Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Immortality II. 2. kapitola

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Immortality II. 2. kapitolaSlíbila jsem Vám další, tak to tady máte. Aro Belle oznámí, že pojede na novou misi s... Felixem. =) Proč se chová Heidi tak divně?

31.10.2010 (12:45) • Alex00 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1090×

 

 

Dorazila jsem k Arově pracovně. Zaklepala jsem na dveře. Za pár vteřin se ozvalo: „Dále.“

Šáhla jsem po klice a otevřela dveře. Vešla jsem do prostorné pracovny. Za masivním stolem seděl Aro. Skloněný před kupou papírů na jeho stole. Když si mě všiml, zvedl hlavu.

„Ach, Isabello, to bylo rychlé. Potřebuji s tebou něco probrat,“ řekl.

Vyčkávala jsem. Aro ke mně natáhl ruku. Podala jsem mu ji beze slov. Dělal tohle vždy, když jsme se setkali. Byla už to taková rutina. Dalo by se říct, že byl „nešťastný“ z toho, že nemůže vědět, na co myslím. Všem ostatním může při dotyku číst všechny myšlenky, ale jen mně ne. Kvůli mé schopnosti.

Dívala jsem se na jeho soustředěnou tvář se zavřenými očima. Po pár vteřinách oči zase otevřel. Přes jeho tvář přelétl stín. Povzdechl si. Nepřekvapilo mě to, byla jsem na to zvyklá.

„Takže k věci.“ Hádala jsem, že mě pošle na další misi. Také jsem se nemýlila.

„Potřebuji, abys jela do Forks na další novou misi. Sídlí tam armáda novorozených. Váš úkol bude, že zlikvidujete novorozené a přivede mi jejich tvůrce.“

Takhle běžně probíhaly mise, když jsme měli zlikvidovat armády novorozených. Při slově Forks jsem sebou škubla. Něco mi říkalo, že to tam znám, že už jsem tam byla. Uvidím, až tam budu.

Měla jsem na Ara jednu otázku: „Jedeme všichni?“

Zamnul si ruce a zkoumavě se na mě zadíval. „Ne, jedeš jen ty a Felix.“

Škubla jsem při jeho jméně. Jen jsem přikývla. Tak to bude zajímavé. Moc se mi nelíbilo, že bych měla být s Felixem o samotě. Raději jsem se mu vždy vyhýbala. Když přišel do jeho a Heidinýho pokoje, vždy jsem se omluvila, že musím jít. Nechtěla jsem se zdržovat s ním v místnosti. Když to šlo, tak jsem se s ním moc nestýkala. Viděli jsme se ale moc často. Málokdy jsem ho neviděla. Nebylo dobrý pro mé už tak ledové srdce se trápit. Moc mě to bolelo, ještě pořád bolí.

Nejde na něj zapomenout, nebo aspoň přestat myslet, když ho vidíte pořád.

Zvedla jsem se. „Mohu odejít?“ zeptala jsem se Ara. Snažila jsem se na tváři vykouzlit něco jako úsměv.

Přikývl. Zvedla jsem se tedy z koženého, černého křesla, na kterém jsem dosud seděla. Mířila jsem ke dveřím. V zádech už jsem cítila jen Arův pohled.

Vyšla jsem do prázdné chodby. Bylo tady prázdno jako vždy v noci. Hodně nás bylo na misích. Nebo se věnovali svým koníčkům a jiným aktivitám. Radši jsem to nezkoumala.

Já sama jsem zabíjela čas knihami, hraním na klavír, nebo s Heidi. Jezdily jsme často na nákupu, nebo třeba na výlety. Jen my dvě, nikdo jiný.

Heidi nemá žádnou schopnost. Dělá návnadu. Vodí nám do hradu jídlo. Přesněji lidi. I když si snažím zachovat trochu své lidskosti, stejně nezapřu, co jsem. Piju lidskou krev od začátku. Někdy mě napadlo, že bych se mohla živit zvířecí krví. Prý se jí živí jedna rodina. Zamítla jsem to tak rychle, jak mi to přišlo na mysl. Nemyslím si, že by mi to Aro dovolil. Také nemám důvod se odlišovat. Proč být ještě divnější, než jsem? Jakou by to mělo cenu? Hodně z nás nemá svědomí. Já ho mám, ale pohřbila jsem ho hluboko v sobě. Našla bych ho, kdybych ho hledala. Otázkou ale furt zůstává proč?

Jednou bych chtěla znát odpovědi. Odpovědi na mé otázky. Ale teď to ještě není. Je dost času. Může se stát, že někdo může ukončit moji věčnost. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak se to může stát. Nešťastnou náhodou? Na misi? Dost už ale o smrti.

Vydala jsem se za Heidi. Její pach jsem cítila v jejich pokoji. Proplétala jsem se chodbami Volterry. Kdybych byla člověk, asi bych se tady ztratila. Bylo tu mnoho chodeb, zapomenutých chodeb. Míst, o kterých neměli někteří ani tušení. Těšilo mě, že jsem to byla právě já, kdo našel hodně opuštěných míst. Opuštěných, ale krásných.

Jak ten čas plynul. Už jsem stála před pokojem. Jemně jsem zaťukala. Dveře se otevřely. Vždy mi chodila otevřít Heidi. S milým úsměvem mě pozdravila, ale tenhle úsměv nebyl její. Byl sice široký, ale nebyl pravý.

Rentgenovala jsem pohledem jejich pokoj. Heidi mi ale bránila ve výhledu. Popošla jsem tedy blíž k ní. Naklonila jsem se. Byla vyšší než já.

Pohled se mi zastavil na poházených věcích okolo. Vše bylo rozházené. Na zemi byly střepy. Poházená rozbitá těžítka, která tak Heidi ráda sbírala. Jako po bouři. Podle škod jsem zaznamenala, že tady musela stát hodně ošklivá hádka. Byla jsem v lese. Daleko odtud. Proto jsem asi nic neslyšela.

Nijak jsem to nekomentovala.

„Jedu na misi,“ řekla jsem.

Jen přikývla. „Já vím. Jedete s Felixem. Říkal mi to.“ Něco v jejím hlase mi nahánělo instinktivně strach.

„Už musím jít.“ Zase přikývla. Nerozhodně jsem se zhoupla na patách. Rozhodla jsem se, že radši zmizím. Vypochodovala jsem rychle z pokoje.

Proč se chová tak divně. Vím, že je vždy, když se pohádají, rozhozená, ale ke mně se takhle nikdy nechovala.

Rozhodla jsem se, že to zjistím. Proto jsem taky svou upíří rychlostí běžela do garáže, kde už na mě čekal Felix.

Opíral se o auto. Elegantně jako vždy. Usmíval se na mě. Něco v mém pohledu ho ale schladilo. Došla jsem až k němu.

„Co jsi jí udělal?“

 

 

Líbilo se?

Tahle povídka mi jde psát sama. Mám plno nápadů, co se stane do budoucnosti. Mám dokonce vymyšlený konec, ha. Ne že by byl brzy konec. Teprve se rozehříváme. =)

 


Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Immortality II. 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře