Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Innocence - 19. Kapitola

01.07.2010 (07:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1185×

Sbalila jsem si věci a čekala, až pro mě někdo přijde. Zanedlouho někdo zaklepal na dveře, byl to Santiago.
„Mohu?" zeptal se. Byl hrozně všímavý, věděl, že mě Arova propustka nepotěšila tak, jak by měla. Vlastně vůbec.
„Promiň, jestli otravuji, ale vím, že se něco děje."
„Ne, to je v pořádku. Jen nevím, co bude," odpověděla jsem mu. Ještě dlouho jsme si povídali a já ho začala brát jako kamaráda.
Asi za hodinu opět někdo zaklepal. Tentokrát to byl Michael, přišel se zeptat, kam bych se chtěla nastěhovat. Jako první mě napadl Forks, ale to jsem brzy zamítla. Moc vzpomínek, ale chtěla bych navštívit Charlieho. Tedy spíše jeho hrob. Tolik jsem se nesnášela za to, že jsem ho opustila bez rozloučení a později jsem ho nechala i umřít samotného.
Hned po tom, mě napadl Londýn. Místo, kde jsem se dozvěděla, co se stalo Edwardovi, místo kde skončil můj život. Teď ho jen ukončím podruhé. Oba souhlasili, a tak jsme se vydali na cestu. Nejdřív se ale rozloučím s Charliem.

Vystoupili jsme v Seattlu a vzali si taxi do Forks. Šli jsme rovnou k hřbitovu. Charlieho hrob byl upravený, to jsem nečekala. Hned vedle něho byl můj hrob, ale co mě zarazilo bylo, že vedle ležel další hrob s nápisem Sheron Swan, matka, manželka, skvělý člověk. Takže Charlie si nakonec našel ženu. To mi trochu pomohlo, ale ne dost. Položila jsem růži, kterou jsem koupila po cestě, na tátův hrob, pomalu se otočila a utekla pryč.
Santiago i Michael běželi hned za mnou, a jen jsem zastavila, už byli u mě a objímali mě. Byla jsem jim vděčná, i když ani jedno rameno nebylo to, po kterém jsem toužila.


V Londýně jsme si koupili vilku, opět na kraji lesa. Jeli jsme do obchodu a nakoupili vše potřebné. Kluci si zabrali pokoje vedle mě, takže jsem byla uprostřed a oni věděli co dělám.
Uplynulo pár dní a my se rozhodli, že nastoupíme na místní střední. Kluci si prosadili, že já budu jejich nevlastní sestra a oni pokrevní bratři. Nevěděla jsem, co je to popadlo.


Den D. Nastal den nástupu do školy. Koupili jsme si každý své auto, ale jeli jsme společně jedním autem. Michaelovým modrým Mercedesem. Štěstí bylo, že na parkovišti stálo spousty aut, jako máme my. A je tu tolik žáků, že nebudeme atrakce roku. Chtěli jsme jít do školy, když v tom mi padlo do oka stříbrné Volvo, ale když vystoupil řidič, přestala jsem dýchat.
To není možné, on je mrtvý, určitě mám halucinace. Nic jiného mě nenapadlo. Když jsem se uklidnila a řekla si, že je to jen halucinace, mnohem hezčí halucinace, než ty které jsem měla do té doby, zamířila jsem do školy.
První hodina byla angličtina, seděla jsem sama, naštěstí, ale většina kluků se na mě pořád otáčela. Nevšímala jsem si jich a jen poslouchala učitele. Byl to celkem příjemný muž, nechtěl, abych se představila.
Další hodina byla matika. Když jsem vcházela do třídy, ucítila jsem tu nejkrásnější vůni na světě, jeho vůni. Myslela jsem si, že je to opět halucinace, ale pořádně jsem se spletla. Hned jak jsem vlezla do dveří, upoutaly mě jeho oči. Jeho nádherné oči, krásné rty, celý byl sexy, ale vypadal jinak. Vypadal zaraženě a taky unaveně, jestli to je u upíra možné. Nevydržela jsem to a utekla jsem. Běžel za mnou a já věděla, že výslech mě nemine, ale já měla taky spousty otázek. Vždy byl rychlý, ale teď mě dohnal během vteřiny. Zastavila jsem se na parkovišti a podívala se na něj. Jeho oči mě opět omámily a já nebyla schopná myslet.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocence - 19. Kapitola: