Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I to se může stát 3

22.03.2010 (19:15) • Anizek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1272×

Pohled Elis

Ty jo. To je barák. Tak tady bych chtěla bydlet. Byl veliký, prostorný a moc hezky navržený. To se bude líbit bráškovi. Právě tento obor studuje tak ho to bude zajímat.

Edward mě nesl do kuchyně a tam jsme potkali ženu. Byla drobná se zlatýma očima a hnědými vlasy.

„Ahoj maličká,“ řekla mi žena a usmála se na mě. „Já jsem Esme. A budu se taky o tebe tady starat.“ To je jeho sestra?

„Vy jste Edwardova sestra?“ zeptala jsem se páč jsem tomu nerozuměla.

„Ne, zlatíčko. Já jsem jeho maminka,“ odpověděla a pohladila mě po hlavičce. Já jsem začala brečet. Takovou rodinu jsem chtěla vždycky mít. Mamku, taťku a spoustu sourozenců. A teď když je mamka po smrti je všechno jinak.

„Ale no tak, Elis, neplakej. Jsme tady, abychom ti trochu oživili život. Tak se hezky usměj a nebuď smutná,“ chlácholila mě. V ten samí okamžik tam přišel ten kluk z garáže, Emmett.

„Ale, prcek nám brečí?“ Jo Edward měl pravdu. Opravdu je otravný.

Emmett ke mně přišel a začal na mě dělat obličeje. Bylo to vtipný. Tak jsem se smála. Ale to jsem neměla dělat. Stehy na bříšku se ozvaly.

„Au.“ Ale to jsem nechtěla. Měla jsem mít zavřenou pusu.

Edward se mnou odešel do nějakého pokoje. Asi možná jeho. Tohle se nepodobalo dětskému pokoji. Položil mě do postele a zkontroloval mně bříško. Jeho doteky byli příjemné. Teď jsem naschvál zaskučela, aby se mého bříška ještě dotkl. Na to místo kde to zmáčkl a bolelo to tak mě políbil. Jé. Jsem v sedmém nebi. Aby to nevypadalo tak jsem ho odstrčila.

„Nech toho. To lechtá,“ začala jsem se smát. Ještě mě pošimral a pak toho nechal. Zvedl mě a odhrnul deku. Chvilku přemýšlel a pak zavolal:

„Alice!.“ Ale ne, je čas koupání. Ne. Já se nechci koupat.

„Ano?“ Přiběhla do pokoje.

„Umyješ Elis? Přede mnou se stydí,“ zachechtal se. Já se jen začervenala.

Alice si mě vzala opatrně do náručí a šla se mnou do Edwardovy koupelny. Byla prostorná a moc hezky sladěná do černo bílé barvy.

Opatrně mě svlékla a položila do vany. Opatrně mě myla kolem stehů a rány. Ty stehy strašně svědily a já se chtěla podrbat, ale Alice mně chytla ruku a napomenula mě, že do rány nesmí přijít voda. Ach jo. No a po koupání jdu spinkat. Ale mně se nechce. Vždycky jsme s bráškou večer blbli. To tady asi nepůjde. Edward mě neustále hlídá. Povzdechla jsem si.

Alice to viděla a zeptala se, „Copak je?“ Omývala ze mě mýdlo, které krásně vonělo.

„Jen jsem si vzpomněla, jak jsme s bráškou po koupání blbli. Bylo to strašně fajn. Ale teď jak mám bříšku v čudu tak to asi nepůjde. Ach jo. Chybí mi to,” posmutněla jsem.

„Neboj, Edward něco vymyslí,“ usmála se na mě. Opatrně mě zvedla a osušila mě. Pak mě převlékla do růžového pyžamka s dlouhým rukávem.

Alice mě vzala do náruče a odnesla zpátky do Edwardova pokoje. Posmutněla jsem. Edward tu nebyl. Alice mě položila do postele a podložila mi hlavu, abych viděla před sebe.

Alice zavolala, „Můžete.“ Edward a Emmett vstoupili do pokoje. Začala jsem se smát. Emmett vypadal jako holka. Měl na sobě sukni a tílko. Edward vypadal jako šarmantní mladík a strašně se uculoval.

Já jsem se tak smála, až mě bolelo bříško i se stehy tak jsem se pokusila zklidnit. Pravidelně jsem dýchala a uklidnila jsem se.

Edward s Emmettem začali hrát scénku. Já se ten večer tak nasmála. Emmett předváděl, jak svádí Edwarda a Edward se snažil požádat Emmetta o ruku. Byla strašná sranda.

„O Pane, moc mě lichotíte, když si mě chcete vzít. Ale já vás musím, odmítnou ale jedinou mou láskou je fotbal. A to mi připomíná, že mi dole běží zápas a tady ze sebe dělám vola. No nic Elis dobrou a já jdu koukat na fotbal,“ řekl Emmett a začal se cestou svlékat. Já se strašně moc smála, jak Emmett Edwarda odmítl a Edward udělal psí oči, ale Emmett stejnak odešel. Byla to psina. Ale jak jsem se smála tak mě hodně boleli stehy tak jsem si na ně položila přes pyžamko ruku.

„Tak konec legrace a ukaž mi bříško.“ Poslušně jsem si vyhrnula pyžamko. Chvíli na ty stehy koukal a pak mi na ně dal letmí polibek.

„Vše je v pořádku, princezno.“ Začal se zvedat z postele.

„Kam jdeš?“ honem jsem se zeptala.

„Neboj, hned se vrátím. Jen se musím převléknout. A pak ti přinesu večeři,“ usmál se na mě a odešel. Já jsem si v to chechtání vůbec neuvědomila, že mám hlad.

Docela jsem se nudila, když odešel. Tak jsem se rozhodla si pustit televizi. Ale ovladač byl položený na Hi-Fi věži. No jo já nesmím vstávat. Ale byl tu ovladač od Hi-Fi věže. Tak jsem stiskla tlačítko ‚play‘ a začala hrát známá skladba. Tu ráda poslouchala moje mamka. Moc mi ji to připomnělo. Začala jsem plakat.

Edward se zrovna objevil ve dveřích s podnosem jídla. Položil jídlo na noční stoleček vedle postele a sedl si vedle mě. A objal mě.

„Copak se děje, princezničko? Bolí tě něco?“ Sáhl mi pod pyžamko a dal svojí ruku na stehy.

„Ne. Ale tahle skladba mi připomněla maminku, jak mě na to učila tančit. Dodnes si to pamatuji,“ vzlykala jsem.

„Tak až se ti zahojí bříško, tak mi to ukážeš. Ale teď musíš odpočívat a nabrat hodně sil.“ Opatrně mě nastavil tak abych byla opřená o čelo postele ale, abych taky z části ležela.

Ale ne. On mě bude krmit. Já nejsem batole. Na to už jsem dost stará, aby mě krmil. Vždyť mi bude sedm roků. To budu velká holka a půjdu do školy.

„Tak a jde se jíst.“ Vzal talíř a já mu ho chtěla vzít.

„Já sama.“ Zavrtěl hlavou.

„Udělej mi radost. Nikdy jsem nikoho nekrmil.“ Udělal na mě psí oči.

„To mám být tvůj pokusný králík?“ zamračila jsem se na něj.

„Prosím.“ Udělal na mě opět psí oči.

„No dobře no.“ Otevřela jsem pusu. S radostí mi tam dal trochu míchaných vajíček. Byla to opravdu dobrota. Ale už jsem měla plné bříško a odmítla jsem. Esme toho navařila, že by se z toho dva nejedli.

„No tak. Ještě kousek. Musíš být silná.“ Dal mi ještě jedno sousto do pusy.

„Ale já už opravdu nemůžu,“ zahekala jsem.

„Poslední,“ řekl a nabral toho hodně. Myslela jsem, že prasknu. Ale s tím posledním se mi zvedl žaludek. Nevěděla jsem, kde mají záchod. Edward to pochopil a vzal mě do náručí a běžel do nejbližší koupelny. Hlasitě jsem zvracela. A zase mám žaludek prázdný. Edward mě odnesl do pokoje a položil mě do postele. Lehnul si ke mně a choval mě v náručí.

„Promiň, princezničko. To jsem opravdu nechtěl.“ Políbil mě na čelo.

„To nic. To se stane. Všechno je jednou poprvé,“ usmála jsem se na něj. Začaly se mi mihotat víčka a já cítila, jak začínám upadat do říše snů.

„Dobrou noc, princezno,“ řekl a pak ještě něco zamumlal, ale to už jsem byla napůl na cestě do říše snů.

Autor: Anizek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I to se může stát 3: