Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 40. díl

26.05.2010 (09:00) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1946×

40. kapitola

„Edwarde, vysvětlíš mi laskavě, co dělá ta velká dodávka před naším domem?“
„Bell, už jsem na cestě. Neměli tam být dřív než já,“ vysvětlil mi. Zavěsila jsem telefon a šla do kuchyně. Tam seděl Charlie a Sue. Oba se usmívali. Oni moc dobře věděli o co tady jde.

Za chvíli se před domem objevil Edward a šel něco domlouvat s těmi chlapy z dodávky.
„Ahoj lásko,“ pozdravil mě a políbil.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se tady děje?“ ptala jsem se ho vztekle.
„To je takové malé překvapení. Snad se ti bude líbit.“

Všichni jsme tedy vyšli před dům a čekali jsme co ti chlapi z toho auta vyndají. Netrvalo to příliš dlouho a z auta vynesli velkou postel. Byla tak široká, že jsem měla pocit, že se do mého pokoje nevejde. Ale proč jsem dostala postel, mi ještě nedošlo.

„Postel?“ zeptala jsem se.
„Ano. Je to dohoda. Edward chtěl původně, ať se k němu přestěhuješ, ale to se mi nelíbilo, tak jsem mu dovolil, že může u tebe přespávat. Pokud mu to dovolíš ty,“ odpověděl mi Charlie.

Nenaházela jsem ta pravá slova. Byla jsem šťastná, že Edward bude moct bývat u mě oficiálně, ale byla jsem naštvaná, že se mě nikdo nezeptal. Na konec nadšení vyhrálo. Skočila jsem Edwardovi kolem krku a dala mu pusu.

Stěhovákům trvalo půl hodiny, než tu postel dopravili do mého pokoje. Viděla jsem na Edwardovi, jak ho štve, že to nemůže udělat sám. Když všichni odešli, tak jsem si spokojeně lehla na tu novou postel. Edward si lehl vedle mě a chytnul mě za ruku.

„Edwarde, děje se něco?“ zeptala jsem se pochybovačně.
„Proč by se mělo něco dít?“
„Ty by ses jen ta dobrovolně nenastěhoval do domu, kde žijí dva vlkodlaci,“ vysvětlila jsem mu své pochyby.

„Prokouklas mě. Máš pravdu. Dobrovolně bych tady nešel, ale je nutné, aby ti stále byl někdo na blízku. A Charlie tě pustit nechtěl.“

Chtěla jsem se k němu víc přitulit, ale naznačil mi, že je někdo za dveřmi. A taky že byl. Ozvalo se zaklepání.

„Bell, nechci vás rušit, ale chtěl jsem se zeptat na pár věcí,“ mluvil trochu nervózně Charlie.

„Nerušíš. Co se děje?“
Edward už musel vědět co se děje. Byl napjatý. Znervózněla jsem taky.

„Opravdu mi nevadí, že tady budete občas spolu bydlet, ale nemyslíte si, že je to vůči Jacobovi nefér?“ zeptal se a vedle mě se ozvalo vrčení, které Charlie nemohl slyšet. Stiskla jsem Edwardovi ruku, co nejsilněji jsem zvládla. Nechal toho a trochu se uvolnil.

„Tati, s Jacobem jsme si to vyříkali. Vím, že se ti ta situace nelíbí, ale už je pozdě. Jacob se s tím musí smířit. Možná, že ty děti nejsou jeho a jsou přece jenom Edwarda,“ řekla jsem a chytla jsem se za břicho.

Charlie bez jediného slova odešel a nechal nás tam o samotě. Podívala jsem se na Edwarda, jestli mi prozradí na co myslel.

„Bell, asi bych neměl. Není to moc pěkné.“
„Ty už to stejně víš tak mi to řekni,“ pobídla jsem ho.
„Myslel na to, s kým dalším jsi ještě spala, když já mít děti nemůžu,“ řekl tiše.
„Můj otec si myslí, že jsem coura,“ konstatovala jsem smutně.
„To zase ne, ale proto jsem ti to nechtěl říct, protože jsem věděl, že takový závěr uděláš ty.“

Dál už jsme se o tom nebavili. Večer přišel Jacob jako každý den a Edward se rozhodl pro malý lov. Možná nás chtěl nechat o samotě. Povídali jsme si tak dlouho až jsem usnula.
Probral mě ledový dotek na mé tváři. Byl to Edward, v polospánku jsem ho chytla za zápěstí a naznačila, aby si lehnul ke mně. Zase jsem se ponořila do svého spánku hlouběji.

Ráno mě probudilo vrčení vedle mě. Probrala jsem se a posadila se. Edward seděl na kraji postele a tiše vrčel. Objala jsem ho.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se nesměle.
„Ještě se ptej,“ odvětil. Otočila jsem pohled směrem, kterým se díval on.

Prvně jsem se lekla, ale pak jsem se začala smát. Na druhé straně postele spal Jacob. Ležel na zádech a chrápal. Můj smích ho probral a zděšeně se rozhlížel po pokoji.

„Dobré ráno,“ řekl zmateně. Vypadal hrozně.
„Jsem tu asi usnul. Promiň Bello,“ omluvil se mi. Edward se postavil a vrčel ještě hlasitěji. Jacob asi nedržel své myšlenky na uzdě. Všimnul si Edwarda a začal rukama máchat okolo hlavy.

„Nelez mi do hlavy. Já za to nemůžu. Po ránu to jinak nejde,“ řekl a odešel do koupelny. Koukla jsem na Edwarda a ten jenom protočil očima.
„Co to mělo znamenat?“
„Tady mladej je v tak těžký pubertě, že se mu zdají erotické sny a štve mě tím. Bell, obleč se a pojď se najíst,“ lákal mě do kuchyně.

Za chvilku jsme seděli v kuchyni. Cpala jsem se snídani, co tady udělala Sue. Byla výborná. Co jsem těhotná, tak sním snad všechno.
„Bell, dostal jsem ještě jeden nápad, kromě té postele.“
„Já ho měla už včera, ale když jsi šel na lov, tak jsem ti o něm neříkala,“ řekla jsem a trochu jsem se začervenala.

„Bell, asi nemluvíme o stejné věci,“ vyvedl mě z omylu Edward.
„Sakra,“ zaklela jsem tiše.
„Pamatuješ, jak jsme byli v Anglii a ty jsi říkala, že se dlouho nikam nedostaneš? Tak co bys řekla tomu, kdybych tě vzal na dovolenou k moři?“ zeptal se a mně se zatajil dech. Vyskočila jsem od stolu a skočila na něho.

„A Carlisle nám to dovolí? Ale ty přece k moři nemůžeš, vždyť by ses prozradil.“
„O to se nemusíš vůbec starat a Carlisle pojede s námi. To je podmínka tak snad ti to nevadí.“ V kuchyni se objevil Jacob. Sedl si ke stolu, ale asi se mu nelíbilo, že sedím Edwardovi na klíně. Ze slušnosti jsem si sedla vedle na židli.

„Jacobe, já pojedu k moři,“ oznámila jsem mu to nadšeně.
„To ani náhodou. Já tě s ním nikam nepustím. A cestovaní pro tebe není nejlepší nápad,“ rozčiloval se Jak.

„Ty ses vzdal svých práv. Jacobe, toleruji tě tady jako možného otce, ale to je všechno. O Bellu se postarám a teď vypadni, nebo za sebe neručím,“ pěnil Edward.

„Mám stejná práva jako ty. Tak pojedu s vámi,“ rozhodl se Jacob.

„To snad nemyslíš vážně?“ zeptala jsem se ho.
„Bell, myslí. Obávám se, že ho sebou vezmeme. Ale je to sprosté vydírání,“ řekl mu Edward.
„Dokud si nebudeme jistí, čí děti jsou, budu s vámi pořád,“ rozhodně pronesl Jacob.

„V mém domě se hádat nebudete,“ ozvala se ve dveřích Sue.
„Už mám právě dost toho, jak se hádáte. To ještě nikoho z vás nenapadlo zeptat se mě, která porodila dokonce dva vlkodlaky?“ zeptala se nás.

Zmateně jsem střídavě koukali na sebe a na ní.

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 40. díl: