Konečně se dočkáte. Už to ví i Edward. Jacob udělá zásadní rozhodnutí. Přeji hezké čtení. W.
17.09.2010 (11:15) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1417×
45. kapitola
Jacob
„Jaku, ty blázne, vzbuď se.“ Cloumal se mnou Seth.
„Nech mě. Spím teprve chvíli,“ bručel jsem.
„Asi si dlouho už nelehneš. Máme problém a velký,“ naléhal Seth.
Když už jsem se dostatečně probral, sednul jsem si na postel. Dlaněmi jsem si promnul oči.
„Tak co se děje?“
„Emilly je těhotná.“
„A? Udělal jsem jí to snad já?“ Proč mi to jako vykládá? Však se Sam snažil už nějakou dobu.
„To ne, ale všichni už vědí, že Bella je těhotná s Edwardem a ne s tebou.“
Tak teď už jsem měl hlavu čistou dokonale.
Takže jsou toho parchanta. Ale proč Bella mlčela? Ona to celou tu dobu ví a tahá mě za nos?
„Uhni,“ odstrčil jsem prudce Setha.
„Kam jdeš?“ zeptal se mě, když jsem si bral klíče od auta ze stolu.
„Za Bellou, ale nesmím se proměnit.“
Bylo mi jasné, že kdybych se proměnil, musel bych čelit myšlenkám ostatních.
Dojel jsem k Belle domů, ale nebyl tady nikdo kromě Sue.
„Ahoj, Jaku. Co se stalo, že jsi tady autem?“ zeptala se mě Sue.
„Ty jsi to věděla celou dobu a neřekla jsi mi to?“ zaútočil jsem na ni slovně.
„Jaku, měl by sis promluvit s Bellou. Je nahoře,“ řekla Sue a sklopila hlavu.
Vyběhl jsem schody a zamířil si to k Belle do pokoje. Ležela na posteli a hladila si břicho. Těhotenství jí náramně slušelo. Měl jsem na ni příšerný vztek, ale jeden pohled na ni mě úplně odrovnal.
„Proč jsi mi to neřekla?“
„Co?“ zeptala se nechápavě.
„Třeba to, že to není moje a celou tu dobu tady ze sebe dělám hlupáka. Pobavila ses aspoň tím pohledem?“
„Jaku, je mi to tak hrozně líto.“ Po tvářích se jí kutálely slzy jako hrachy.
Přisednul jsem si k ní a objal ji. Původně jsem měl chuť jí ty parchanty z břicha vymlátit, ale ty slzy mě odzbrojily. Vypadala celkem v šoku, že jsem se to dozvěděl. Nechápal jsem její chování, ale ani to svoje. Nedokázal jsem jí ublížit. Utěšoval jsem Bellu a vymýšlel plán, jak zachránit ji i děti. Bylo mi jasné, že podle smečky bude následovat trest. Už tak nedokážou Belle odpustit ty pijavice tady.
„Co budeme dělat?“ vzlykala Bella.
„To ještě nevím, ale budeme muset něco vymyslet. Kdy se vrátí z lovu?“ zeptal jsem se, ale jeho jméno jsem schválně neřekl.
„Každou chvíli,“ odpověděla, ale ani nemusela, protože se otevřely dveře.
„Cos jí udělal?“ vyhrkl na mě.
„Já nic. Za to všechno můžeš jen ty,“ odbyl jsem ho.
Pozoroval jsem ho. Objímal Bellu a něžně hladil její břicho. Je jasné, že i on to ví. On moc dobře ví, že je otcem, jinak by ji takhle nehladil.
„Cože jsem?“ zeptal se mě nechápavě. Musel mi to vidět v hlavě.
„Nedělej se, že to nevíš. Takhle by ses staral o cizí děcka? Musíš to vědět moc dobře.“
„Jaku, nech toho. On vážně nic neví,“ bránila ho Bella. Seděla jako hromádka neštěstí na posteli a čekala na to, co bude dál.
Možná, že to opravdu nevěděl. Každopádně teď už to ví. Je třeba jednat.
„Zavolám ostatním. Musíme vymyslet plán. Když bude nejhůř, odjedeme z města,“ rozhodl Edward.
„Z města?“ neslyšně hlesla Bella.
„Jaku, můžeš nás nechat o samotě?“ požádal mě Edward.
Edward
Nedokázal jsem uvěřit vlastním uším. Já budu otcem. Připouštěl jsem si tu možnost už hodněkrát, ale nikdy jsem tomu opravdu nevěřil.
Nikdy mě v nové existenci nenapadlo, že bych mohl být otcem. Ta představa byla nádherná, ale pravda ještě krásnější.
„Edwarde, dokáže mi odpustit?“
„Není co odpouštět. Ani nedokážu vyjádřit, jak jsem šťastný. To prostě nejde popsat slovy. Belo, kdo všechno to ví?“
„Kromě Sue a Jaka ještě Carlisle. Edwarde, já se bojím. Co když budou chtít dětem ublížit,“ svěřila se mi se strachem v hlase.
Bella byla opravdu zoufalá. I já jsem si uvědomoval, že je tady velké nebezpečí, ale nechtěl jsem si to připouštět. když bude nejhůř, nastane válka. Pro tohle stojí bojovat.
„Já nedovolím, aby vám někdo ublížil. Postarám se o vás. Slibuji.“
Zbytek mé rodiny dorazil během chvilky. Carlisle se sklopenou hlavou přišel v čele. Trápil ho pocit provinění, že to věděl a neřekl mi pravdu.
„Zlatíčko, tak já budu nakonec opravdu babička. Nemohu tomu uvěřit,“ kroutila hlavou Esme, ale hlavu měla v oblacích z pocitu, že bude babička.
Rosalie jako obvykle žárlila. Stála trochu v povzdálí a blíž k Belle nešla. Emmett mi pogratuloval a chudák Jasper se snažil zmizet.
„Bello, takže ten pokoj mám zařídit co nejrychleji?“ zeptala se Alice a spiklenecky mrkla na Bellu. Od té doby, co jsem se naučil ignorovat myšlenky v domě, mi uniká spousta věcí.
Dlouho do noci jsme plánovali všechny možné i nemožné možnosti. Seth nám pomáhal a každou chvíli se proměňoval a sledoval myšlenky smečky. Vždycky jen na chvíli, aby oni nemohli přečíst ty jeho. Jacob se za celý den ani jednou neproměnil. Z jeho myšlenek mu unikaly myšlenky o jednom řešení, ale vždycky je hned zahnal.
„Jaku, tak už sakra řekni, co máš na mysli,“ vybídl jsem ho, když jsem to nevydržel.
„Jedno řešení tady je, ale nevím, jestli mi to projde. Potřebuju auto. Rychlé auto,“ řekl a podíval se po nás. Vytáhnul jsem klíčky z kapsy a hodil mu je. Nikdo neměl tušení, co se bude dít. Jacob chytnul klíče a vyběhnul z domu.
„To jako vzal do zaječích?“ zeptal se Emmett. Stočili jsme hlavy na něho a každý si pomyslel, že to byla hloupá poznámka.
„Edwarde, že to není pravda?“ zeptala se celkem hloupě Bella. Už zase začínala brečet. To bylo u ní normální. Brečela každou chvíli.
„To víš, že není. Vezmu tě nahoru, musíš spát.“
Konečně jsem ji uložil a usnula. Spala velice neklidně. Těhotenství ji už zmáhalo. S chůzí měla potíže, do schodů potřebovala pomoc. Bylo mi jí líto.
Každý týden jezdila na kontroly. Až teď jsem pochopil, proč měl Carlisle takový strach. Musí mu dělat starosti, jak to všechno dopadne.
Jacob
Stihnul jsem to!
Sám jsem v to nedoufal, ale vyšlo to. Dřív než mohl dát Sam rozkaz, přebral jsem jeho funkci. Teď jsem alfou a dokážu Bellu ochránit.
„Bello, jste v bezpečí!“ křiknul jsem do okna až jsem ji vzbudil.
„Jak jsi to dokázal?“ zeptala se mě.
„Už dávno jsem měl přebrat vůdcovství ve smečce, ale neustále jsem se tomu vyhýbal. Přijel jsem za nejvyšším vůdcem a předložil návrh na vedení. Byl nadšený, že jsem konečně přišel sám a hned svolil. Samovo slovo už nic neznamená, a já jsem nejvyšší.“
Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 45. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!