Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I tak to mohlo dopadnout 7. díl

19.01.2010 (18:15) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2280×

7. kapitola

Bella

Dneska večer jsem čekala, že přijde Jacob. Charlie už odjel do práce a Lea před chvíli vyběhla, jak jsem slyšela. Uklidila jsem kuchyň po večeři. Pomyla jsem nádobí (a že ho bylo) a šla do svého pokoje. Na schodišti jsem se rozloučila se Sue a popřála jsem jí hezkou noc. Seth se ještě koukal na televizi a podle mě čekal na Jacoba.

Sue moc dobře věděla, že tu první noc co jsme byli tady byl u mě Jak. Myslím dokonce, že ho viděla jak si šel pro jídlo do kuchyně. Tušila i to, že přijde dneska. A taky myslím, že v tomhle byla velice ohleduplná a nechala nám volný prostor.

Sedla jsem si k počítači a dělala jsem úkoly do školy. Za chvíli jsem ucítila průvan za zády. Rychle jsem se otočila a viděla Jaka, jak sedí na mé posteli.

„Jacobe já tě jednou roztrhnu. Musíš mě tak děsit?“ přešla jsem k němu a letmo ho políbila na čelo.

„Budu tě děsit pořád pokud tě pak budu moct utěšovat.“ Usmál se a povalil mě na postel. Líbali jsme se a pomalu jsem přicházela o své oblečení.

„Jaku nemáš hlad? Pojď se prvně najíst.“ Zvedla jsem se z postele a oblekla si triko co mi sundal.

„Bello, kdybych se sem přišel najíst, tak přijdu dveřmi a nejspíš za Sue. Tím nechci urazit tvé kuchařské umění, ale přesto jsem tady z jiného důvodu.“ Mrkl na mě.

„A to si nemůže jednou povídat?“

„Jsem pubertální naddržený kluk co chce jen to jedno. Co na tom nechápeš?“ On je vážně děsný. Už jsem ani neodpověděla a jen zakroutila hlavou. Věděla jsem, že si dělá srandu a nemyslí to vážně.

Potichu jsme se vydali do kuchyně, aby nás Sue neslyšela. Sedla jsem si k barovému stolu, který dominoval naší velké kuchyni. Hned zamnou přišel Seth, prej co tu straším, když uviděl Jaka s hlavou v lednici tak se začal smát. Ani si nevzal talíř, ale rovnou všechno  konzumoval. A musím uznat, že ve velkém množství. Tak toho si musí ráno všimnout i Charlie, že tu byl hladový vlk, který nám vyjed celou lednici.

„Bells, co bys řekla na malý večírek ve dvou?“ Nechápavě jsem na něho koukala co tím myslel. Otočil svůj zrak od lednice a ukázal mi láhev tequily.

„Jé Sethe! Tak ve třech.“ Znovu se zabořil do lednice a vytáhl dva citrony. Plácla jsem se do čela, že se jako zbláznil, ale on pokračoval a už chystal skleničky.

„Nazdar Jacobe, myslel jsem si, že dneska přijdeš tak jsem na tebe čekal.“ Seth už krájel citrony. No aspoň to nebude jen na mě.

„Jaku ty jsi blázen. Jak asi budu vysvětlovat, že tu chybí půlka Tequily?“

„Jen půlka? Já myslel, že jí dáme celou. Ale nedělej ze sebe abstinenta, poslední kocovinu si měla dva dny.“ Smál se celkem hlasitě tak jsem ho musela mírnit. Teda oba mírnit.

Nalil do skleniček a kopli jsme je do sebe. Za chvíli byla láhev prázdná.  I když toho nebylo moc tak jsme měli výbornou náladu a Jaka jsem nemohla uklidnit, aby se nesmál tak hlasitě.

Se Sethem řešili vážný problém ohledně citronu a limetek. No smála jsme se taky.

Vrátili jsme se do pokoje a pokračovali tam kde jsme přestali. Převalovali jsme se na posteli pořád tam a zpátky a pořád se připitoměle smáli. Najednou jsme se přetočili dvakrát na jednu stranu a já spadla z postele.

Posilnění alkoholem jsme se tomu smáli ještě víc. Ozvalo se klepaní na dveře. Vyskočila jsem na postel a Jaka nechala ležet pod postelí, kdyby to byla Sue. Otevřely se dveře a v nich stál Seth.

„Bell jsi v pořádku? Byla slyšet rána a nevím co si mám myslet, když jsi šla nahoru s Jakem..“ Pronesl s vážnou tváří. Sakra a ještě to muselo byt slyšet. Seth i Jak se začali smát, jako blázni. To bylo vážně vtipný.

„A už toho mám dost.“ Ozvalo se na chodbě a dveře mého pokoje se prudce otevřely. Stála v nich Sue.

„Opravdu se chci vyspat. Když jste řádili dole tak jsem to překousla, když tu byla Bella s Jakem tak taky, ale poslouchat všechny tři už je moc i na mě. Nechcete si raději hrát venku?“

Teď už jsme se všichni váleli smíchy. Kluci chtěli vyhovět přání od Sue a vyskočili oknem.

Postavila jsem se k oknu a křikla na kluky, „chytejte mě!“

Nevím na co jsem v tu chvíli pomyslela, nebo spíš jsem vůbec nemyslela, ale skočila jsem taky. Naštěstí mě zachytil Jacob.

Dopadla jsem na něho a on spadl semnou.

„Bell to byl fakt hustej nápad. Kdybych tě nechytil tak bys tu byla polámaná.“

„Obávám se Jaku, že polámaná jsem i tak.“ Chytla jsem se za kotník, který mě příšerně bolel.

„Jste vůbec normální?!“ rozčilovala se Sue v okně.

„Mami vždyť nás znáš.“ Seth se smál, jako malé dítě.

Jacob mě postavil, ale to mě jen ujistilo v tom, že ten kotník mám opravdu vymknutý. Posadil mě pod strom a pokoušel se nejspíš o první pomoc.  Mačkal mi kotník, ale vůbec to nepomáhalo.

„Ještě můžeme vyzkoušet umělé dýchání.“ Zakořenil se o políbil mě. ¨

„Jasně to jí pomůže vyléčit nohu ty šamane nebo na co si tady hraješ.“ Sue mě v podstatě zachránila od nedostatku kyslíku.

„Ukaž mi tu nohu.“ Sue vzala mou nohu do ruky a usoudila, že je potřeba rentgenu. Jak mě posadil do auta a Sue nás odvezla. Vysadila nás před nemocnicí se slovy, že až budeme ať jí zavoláme.

Do budovy nemocnice mě Jak donesl v náruči, jako bych minimálně ochrnula nebo už rovnou umírala.

Ujala se nás mladá sestřička a dala nám žádanku na rentgen. Po rentgenu mě položil na lehátko v ordinaci a měla jsme čekat na doktora. Jak zůstal vedle s tou sestřičkou, které málem vypadly oči z důlku, když viděla Jakovou svalnatou postavu. Samozřejmě, že si triko opět nevzal. Ani za sebou nezavřeli dveře, takže jsem pěkně slyšela, jak spolu flirtovali. Kupodivu mi to ani nevadilo. Proč by taky mělo, že?

Uslyšela jsem, jak se za mými zády otevřely dveře.

„Dobrý večer. Tak co se stalo?“ otočila jsem hlavu za tím hlasem, protože jsem  nemohla věřit svým uším. S otevřenou pusou jsem koukala před sebe.

„Carlisle? Co tady děláš?“ bylo vidět, že je stejně překvapený jako já.

„Ahoj Bell. Zaskakuji tady za jednoho doktora. Potřeboval dovolenou. Copak se ti stalo?“  Měla jsme asi milion otázek, ale nedostala jsme ze sebe ani jednu.

„Vyskočila jsem z okna.“ Řekla jsem tiše.

„To měla být, jako sebevražda?“ koukal na mě, jako na blázna.

„To byl útěk od macechy, která ji ve štěstí bránila“ ozvalo se přes dušený smích z vedlejší místnosti. Tak teď jsem byla opravdu za blázna.  Carlisle kroutil hlavou, ale cukaly mu koutky smíchem.

„A víš, že tomu i věřím? Tobě se může přihodit i tohle. Ten vedle je tvůj přítel?“ co ho to zajímá?!

„Já jen, že ti není moc věrný podle toho co tam dělá,“ pokračoval.

„Není jen mě tady doprovodil. Jacobe nech tam toho musíš mě ještě odnést domů!“ na tu druhou větu jsem zvýšila hlas, aby mě slyšel.

Takže jsme dostala ortézu a to prej jen po známosti. Jinak by to bylo v sádře. Za 4 týdny mám přijít na kontrolu.

Edward

Ráno jsme uslyšel Carleila jak přijel domů. Šel rovnou do své pracovny. Za chvíli mě vyrušil svou myšlenkou Edwarde přijď prosím tě za mnou musím ti něco říct. Okamžitě jsem byl u něho.

»

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I tak to mohlo dopadnout 7. díl: