Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I upíří život může být štastný - 2.kapitola

04.10.2009 (17:45) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2207×

„Ahoj.“Pozdravil mně.

Pozdrav jsem mu oplatila.

„Můžu tě doprovodit?“

Jenom jsem kývla. Šli jsme potichu k autu. A já jsem se s ním rozloučila ale bylo to podivně těžké.

„Ahoj.“Zavolala jsem na dům.

„Ahoj Bello, dneska máš nějakou dobrou náladu.“Řekla mi Renné.

Jen jsem se na ni usmála a šla jsem do svého pokoje, kde jsem si četla.

Už byl čas jít do školy, když na mně zaklepala Renne.

„Bello, dnes bude venku svítit slunce, tak nás napadlo jestli s námi nechceš jít na lov.

Jenom jsem kývla, protože už jsem měla žízen a oči černé.

Šli jsme daleko od města protože byl pátek.

Hned jsem si vyhlédla jednu pumu, rozběhla jsem se  k ní a narazila na něco tvrdého, byl to nějaký upír, strašně jsem se lekla a oba jsme se postavili do bojovné pozice, ale najednou jsem si všimla že je to ten kluk co se mi u oběda smál. Emett, jak jsem se od Edwarda dozvěděla. On si mně asi taky vybavil, Protože jako já, uvolnil svůj bojovný postoj.

„Ahoj,Bella že?“Zeptal se mě

„Jo.“

„Já jsem Emett.“Představil se mi

„Bello? Kde jsi? Chtěl bych tě někomu představit.“Zavolal na mně Charlie.

„Už musím jít.“Rozloučila jsem se a odběhla.

„Bello, tady jsi, tohle je Carlisle a jeho rodina.“Představil mně Charlie.

„Ahoj Bello, rád tě poznávám,tohle je…“Představoval mi jeho rodinu. Ale já je znala,od Edwarda, říkal mi o nich, oni mně znali ale jenom z mého výstupu ve školní jídelně. Dál jsme lovili spolu, ukázalo se že Carlisle a Charlie se spolu znají z práce.

Zrovna jsme s Alicí a s Edwardem lovili, Alice byla hrozně fajn, i Rosalie byla fajn. S Emettem jsem se pořád smála.

S Alicí jsme si hodně povídali i o naší minulosti. Ale už byl čas jít domů. Všichni jsme se rozloučili, ale já s Edwardem jsme zůstali ještě venku, jenom jsme se tak procházeli.

„Bello?“

„Hm.“Řekla jsem ale byl ticho asi čekal dokud mu nebudu věnovat pozornost, tak jsem se na něj obrátila.

„Ano?“Zeptala jsem se.

„Já jenom, zítra jedeme s Alicí nakupovat, nechceš jed taky?“Zeptal se mně. Já a nakupovat, tohle mně moc nebralo, ale byla bych tam s ním. Prodírala jsem se myšlenkami když mi došlo, že jsem mu ještě neodpověděla. Koukla jsem se na něj.

„Nemusíš jezdit jestli nechceš.“Řekl mi.

„Ne v tom to není, já jenom že. Já nakupování moc nemusím.“Řekla jsem.

Usmál se. „To já taky ne, ale Alice mně vždycky přemluví.“

„Aha, no možná bych jed mohla.“Řekla jsem.

„Dobře, vyzvednu tě okolo třetí hodiny.“Přikývla jsem.

Dál jsme chodili mlčky, jenom jsme se na sebe občas podívali.

Přišla jsem domů okolo čtvrté hodiny ráno. Šla jsem si sednout k oknu a koukala ven, kéž bych mohla spát. Seděla jsem tam snad hodiny. Až jsem si všimla že jsou už skoro tři, rychle jsem vyskočila a šla jsem se převléct, oblékla jsem si modré tričko a džíny, vzala peněženku a šla dolů.

„Mami? Já jedu s Edwardem a s Alicí nakupovat,ano?“

„Dobře, já zase jedu k Esme, nechceš tam odvézt?“Zeptala se mně.

„Ne to je dobrý, Edward se pro mě staví.“Řekla jsem a už jsem slyšela zatroubit auto. Rozběhla jsem se ke dveřím a už jsem si opakovala jenom jedno jméno. Edward.

„Ahoj kde je Alice?“Zeptala jsem se když jsem nasedla do auta.

„Ona nemohla jed, slíbil jsem ji ale že ji něco přivezeme.“Řekl.

„Nemusíme ale jezdit, když nás to moc nebaví.“Řekla jsem.

„Třeba si v tom najdeme zalíbení.“Chtěla jsem něco říct ale já s ním vlastně být sama chtěla.

„Kam to vlastně jedeme?“

„Nech se překvapit.“Řekl jen.

Jeli jsme na letiště. Což mi přišlo hodně divný.

„Edwarde, co děláme na letišti?“Zeptala jsem se ho.

„Letíme nakupovat.“Řekl, jako by to byla samozřejmost.

„Letíme? Já myslela že na nákupy se zdržíme ve státě.“Řekla jsem.

„To taky jo, jedeme do Los Angeles.“Řekl a usmál se na mě.

Vykulila jsem na něj oči.

Ale nic jsem nenamítala.

Už šel směrem k letadlu, když jsem ho zastavila.

„Víš není moc letadel kde tě nechají nastoupit bez letenky.“Řekla jsem mu.

Zasmál se. „My letenky máme.“Řekl a vytáhl je z kapsy. Vyděl že jsem chtěla něco namítnout.

„To je dobrý Bello, příště mně pozveš ty.“Řekl a dál jsme už o tom nemluvili. Letěli jsme necelou hodinu. když přišel Messenger.

„Můžu vám něco nabídnout?“Zeptal se nás, ale svoji otázku směřoval spíše na mě.

„Ne to je dobrý.“Řekla jsem a usmála se na něj. Chvíli na mě užasle zíral ale potom odešel.

„Tohle by si neměla dělat.“Řekl mi Edward.

„Co?“Nechápala jsem.

„Omamovat.“Řekl

„Děláš to taky.“Upozornila jsem ho.

„Já?“

„Ano,jako třeba, s tamhletou letuškou.“Řekla jsem mu.

Věděl že mám pravdu, tak na to nic neříkal

Po dalším marném pokuse Messengera jestli něco nepotřebuji,jsem si pustila do uší hudbu, stejně jako Edward.

„Co posloucháš?“ zeptal se mně.

Vyndala jsem si sluchátka z uší a podala mu je.

Zaposlouchal se a potom se na mně udiveně podíval.

„Co je?“Zeptala jsem se ho.

„Debbusi?“Zeptal se mně. A podal mi svoje sluchátka, dala jsem si je do uší a taky jsem se zaposlouchala. Měl tam úplně stejnou hudbu jako já. Vrátili jsme si svoje sluchátka.

„Zdá se, že nemáme společné jenom místo narození.“Řekl mi.

Za chvíli se ozval pilot že se máme připoutat, že za chvíli budeme vystupovat.

Vystoupili jsme a vzali jsme si taxíka k nákupnímu centru.

Tam jsme hned zašli do obchodu s oblečením. Mně hned zaujali krátké modré šaty.Šla jsem se na ně podívat zblízka.

„Potřebujete s něčím pomoct?“Zeptal se mně nějaký chlap.

„Nevypadáte na prodavače.“Řekla jsem mu a dál jsem si ho nevšímala.

„Nechcete si zajít na kafe?“Nenechal se odbít.

„Já mám společnost.“Řekla jsem a vyhledala očima Edwarda.

„Aha.“Řekl a odešel.

Rozhodla jsem,  že si ty šaty vyzkouším.Vzala jsem je ale ještě jsem se šla podívat za Edwardem.

„Bello neviděla jsi někde tyhle šaty?“Řekl a ukázal mi papír, na kterém byli nakresleny šaty, přesně ty které jsem měla v úmyslu si jít vyzkoušet.

„Chtěla je Alice a já je nemůžu najít.“Pokračoval. No co Alici budou stejně slušet víc.

„Myslíš tyhle?“Řekla jsem a vytáhla ty šaty.

„Jo přesně tyhle, nechtěla sis je vzít?“Jenom jsem zavrtěla hlavou a podala mu je.

Nakonec jsem si vybrala jiné, sice ne stejné ale byli taky hezké.

Šli jsme ještě do obchodu s botami, tam jsem si k nim koupila ještě tenisky.No a potom jsme už jeli domů, povídali jsme si dlouho v letadle. Po přistání jsme šli k Edwardovi domů, dát Alici šaty.

„Vy jste je našli.“Vyjekla nadšeně.

„Bello, pojd semnou,musíš mi ukázat co sis koupila.“Řekla mi Alice. Šli jsme k ní do pokoje. A já ji ukázala šaty.

„Jsou hezké, škoda,  že jsem nemohla jed s vámi.“

„Jo je to škoda, ale s Edwardem jsem si to užila,“Řekla jsem.

Usmála se na mně.

„Už bych měla jít.“Řekla jsem po chvíli ticha.

„Nesmysl, dneska máme dámskou jízdu. Já ti to neřekla?“

„Ne.“

„No,tak ti to říkám ted.“Usmála se na mně.

„Dobře.“

S Esme,Rosalii a Alicí jsme si celou noc povídali, byla to zábava. Kluci byli na lovu. Takže jsme měli celý dům pro sebe. Jela jsem domů okolo desáté hodiny ráno.

„Jsem doma.“Oznámila jsem a zalezla jsem k sobě do pokoje, kde jsem začala hrát na klavír, včera  mně napadla úžasná melodie. Hrála jsem dlouho vyrušila mně až Renné.

„To je ale krásná písen.“Pochválila mně.

„Díky, napadla mně včera.“

„Bello, asi se budeme zase stěhovat.“Co? Co to říká? Nemůžeme odjet, co Alice…..co Edward?

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I upíří život může být štastný - 2.kapitola: