lásko, už jsi v pořádku?“ zeptal jsem se Belly, když už jsme kráčeli letištní halou v Londýně.

„Omlouvám se. Tohle se mi ještě nikdy nestalo,“ řekla velice potichu, že jsem to slyšel jen já.

„Není se za co omlouvat.“

Cesta do hotelu nám zabrala hodinu, a když jsme se dostali na pokoj, byla tak unavená, že usnula skoro vestoje. Odnesl jsem jí do postele, sundal boty a přikryl jí dekou. Zítra nás čeká náročný den tak ať je pořádně odpočinutá.

„Edwarde?“ ozvalo se z postele.

„Dobré ráno, jak si se vyspala?“ zeptal jsem se.

„Dobře, ale nepamatuji si, jak jsme došli do hotelu. Kolik je hodin?“

„Ještě to jde. Nechával jsem ti ještě půl hodiny.“ Byla tak krásně zmatená. Rozhlížela se kolem sebe a měla zmatený výraz. Zvedla se rychle do sedu a zamotalo se jí v hlavě. Normálně bych už byl u ní a kontroloval, jestli je v pořádku, ale posledně si stěžovala, že jí moc hlídám tak jsem jí nechal tak.

„Lásko, jsi v pořádku?“ zeptal jsem se.

„Jo dobrý, nesmím tak prudce vstávat. Jdu se osprchovat. Nejdeš semnou?“ zeptala se uličnicky.

„S radostí,“ odpověděl jsem, i když odpověď byla jasná. Vzal jsem jí do náruče a nesl do koupelny.

Bella

Když jsem se ráno probudila, tak jsem si nemohla uvědomit kde to jsem. Edward mi vysvětlil, že v hotelu, ale to si opravdu nepamatuji.

Ranní sprchu jsem si dala společně s Edwardem. Navzájem jsme se umyli a mazlili se pod proudem vody. Bylo mi krásně. Až jsem zapomněla na to malé co je ve mně.

„Lásko, pokojová služba nám přivezla snídani,“ oznámil mi.

„Nám? Ty si dáš taky nebo pro tebe speciálně doručili pumu v kleci?“ řekla jsem v žertu, ale on se snad urazil. Přešla jsem až k němu a políbil ho na krk.

„Snad ses neurazil. Nebruč nebo se s tebou nebudu bavit,“ mluvila jsem pořád s úsměvem na rtu.

„To je jedno. Pořádně se najez, dneska toho máme hodně.“ Snědla jsem snad všechno co přivezli. Edward mě podezřele sledoval, ale nic neříkal.

„Bello, není to sice nejlepší téma ke snídani, ale musím se zeptat. Ta tvá nemoc nějak souvisí se srdcem?“ zeptal se velice opatrně. Vykulila jsem na něho očí.

„Řekněme, že jde o jistou srdeční záležitost. Jak tě to napadlo?“ byla jsem zvědavá.

„V noci když jsi spala, tak jsem poslouchal tlukot tvého srdce a nezněl moc normálně. Měl jsem trochu strach, ale když jsi posledně říkala, ať neplaším tak se držím. Je něco v nepořádku?“

„A jak ho slyšíš v tuhle chvíli?“ zeptala jsem se.

„Pořád divně. Zní to jako ozvěna.“

Oddychla jsem si. To že slyší divný tlukot srdce, znamená jediné, že dítě je v pořádku.

„Tak už jsem dojedla. Co si mám oblíknout?“ úplně jsem odbočila od tématu.

Celý den jsme strávili procházkami po městě. Edward se mi svěřil, že už tady byl, ale že až semnou to vnímá pořádně. Když tady byl sám, tak jen musel poslouchat myšlenky jiných a ty ho jen otravovaly. Prohlídli jsme si památky a on mi o nich vyprávěl. Byl nejlepší průvodce, jakého jsem si mohla jen přát. Odpoledne jsme se vrátili do hotelu, abychom se převlékli do divadla.

Když jsem vyšla z koupelny už oblečená a nalíčená tak jsem měla pocit, že nikam nepůjdeme. Oči měl tak černé, že jediné co se z nich dalo vyčíst, byla touha a vášeň.

„Opravdu chceš do toho divadla?“ zeptal se pochybovačně.

„Když je to na programu,“ odpověděla jsem nezaujatě.

„Tak rychle ať to máme za sebou,“ řekl a odtáhnul mě z pokoje.

V divadle jsme viděli Zkrocení zlé ženy. Nevím, jestli jsem to měla brát jako nějaký dvojsmysl nebo to byla náhoda. Čekala jsem, že po divadle půjdeme do hotelu, ale ještě nás čekala večeře. V restauraci už byl připravený stůl pro dva se svíčkami a šampaňským. Prostě Edwardův styl. Romantika po všech směrech.

Vzpomněla jsem si na romantický večer, který pro mě připravil Jacob tehdy na pláži. Nebylo to tak honosné, ale mělo to své kouzlo. Při vzpomínce na Jacoba  jsem si rukou přejela přes břicho.

„Edwarde, musím si s tebou promluvit. Tak jsem poslední dobou přemýšlela nad naší situací. Chtěla jsem proměnu, ať jsme si rovni, ale ty jsi proti,“ odmlčela jsem se a podívala se mu do očí.

„Ano, jsem jednoznačně proti.“

„Vždycky jsi chtěl, abych žila normální život. Co bys řekl na to, kdybych měla dítě?“

Následoval Edwardův výbuch smíchu.

„Bello, ty a dítě? Nezlob se na mě, ale opravdu mě to pobavilo. A kde by sis ho pořídila? Snad ne u toho čokla. To bys mě naštvala,“ řekl naoko rozzlobeně. Bral to jako vtip a proto si ještě přihazoval. Tak tohle nedopadlo zrovna nejlíp. Zasmála jsem se společně s ním a dala si do pusy velké sousto, abych dlouho žvýkala.

Na pokoj jsme se vrátili hodně pozdě, ale nebyla jsem unavena natolik, abych nemohla si užít Edwarda o samotě. Vůbec ničemu se nebránil a já se vznášela až někde v nebi. Nikdy jsem pořádně nepochopila, kde se v něm bere tolik něhy a jemnosti. Jeho doteky byly až šimrající a když jsem chtěla, aby se mě dotýkal pevněji tak raději změnil polohu.

Náš společný víkend uběhl až moc rychle. Ani jsem se nenadála a už jsme balili kufry. Na letišti mi dal Edward nějakou tabletku, že to je proti zvracení. Měla jsem trochu obavy, jestli v těhotenství se můžou takové léky brát.

„Edwarde, půjčíš mi prosím tě mobil? Chtěla bych se zeptat Carlislea jestli si to můžu vzít.“

„Jistě. Když myslíš, že je nutné se na to ptát,“ řekl nabručeně a podal mi mobil. Vím, proč byl naštvaný. Řekla jsem mu, že mu prozradím mou záhadnou nemoc a nic se nedozvěděl. V podstatě jsem mu to řekla, ale nevzal to moc dobře. Nevzal to nijak. Motala jsem se mezi lidmi pryč od Edwarda, aby mě neslyšel. Bylo tady tolik lidí, že ani svým sluchem nemohl nic slyšet.

„Edwarde?“ ozvalo se druhé straně telefonu.

„Tady Bella,“ představila jsem se.

„Bello, děje se něco? Něco s miminkem?“

„Ne. Vše je v pořádku. Jen mi Edward přinesl prášek na nevolnost do letadla a nevím, jestli si ho můžu vzít,“ odmlčela jsem se a čekala.

„Takže to Edward stále neví. On moc dobře ví, co se smí a co ne. Bello na co pořád čekáš?“

„Já se mu to snažila říct, ale nevzal to dobře. A ještě jedna maličkost. Edward asi slyší srdce toho dítěte. Říkal mi, že moje srdce má ozvěnu,“ vysvětlovala jsem Carlisleovi nové fakta a cítila jsem, že mám slzy na krajíčku.

„Bello, to mě mrzí. Něco vymyslíme, až se vrátíš. A jestli slyší to srdce tak to je skvěle. Hned, jak se vrátíš, tě zase vyšetřím. Ten prášek si vzít můžeš. Hezky let,“ popřál nám Carlisle a vypnul to.

Cestu letadlem jsem už zvládla bez zvracení. Na letišti nás čekala Alice a odvezla nás až domů. Edward vzal můj kufr z auta a šel mě doprovodit k domu. Alice si to nenechala ujít a byla nám v patách. Otevřela jsem dveře a naproti mně stál Jacob.

„Ahoj Jacobe,“ pozdravila jsem a polkla na sucho.

„To jsi mi to nemohla říct dřív?“ vyjel na mě. Hned za mnou stál Edward a Alice. Oba připraveni mě bránit.

„Bello, je to dítě moje?“ zeptal se Jacob. Vedle mě se ozvala rána jak Edward  upustil můj kufr. Alice mě přidržela, protože jsem pocítila náhlou slabost. Z kuchyně vyšla Sue s vytřeštěnýma očima.

„Já nevím,“ zašeptala jsem.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 35. díl: