Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » IceWolf 11. kapitola

07.01.2010 (19:45) • Wolfie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1767×

Nikoho pohled:

Celá skupinka se vydala směrem k lesu. V jejím čele šel Carlisle, za ním ostatní upíři, pak vlkodlaci a skupinu uzavíraly akely. Všichni šli do lesa, trénovat na válku. A vymýšlet strategii. Návrh Lizzie se příliš neusadil, a to sice nápad, že mohli Volturiovi nalákat do rokliny a pak jí celou zapálit. Jenže Carlisle byl zásadně proti ničení lesů.

Upíři se rozběhli a vlkodlaci za nimi. Akely vyrazily (ještě jako lidé všichni, samozřejmě) za nimi. Všichni se rozprchli podle toho, jak rychle běželi. Vpředu teď běžel Edward a většina upíru se držela na nimi.

„Tak jsme tady.“ Řekl po chvíli Carlisle a prudce zabrzdil. Sabrina, která běžela hned za ním, do něj tvrdě vrazila. Nejspíš by se nikdo nedivil, kdyby měla otřes mozku.

„A - au.“ řekla překvapeně a třela si čelo.

„Omlouvám se.“ Pronesl Carlisle, Sabrina nad tím jenom mávla rukou a šla k ostatním akelám. Teď se vedení ujal Jasper.

„Takže… když bych začal?“ chvíli přemýšlel a pak zvedl ukazováček „Bello, ty nebudeš přímo bojovat. Budeš se soustředit na štít a někdo tě může chránit...„ Jasper nestačil domluvit, protože mu do řeči skočil Edward.

„Samozřejmě že ji budu chránit já.“

Jasper ale jenom zakroutil hlavou „Ne, ty se nám budeš hodit,“ Přejel pohledem celou skupinku, až se zastavil u Sabriny. „Sab, mohla bys?“

„Jistě.“ Sabrina přikývla.

Jasper pokračoval v plánování „Takže Sabrina bude krýt Bellu. Počítej s tím, že budeš mít dost práce, proto asi budeš muset používat dost často svůj oheň.“

Sabrina se ošila „Ale já neumím používat oheň.“

Jasper se zamračil „Proč?“

Sabrina se snažila být co nejmenší, nejlépe se zahrabat pár metrů pod zem… „No… já mám led.“

Všem se v okolí zadrhl dech, ale Jasper (naštěstí pro Sab) pokračovat dál:

„To nevadí, také Sabrina bude krýt Bellu a ty se budeš soustředit na štít, nic pod ním nemůže projít,“ podíval se na Bellu a ta přikývla „rád bych viděl váš způsob boje.“ Tentokrát se podíval po akelách.

Slova se ujala Lizzie „Už jsi někdy viděl útočit sokola? Pak bys měl asi správnou představu.“ Lizzie se usmála jako gumový medvídek a pokračovala dál „kdybych na tebe v zásadě zaútočila, neměl bys moc šancí.“

„Mohla bys nám to předvést?“ zeptal se Carlisle.

Lizzie se přikrčila a odrazila se nohama. Když jste člověk, těžko byste to mohl zahlédnout. Tahle menší skupinka však viděla jak se Lizzie ve vzduchu přeměnila ve vlka.

Pohled Edwarda:

Před chvíli tady ještě stála Lizzie a teď bylo ticho a po ohnivé vlčici ani slechu ani vidu. Všichni stáli jako zařezaní a snažili se naslouchat.
Po chvíli se ozvalo odněkud z nebe zasvištění a já vzhlédl. Na noční obloze byla velká ohnivá koule a řítila se přímo na Jaspera. Ve skutečnosti to celé trvalo sotva vteřinu. Ohnivá koule srazila Jaspera k zemi a vyhloubili menší jámu. Pak opět bylo ticho a všichni se v očekávání podívali do díry. Jasper vypadal… dost rozmixovaně a Lizzie se už začínala hrabat nahoru.

„Páá - ni!“ vyjelo Emmettovi.

„Pff.“ Odfrkla si Kelsye. „Co to bylo? Pád meteoritu? Člověk by řekl, že to umíš o dost líp.“ Zakroutila hlavou a založila si ruce na prsou.

Mezitím se Jasper vyhrabal z ďoury a mnul si hruď. Lizzie teď stála čelem… respektive čumákem ke Kelsye a potichu vrčela. Pak jakoby ňafla a obrátila se na Jaspera. Naklonila hlavu na stranu a vyčkávala.

„Dobře… znova to radši nebudeme zkoušet. Jenom bych ještě rád viděl, jak útočíš na několik upírů.“ Řekl Jasper a andělsky se usmál.

„Edwarde, Bello, Carlisle, Emmette, Rose, mohli byste ke mně. Ostatní prosím ustupte, abychom měli prostor,“ všichni se posunuli několik kroků dozadu. „Bello, Carlisle, Rose vy jakože utíkejte a ty Edwarde a Emmette budete na Lizzie útočit.“

Lizz přikývla a já jsem se na ní vrhnul. Skočil jsem však do prázdna. Lizzie jsem už nikde neviděl. Avšak Bella a Rose se vyřítily z lesa a po chvíli i Carlisle. Ucítil jsem spalující horko a ležel jsem spolu s Emmem, Carlislem a Rose na jedné kupce. Po chvíli k nám přibyla i Bella a já věděl, že jsme to projeli. Lizzie stála opodál, ležela na zemi a olizovala se znuděně packy.

„To je skvělé!“ zvolal Jasper „Takže si to trochu rozdělíme. Esme, Alice vy budete slabší část, takže pokud možno držte se u někoho silnějšího a dodělávejte zbytky… myslím jako zbytky… jako smetí, ostatky, ano? Hlavní silou budou Edward, Emmett a já. A Carlisle, Nessie a Rose budete něco jako střed, jděte po slabších, ano? Vlkodlaci, u vás si myslím, že není žádný problém. Budete se držet po okrajích pokud možno. Akely budou hlavní útočnou silou, prostě jich vyřiďte co nejvíce.“

Všichni přikývli.

„Takže, do práce! Trochu se rozhýbeme! Hop, hop!“ zakřičel Jasper a pohazoval rukama. Vydal jsem se tedy k němu a začali jsme nacvičovat jakési útoky.

Pohled Sabriny:

Když dal Jasper povel ke cvičením proměnili se všichni – až na upíry, samozřejmě – ve vlky. Lizzie cosi nacvičovala s Patricií a Meredith a Alex na sebe s Kelsye vrčeli. Náhle jsem se cítila dosti opuštěná. Já do tohohle nezapadám. Neumím útočit. Náhle se mi v krku udělal obrovský knedlík.

Pohled mi padl na pískového vlka opodál. Nacvičoval cosi s rudohnědým vlkem. Když tu náhle všichni utichli.

Zaražení v půli pohybu se otočili k lesu a Bella se ke mně přiřítila stále si mumlajíc něco jako „Jsou tu moc brzy…“ a já jsem vážně nechápala.