Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Immortal love - 4.kap.

18.04.2009 (18:00) • blondeTeru • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2421×

4. Co s Ness?

Uplynula doba než jsem se úplně zklidnila. Nešlo to ale úplně, přece jen mi chtěl ten pes vzít mou holčičku.

Všichni se vrátili domů dřív než my. Před dveřmi jsem se schválně nadechovala, jestli neucítím někde ten vlkodlačí smrad. Nic. Edward si mě přitáhl blíž k sobě a vešli jsme dovnitř.

Cullenovi byli různě rozmístění po obýváku. A nastalo hrobové ticho. Ale ničeho jsem nelitovala. Nehodlala jsem se omlouvat. Jen mě děsilo, že nikdo nic neříkal. Tak jsem tedy začala.

„Nemůžete ode mě očekávat omluvu. Je to moje dcera. A - " Emmet mi skočil do řeči.

„Jsem na tebe set sakra pyšný, sestřičko!" poťouchle se smál a plácl si se mnou na znamení vítězství. Rozpačitě se mi koutky úst zatočily nahoru.

Carlisle, Esme, Alice, Jasper, Rosalie, Emmet, Edward.. Ale to moje nejcennější jsem nikde neviděla. Ztuhla jsem. Vzal si ji i přesto všechno? Edward vycítil moje napětí.

„Kde je?" zeptala jsem se vystrašeně.

„Je nahoře u Alice. Hraje si." řekl.

Oddychla jsem si úlevou. Nastartovala jsem a už jsem stála před Alicininým a Jasperovým pokojem. Zaťukala jsem a vešla.

Nikdy jsem tu nebyla. Jako první mě oslnila ta mohutná postel. Dominanta pokoje. Stála uprostřed a vypadala opravdu luxusně. Typovala jsem podle čuchu dřevo, povlečení světlé zelené. Posadila jsem se na ni. Dokonale pohodlná. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl světlý jako většina pokojů v domě. Žlutá na zdech, oranžové závěsy, světlé parkety a bílý nábytek. Měl hodně zbytečností. Od různých dekorací a lamp přes obrazy a fotografie až po velký křišťálový lustr. Vše k sobě ale perfektně ladilo. Samozřejmě, vždyť tady bydlí Alice. Usmála jsem se pro sebe. Všimla jsem si pootevřených dveří vedoucích zřejmě do šatny. Byla jsem zvědavá, jak vypadá šatna Alice Cullenové. I Jaspera samozřejmě. Vešla jsem a údivem se mi otevřela pusa dokořán. Místnost nebyla o nic menší než ta předchozí pokoj. Skříně s policemi byly zaplněné na maximum. Šaty, pásky, šperky, kabelky, boty a mnoho dalšího. Zrcadla vyplňovala každé volné místo a naproti dveřím stála moderní červená sedačka. Teď už jsem věřila, když Alice tvrdila, že se opravdu snažila trochu poslechnout mé přání a mou šatnu nějak extra nepřehánět.

Jak jsem byla zabraná do té dokonalé místnosti, nevšimla jsem si mojí malé sladké holčičky. Seděla téměř v rohu a hrála si s několika korálema obtočených kolem sebe. Přišla jsem k ní a láskyplně ji objala. Nadechla jsem vůni jejích vlasů. Tak krásně voněla. Koukla na mě.

„Nezlobím se na tebe." řekla, ale neznělo to moc přesvědčivě.

„Vím, že to neměl dělat. Bylo to moc špatné. Nechtěla jsem tě naštvat.." dořekla.

„Srdíčko, ty jsi nic neprovedla. Jen mě mrzí, že jsi byla u toho, když.." nechtěla jsem se k tomu vracet. Bolela mě jen ta představa, že u toho Nessie byla.

„Ale mami, tvá reakce vlastně byla celkem na místě. Fakt se tím netrap, že jsem to viděla."

„Ale to tak nejde Ness. Přísahám, že se v tvé přítomnosti budu ovládat." Správně, nechtěla jsem s Jackem bojovat, ale vyžádá-li si to situace..

Nessie se na mě podívala. Došlo jí jak to myslím.

„Já Jacka mám strašně ráda, víš."řekla Ness.

„Vždyť já vím. Sama vím, jak báječný dokáže být." smutně jsem zavzpomínala.

„Nevím, jestli zvládne, že od něj budu takovou dálku." pokračovala.

Nechápavě jsem si ji změřila pohledem.

„Teda... nevím, jestli to zvládnu i já." a provrtávala podlahu očima.

Co mi tím jako chtěla říct? nechtěla jsem na to ani pomyslet.

„Nessie?" začala jsem.

„Ne, mami. Prostě si nemyslím, že je správné odjet s vámi tak daleko. Daleko od něj."

Nevěděla jsem, co říct. Myslela jsem, že chce s námi na Aljašku. To přece nejde, nechat ji tu s vlkodlačí smečkou.

„Jsi moje dcera. Moje krev. Můj život. Nemůžu tě tady nechat. Nemůžu odjet pryč od tebe. To prostě nedovolím!"

„Ale mami, je to i moje rozhodnutí. Jack teď patří do mojeho života, ať se ti to líbí nebo ne." Začala být nekompromisní. Dokázala jsem jen vytřeštit oči.

„Než mi to zakážeš, aspoň o tom popřemýšlej. Tebe taky nikdo neodtrhával od táty. Chtěla jsi být s tím, koho miluješ. A mě to budeš zakazovat?" tiše si odfrkla.

„Mladá dámo, měla by ses zamyslet nad tím, co říkáš!" vřela by ve mně krev, kdybych nějakou měla.

„Jsi moc mladá na to, aby ses mohla takto rozhodovat sama!"

Chvilku jsme mlčely a já nad tím zapřemýšlela. Nemůžu jí nutit do něčeho, co nechtěla. Ne že bych to nemohla, ale já to nedokázala. Vždycky jsem chtěla, aby byla šťastná.

„Fájn. Popřemýšlím o tom. Ale rozhodně tě nenechám ve Forks samotnou!" výhružně jsem na ni pohlédla.

Slabě se usmála a vlepila mi pusu.

„Tátovi to říkat asi už nemusím, co?"

„To opravdu nemusíš." přiškrceně jsem se zasmála.

Vzala jsem Ness do náruče a odešly jsme s Aliciiného území. Nessie se mě pevně držela kolem krku, jako by se bála nějaké hrozby. Jako by to tušila. Stačil krátký pohled do Edwardových očí. Zuřil.

„Pojď se radši vyřádit do leda." promluvil na něj Jasper.

Edward se na patě otočil a spolu s Jasperem, Emmetem, Carlisleem a Alice zmizeli. No páni. Já, Renesmee, Rosalie, Esme. Zvláštní seskládání. V duchu jsem se pro sebe uchechtla. Posadila jsem se na druhý konec gauče, kde už seděla Esme. Rose notovala na klavíře pomalé, duchaplné písně. Ness si vlezla do náruče k Esme Bylo zajímavé je pozorovat. Esme byla ve skutečnosti její babička, ale vzhledem by klidně mohla být její matkou.

„On se zklidní " Rose promluvila. „Jen mu musíš dát víc času."

„Edward by pro to, co miluje, udělal první poslední. Ale odloučení zvládá opravdu těžce. Vždyť o tom sama něco víš" nevinně na mě Esme koukla.

„Esme, já sama si neumím představit život bez Renesmee, ale držet ji násilím někde, kde nechce být? Na to ji příliš miluju " oponovala jsem smutně.

Ness se na mě andělsky usmála.

„Nessie, pojď. Půjdeme si nahoru hrát." pronesla Rose jejím sametovým hlasem. Mrkla na mě, ale nevěděla jsem o co jde. Ness odcupitala za ní a Esme se ujala slova.

„I kdybys ji tu chtěla nakonec nechat a Edward by s tím souhlasil, je tu ten problém, že by tu neměla s kým zůstat."

„Ale já to přeci vím, Esme. A nemysli si, já ji tu rozhodně nechávat nechci." nechtěla jsem, aby si myslela, že mi je opravdu jedno, co bude s Renesmee.

Chvíli jsme neměly co říct.

„Možná..." začala Esme. Zvedla jsem na ni hlavu.

„Mohla by tu zůstat s námi, dokud se neodstěhujeme. Sice by to tohle vyřešilo jen na pár týdnů, ale když vás Ness nějakou dobu neuvidí, bude ji smutno a bude téměř jisté, že se k vám vrátí." myslela dopředu má tchýně. To jsem se škodolibě usmála.

Nechtěla jsem na Nessie spřádat takové pikle, ale při myšlence, že bych já byla někde na severu a ona by tvrdla tady ve Forks... s Jacobem. Ano, mohla jsem uskutečnit Esmiin plán. Za pár týdnů od našeho odjezdu, nás Cullenovi určitě přijedou zkontrolovat. To snad s Edwardem přežijeme. Edward, sakra!

„Ale Edward... mám pocit, že tohle nikdy nedovolí." smutně jsem na ní koukla.

„To se už poddá. Nenič plán, který ještě ani nezačal." škádlivě řekla.

Usmála jsem se na ni a vzápětí ji objala.

„Pochybuju, že má někdo lepší tchýni než mám já." zašeptala jsem.

„Myslím, že ani Edward si nemůže stěžovat." zasmála se Esme a já s ní, při vzpomínce na Renee.

předchozí 3. kapitola další 5. kapitola

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Immortal love - 4.kap.: